18°C
Letošní léto budete znovu na moři, to je už tradice. Ale vy jste stejně nejšťastnější na Slapech nebo o kus dál na farmě v Malčanech.
„Jsou tu spokojení koně. My s Janou taky. Když hraju v divadle nebo zkouším, denně dojíždím. Nevadí mi to. Jezdím rád i autem nebo na motorce.“
Pro mě strašná představa. Kde se učíte texty? Vím, že dokážete využít každou vteřinu.
„Nejraději přímo při zkouškách. V hlavě to uvízne. Nebo si některé věty podtrhnu a taky si je přepisuju. A když jedeme s Janou na zájezd, nahazuje v autě text, a tak mě ho vlastně učí. Jsem jí za to vděčný.“
Všichni vědí, že jste velký milovník koní, ale jak to u vás začalo?
„Jezdil jsem asi od dvaceti let. Ale to jsem si koně pouze půjčoval. V roce 1998 jsme si se ženou koupili napůl kobylu. Pak se jí narodilo hříbě. Pořídili jsme si dalšího koně. Tak to začalo.“
Kolik jich máte nyní?
„Sedm. A starám se o dvanáct.“
A po jiných zvířatech jste netoužil? Co třeba pes?
„Chtěl jsem motorku, ale máma se bála, že se na ní zabiju, a tak mi místo toho přinesla psa. Boxera. Od té doby mě psi provázejí celý život. Před dvěma lety jsem vyrazil do útulku a vrátil se se dvěma parťáky. Beru je většinou všude s sebou, nechci je nechávat doma samotné.“
Člověk by usuzoval, že jste chtěl být veterinář nebo chovatel koní. Ale vy jste se stal hercem.
„A divíte se? Matematika mě přivedla na konzervatoř. S ní a fyzikou jsem bojoval už na základní škole. Doučovala mě teta. Když mi naši řekli, že bych tyhle předměty měl na gymnáziu čtyři roky, bylo rozhodnuto. Na konzervatoři totiž nebyly.“
Svěřil jste se s těmi plány rodičům? Oba byli herci.
„Připravoval jsem se sám a večer před přijímačkami jsem šel s pravdou ven. Měl jsem před rodiči předpremiéru a nebylo to jednoduché. Máma i táta se ale zachovali skvěle. Nic nekritizovali, jen mi něco sem tam poradili. Bylo to fajn.“
VIDEO: Chamtivost a ješitnost! Václav Vydra prozradil, proč nevzniklo pokračování Černých baronů.
Chamtivost a ješitnost! Václav Vydra prozradil, proč nevzniklo pokračování Černých baronů. Kisa Císařová
Bál jste se srovnávání se slavnými rodiči?
„Dokázal jsem se od toho oprostit. Navíc přede mnou mě nikdo nikdy s nimi nesrovnával. Nebo jsem si nevšiml, to je taky možné. Já se dokážu od toho oprostit, negativní věci k sobě nepouštím.“
Pamatuju si, že vám maminka říkala – hlavně nehraj!
„Přesně tak. Radila, abych se snažil roli prožít a nějak zažít. Ne ji zahrát, protože ono je to potom vidět. Tak to ostatně dělala ona. Každou postavu jste jí věřili, lidi mi to říkají dodnes.“
Maminka by bývala 11. července oslavila stovku. Diváci ji milují dodnes. Ve které roli si ji nejraději připomínáte vy?
„No, hlavně v roli mámy. Ale tak jako svoje role nehrála, ale žila, tak žila i tuto úlohu. Pokud bych měl ovšem zapátrat v paměti a vzpomenout na její herecké role, určitě by to byla Matka Kuráž a Kočičí hra. A pokud bychom mluvili o filmové práci, tak kromě Slávky v Měsíci nad řekou třeba Kdo chce zabít Jessii, Ošklivá slečna, 13. revír a z televizní práce pochopitelně její slavná doktorka Fastová z Nemocnice na kraji města nebo Romeo a Julie na konci listopadu.“
Měla nějaký zvyk, který ji charakterizoval?
„Ráda si dala cigaretu a černou kávu, ale že by ji to charakterizovalo, to snad ani ne. Co ji spíš charakterizovalo, byl její charakter. Člověčenství. A láska.“
Co to v sobě měla zářivého, že ji všichni dodnes milujeme?
„A to je právě to, co se dá těžko pojmenovat. To je to, co je z ní v nás, i když ona už mezi námi není.“
Na tento jubilejní rok jste už loni vydal kalendář. Co v něm lidé najdou zajímavého?
