Do kin na jeho filmy pravidelně mířily statisíce diváků, kteří v pokladnách nechávali miliony korun. On sám z nich ale kromě honoráře nepobíral žádné další tantiémy či reprízné. „Za barrandovské filmy nám režisérům nikdy nic nedali. Tantiémy dostávali jen autoři scénáře a autoři hudby. Ti byli chráněni mezinárodními organizacemi,“ tvrdil Menzel. A měl pravdu...

Stejně jako většina našich režisérů bral za minulého režimu, ale i po revoluci jednorázový (a často ne malý, pozn. red.) honorář za natočení snímku, který pak ale rychle utratil. „Za Ostře sledované vlaky, které měly velkou návštěvnost a prodaly se do celého světa,