Pro spoustu diváků je váš pořad novinka, která existuje od loňského roku, kdy ji začala vysílat Prima. Ono to tak ale zdaleka není, natáčel jste ho na internet už dlouhých deset let předtím. Byla televize vysněná meta?

Určitě jo. Mám na to takový příměr – když budete jako kluk kopat za barákem s kámošema fotbal, stejně budete vždycky snít o tom, jaký by to bylo vyběhnout na hřiště třeba za Barcelonu. Prostě vždycky chcete zkusit extraligu. Takže ano, ta ambice dělat show v těch nejprofesionálnějších podmínkách tam byla vždycky. Na YouTube, kam jsem 7 pádů dřív nahrával, může přece jen dneska točit každý, stačí vám k tomu jeden dva foťáky a obývák, odkud budete vysílat. Samozřejmě mě zajímalo, jestli bych uspěl i v celostátní televizi. Jestli by to fungovalo a jaké by bylo dostat se do konkurenčního klání s pány Krausem a Šípem. Rozhodně tam byla velká zvědavost.

Dcera režiséra Roháče (†48) šokuje: Hegerová (†89) lhala, s tátou těhotná nikdy nebyla!

A ono vám to vyšlo, vaše talk show má skvělou sledovanost. Necítil jste ale krom zvědavosti i strach? Přece jen si na podobném formátu už v minulosti vylámali zuby i ostřílenější moderátoři, například Leoš Mareš.

Měl jsem strach. Nechcete se po třech měsících stáhnout z obrazovky s ostudou, to je jasné. Já měl ale oproti těm mnoha přede mnou, kteří začali se svou show rovnou v televizi, velkou výhodu. Během těch předchozích deseti let jsem si vyzkoušel strašnou spoustu chyb, jichž se lze dopustit. Jenže jsem si je odbyl před pár lidmi v divadle, ne před statisíci nebo miliony televizních diváků. Když si založíte kapelu, taky hned nevyrazíte hrát na stadion, ale prvně objíždíte kluby. Děláte chyby, poučíte se z nich a do budoucna se jich v těch větších halách už vyvarujete. Tak jsem to měl i já. Kdybych hned ze startu začal točit pro televizi, garantuju vám, že už tam dávno nejsem.

Jaké byly ty zásadní chyby, o kterých mluvíte?