Máte za sebou dvě biografie. O bratrech Mašínech a Miloši Formanovi. Proč jste se pustil do knihy Kundera: Český život a doba?

„Bylo to trochu jinak. Miloš Forman ze mě udělal svého autobiografa, psali jsme spolu příběh jeho vlastního života. Kniha Zatím dobrý je zase pravdivý román o Mašínech. Ale Kundera je čistý životopis. Pustil jsem se do něj, když jsem zjistil, že měl záhadný život a že si k němu vymyslel ještě jeden.“

Kunderu znáte osobně? Kde jste při psaní bádal, s kým vším jste hovořil?

„Kunderu osobně neznám, ale prožil jsem s ním čtyři roky. Dva roky jsem jenom četl jeho věci, prolézal archivy a mluvil s pamětníky, od jeho spolužáků přes jeho kamarády po jeho kolegy. Další dva roky jsem při tom ještě psal. A pak trvalo ještě další rok, než se našel skvělý redaktor a než jsme knihu dokončili.“

VIDEO: Martina Formanová z karantény v pořadu Spolu z domu

Video
délka: 08:00.00

Martina Formanová z karantény v pořadu Spolu z domu TV Nova

Věděl Kundera o vzniku této biografie dopředu? Chtěl jste po něm spolupráci?

„Kundera o mé knize dopředu nevěděl, ale mluvil jsem o něm s tolika lidmi, všech těch kontaktů jsem napočítal přes stovku, že se o ní časem dozvěděl. A pak na jaře 2018 jsem byl na pár týdnů v Paříži a Rennes. Pokusil jsem se s ním sejít, ale marně.“

Někteří kritici vám vyčítají, že jste k němu až moc kritický, dokonce osobně zaujatý. Jak to je?

„To je blbost! Kundery jako spisovatele si vážím, ale nemůžu za to, že měl tak podivný život a takovou potřebu ho skrývat.“

Přemýšlíte nad negativními kritikami? A berete si z nich něco pro sebe?

„Už jsem se rozhodl, že v dalším vydání pár věcí upřesním a lépe vysvětlím, ale za svou knihou si stojím. Někteří z mých kritiků průkazně celý špalek nečetli, i když se k němu na veřejnosti vášnivě vyjadřují, a občas si z toho dělají i solidní trafiku. Připomíná mi to, co řekl Oscar Wilde: Vaši knihu jsem nečetl – a vůbec se mi nelíbila!“

Jakou Kunderovu knihu pokládáte za nejlepší? „Román Život je jinde a druhý díl Směšných lásek.“

Kdybyste měl Milana Kunderu charakterizovat jednou větou?

„Velký spisovatel, v němž se velké ambice svářely s velkou váhavostí.“

Prý chystáte kunderovské pokračování?

„Ano, chci z podtitulu Český život a doba škrtnout slovo český a popsat Kunderův život ve Francii a na Islandu.“

To oscarový režisér Miloš Forman s vámi na autobiografii spolupracoval. Jak kniha vznikala?

„Kniha Co já vím? byl můj nápad, ale pustili jsme se do ní teprve poté, co jsem s Milošem strávil spoustu času a vypil říčku piva při práci na Valmontovi. Všechno to začalo tím, že mi Miloš zavolal do Chicaga, že potřebuje pomoct s anglickými dialogy do Valmonta, a já pak prošel všemi fázemi natáčení. Nejvíc času jsme spolu strávili ve střižně, kde se úplně přepisovaly celé scény, což jsem netušil, že je vůbec možné. Byla to skvělá filmová škola.“

Pomáhal jste pro Valmonta vybírat herce?

„U obsazování jsem nebyl, jenom jsem se nachomýtl k návštěvě Bruce Willise, když se přišel ucházet o roli Valmonta. Miloš to nějakou dobu zvažoval, ale nakonec se rozhodl, že aristokraty budou hrát jenom angličtí herci, aby mluvili „Queen’s English" neboli oxfordskou angličtinou. S Willisem by to byl úplně jiný film. Někdy si myslím, že je to škoda, že Valmonta nehrál Willis.“

A kniha?

„Psal jsem ji doma v Chicagu a létal za Milošem do Connecticutu. Tam jsme vždycky prošli nové kapitoly a já nabral látku na další část knihy, abych měl v Chicagu zase co psát.“

Vídal jste se s Formanem i po knize?

„Vídal jsem se s ním, kdykoli to bylo možné. A přáteli jsme se stali už během Valmonta. Chodil jsem s ním na báječné večeře od Los Angeles po Paříž. V New Yorku jsem nikdy nevěděl, jak večer skončí, jestli nepotkáme Normana Mailera nebo Francise Coppolu anebo nepůjdeme na šláftruňk s Jimem Carreym. No a s Martinou, jeho ženou, už máme navždycky společné to, že jsme oba měli Miloše rádi.“

VIDEO: Karanténa ji odřízla! Formanová proto z Ameriky posílá vzkaz Ivaně Gottové

Video
délka: 21:05.12
Video patří k placenému obsahu Blesku
Vybrat předplatné

Karanténa ji odřízla! Formanová proto z Ameriky posílá vzkaz Ivaně Gottové Markéta Reinischová, Lukáš Červený

Kdy jste se s Formanem viděl naposledy?

„S Milošem jsem se slyšel necelých deset dní předtím, než umřel. Volal mi do Prahy na mé narozeniny, což myslím zpunktovala Martina. A mluvili jsme spolu snad hodinu! Musel jsem mu vyprávět všechny nové vtipy a popisovat různé surrealistické momenty z české politiky. To ho bavilo.“

Báječná léta pod psa, jichž jste autorem scénáře, jsou už kultovním filmem. Jaká byla spolupráce s Vieweghem?

„Michal tehdy ještě scénáře nepsal, ale moc se mu líbil můj první román Milionový jeep, a tak mě představil své rodině na Sázavě, abych měl lepší představu, odkud jeho autobiografické psaní pramení. Bylo to od něj velice štědré gesto – Hrabal trefně říkal, že spisovatelé jsou většinou jako hřbitovní kočky – a dalo mi to dobrý konec pro celý film.“

Karel Gott vás také oslovil, abyste napsal jeho biografii. V březnu minulého roku se s vámi na Bertramce setkal bývalý ředitel Českého domu v Moskvě Miloš Jaro a Karel mu vás radostně představil jako svého životopisce. Proč jste knihu nakonec nepsal?

„Byl jsem osloven a to je všechno, co vám k tomu mohu říct. Nezlobte se, ale o Gottovi to bude jen – no comment.“

Protože jste si představoval rovnoprávné spoluautorství, jako jste měl s Formanem? A v případě Karla jste měl být jenom námezdní silou bez názoru, jejíž jméno bude napsáno možná někde v tiráži? Nebo proč?

„No comment...“

Dobře. Tak mi aspoň povězte, zda jste za ten krátký čas, co jste měl k dispozici, trochu Karla Gotta poznal. Jaký byl ve vašich očích „idiot hudby", jak ho ve své knize Kniha smíchu a zapomnění nazval Kundera?

„No comment.“

Zabýváte se Kunderovou kapitolou o „idiotovi hudby" Karlu Gottovi a „prezidentu zapomnění" Husákovi teď ve vaší nové knize?

„Ještě se tím nezabývám. Na to dojde, až se v příštím dílu dostanu ke Kunderově francouzskému životu.“

A ještě dovolte otázku – vy máte k bratrům Mašínům dobrý vztah? Proč? Většina lidí je považuje za vrahy nevinných lidí, kteří se i za cenu vražd probojovávali do emigrace.

„Rozebírat kauzu Mašínů by také bylo nadlouho. Osobně bych tady rozhovor ukončil, ale vy to odhadnete nejlépe...“

Přece jen ještě něco... Debutoval jste povídkovou sbírkou Striptýz Chicago z prostředí československých emigrantů v Americe. Byla srovnávána s díly Škvoreckého. Lichotilo vám to?

„Samozřejmě že mi to lichotilo, Škvorecký byl jednak skvělý spisovatel, jednak udělal se svou ženou Zdenou pro českou literaturu neskutečné množství práce ve svém 68 Publishers. To on mě vyzval, abych napsal Striptýz Chicago. Přečetl si vůbec první povídku, kterou jsem kdy napsal, protože vyhrála studentskou soutěž, a napsal mi dopis, že kdybych měl takových povídek víc, tak by mi rád vydal knihu. To se mi to potom psalo...“

Román Milionový jeep s předmluvou Václava Havla byl nominován i na Pulitzerovu cenu. Máte na ni ještě zálusk?

„Každá cena je příjemná, ale já už zase pár let píšu česky, tak si na Pulitzera zálusk určitě nedělám. Sice se občas překládám do angličtiny, ale to dělám spíš u komiksů. Kunderu sám překládat nebudu, to by trvalo moc dlouho. To raději ten životopis dopíšu.“

VIDEO: Dominika Gottová: O mrtvém otčímovi, osamělé mámě i válce s Rezkovou

Video
délka: 05:17.96

Dominika Gottová: O mrtvém otčímovi, osamělé mámě i válce s Rezkovou David Turek, Lukáš Červený

Jak vznikal rozhovor

Byl milý a ochotně souhlasil s rozhovorem. Dokonce mi řekl, že mi odpoví na to, proč nakonec nepsal Gottovu biografii, když ho Slavík oslovil. Jel zrovna z televize, kde vystupoval v Dobrém ránu, a slíbil, že na všechny otázky odpoví ve vlaku. Co se týká Gotta, tak to bylo ale samé „no comment". Zeptala jsem se proč, když slíbil odpověď. A on – no comment pro vás není odpověď? A vtom mi došlo, že v určitých případech je to ta nejvýstižnější odpověď...

Fotogalerie
14 fotografií