„Ten kalendář je už třetí v pořadí. A tedy poslední. První jsme vydali na rok 2018, druhý na 2019 a poslední na letošek, kdy by mámě bylo sto let. A ve všech týdenních kalendářích byly většinou dosud nepublikované fotografie, skeny nebo například přepisy její korespondence. Ohlasy lidí byly příznivé, hodně na mámu vzpomínali a byli rádi, že se třeba dočetli něco nového.“
I po smrti maminky jste se přátelil s rodinou jejího druhého manžela Španěla Artemia, který zemřel před deseti lety. Trvá to dodnes?
„Ano, trvá, jsou to úžasní lidé. Stejně jako byl jejich táta. Dožil se devadesátky. Pravda, už tři roky jsme se bohužel neviděli, budeme to s Janou muset co nejdřív napravit.“
Jak jste konkrétně trávil 11. červenec, kdy by maminka oslavila zmiňované kulatiny?
„Vracel jsem se z pětidenního putování s koňmi po jižních Čechách. A myslel jsem na ni. Moc.“
Takže zase koně. Je nějaký rozdíl na nich jezdit a vlastnit je?
„Kdysi jsem na nich chtěl jen jezdit. Ale potom jsem pochopil, že mít koně je něco jiného než si ho půjčovat. Když je váš, můžete s ním navázat vztah. Je to stejně důležité partnerství jako každé jiné.“
A co ještě plánujete na letošní léto?
„Ještě chceme jet s Janou na plachetnici do Chorvatska a pak už budeme doma na Slapech, odehrajeme pár letních představení a začne, doufám, nová divadelní sezona. Po víc než půl roce.“
VIDEO: Boušková po zranění nohy: Konečně jsem odhodila berle a vozík!
Boušková po zranění nohy: Konečně jsem odhodila berle a vozík! Markéta Reinischová, Jan Jedlička
Rád plachtíte?
„Lákalo mě to, a když si šel kamarád v devadesátých letech dělat kapitánské zkoušky, doprovodili jsme ho i my s Janou. Vyrazili jsme pak do Chorvatska, byli jsme i na řeckém pobřeží, které není tak civilizované. Nejdál jsme byli na Zakynthosu. Ale už jsem tam dlouho nebyl, tak teď nevím. Vyzkoušeli jsme taky motorové lodě, ale to mě nenadchlo. Dělá to kravál. Mám rád plachetnice. Baví mě, že jsem nezávislý, můžu si jet, kam chci, zakotvit, kde chci. Být bez lidí, v soukromí. Mám moře rád už od dětství.“
A to jste s Janou dva kapitáni na lodi? Dělá to dobrotu?
„Jana je nepraktikující kapitán. Ale kdyby musela, poradila by si. Takhle mi přehazuje plachty.“
Máte s manželkou taky novou zájezdovou hru Na poslední chvíli. Jak se vám s vlastní ženou hraje?
„Výborně. Už se na to těším.“
Umíte si představit, že byste se byli s Janou nepotkali?
„No, umím. Ale myslím, že by to byla velká škoda!“
Vaše maminka si ji prý zamilovala ještě dřív než vy. Asi osud.
„No to ne, ona věděla, že ji miluju. Přála by mi, aby Jana ten můj cit opětovala. A měla ji moc ráda. Ale bohužel se nedožila té chvíle, kdy jsme spolu začali žít.“
Rodiče vám odešli v průběhu tří let. Muselo to být zlé.
„Ano, napřed zemřel táta a za tři roky máma podlehla infarktu. Bylo mi těžko, ale člověk se s tím musí naučit žít. Máma vždycky říkala, že na takové rány je jediný lék čas. Teď s odstupem vím, že měla tehdy pravdu, jako ostatně v mnoha jiných věcech.“
Jak jste s manželkou zvládli jako vytížení herci nucenou přestávku kvůli koronaviru?
„Docela dobře. Jen to divadlo nám hodně chybělo. Jak říkám – věřím, že se to zase vrátí!“
Hned zkraje příštího roku oslavíte pětašedesáté narozeniny. Co byste si přál?
„Zdraví pro sebe, Janu a všechna naše zvířata. A trochu toho štěstí.“
Asi byste svůj život neměnil?
„Žádné volby nelituju, vše je, jak má být. Možná jsem na některých rozcestích mohl jít jinak, ale to už nezměním. A hlavně ani nechci. Jsem rád tak, jak jsem.“
VIDEO: Syn Medřické (†62) a Vydry st. (†76) Václav (61): Táta umíral pomalu, máma byl šok!
Syn Medřické (†62) a Vydry st. (†76) Václav (61): Táta umíral pomalu, máma byl šok! Zuzana Bubílková, Jan Jedlička
