Jan Kačer byl před několika málo dny hospitalizován v nemocnici v Motole se zápalem plic. Následně i přes nesouhlas lékařů však podepsal revers a odešel domů.
Jan Kačer byl vždy člověkem mnoha životních, divadelních i filmových rolí a bude všem nepochybně velice chybět. Zemřel dnes ve věku 87 let. Vážný, přemýšlivý a podle svých slov i přísný režisér, jenž byl víc jak půlstoletí nedílnou součástí českého kulturního života.
Byl manželem herečky Niny Divíškové (†84), rovněž známé herečky, která zemřela 21. června 2021. Seznámili se na studiích a žili spolu přes padesát let. Společně vychovali tři dcery. Manželčina nemoc však notně ovlivnila jejich podzim života: Divíšková dlouhá léta trpěla Alzheimerovou chorobou.
Kačer v únoru 2021 onemocněl koronavirem. „Neztratil jsem čich ani chuť. Cítil jsem se normálně. Jsem dost nemocný i bez covidu, takže jsem skutečně na sobě nic zvláštního nepozoroval,“ tvrdil tehdy Kačer. Na očkování se ale ani vzdor svému pokročilému věku, pro který se nacházel v rizikové skupině, nechystal. „Žádný bojkot to nebyl, jen jsem o tom neuvažoval,“ vysvětloval tehdy.
Největší uznání si Jan Kačer získal patrně jako režisér, ale největší popularitu mu vynesly herecké role. Divákům utkvěl v paměti jeho fanatický rytíř Armin von Heide ve Vláčilově Údolí včel, či slavný tajný agent W4C. Celkem si Kačer zahrál v dobré padesátce snímků či seriálů, nejznámější je Jana Eyrová, Smrt si říká Engelchen, Flirt se slečnou Stříbrnou, či Svědek umírajícího času, z novějších pak Výchova dívek v Čechách nebo Chata na prodej. Režíroval mnoho divadelních her a několik televizních filmů.
Touha aktivně se podílet na životě společnosti jej přivedla do světa politiky i k aktivní charitativní činnosti. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Od roku 1995 desetiletí stál v čele Nadace Charty 77, která poskytuje pomoc handicapovaným lidem.
Jan Kačer na pohřbu Jiřího Hálka (†90), ředitele z "Marečka": Byl to něžný člověk! Hana Höschlová, Jan Jedlička
Jan Kačer se narodil 3. října 1936 v Holicích. Jeho otec byl obchodník židovského původu a poté, co nacistické Německo obsadilo Sudety, si vzal život. Tím své syny, tehdy dvouletého Jana a o deset let staršího bratra, zřejmě zachránil před deportací do koncentračních táborů a téměř jistou smrtí. Cesta mladého Jana vedla nejprve do Bechyně, kde vystudoval keramickou školu, poté na pražskou DAMU, obor režie. Již během studia působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kam po dokončení školy se skupinou svých spolužáků přesídlil.
V roce 1965 pak stál u zrodu jedné z nejslavnějších pražských divadelních scén, Činoherního klubu. V polovině 70. let byl poslán do „vyhnanství“ zpět do Ostravy, paradoxně však směl hostovat v zahraničí. Deset dlouhých let odloučení od rodiny nesl těžce. V roce 1986 se do metropole vrátil, tentokrát na prkna Divadla na Vinohradech. Po revoluci přešel do činohry Národního divadla. Sedm let zde režíroval nové inscenace, později byl členem hereckého souboru.
O svém životě napsal Jan Kačer několik autobiografií, například Jedu k mámě, Mírnou oklikou a K přátelům. „V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlejch úmyslů, a najednou máte ten život jakoby sladkej. Najednou vidíte svět jinak, než jste ho viděli ve třiceti,“ tvrdil na sklonku života Kačer, který je držitelem Medaile za zásluhy za vynikající umělecké výsledky a také držitel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.
