Oznámil, že je na čase se rozloučit v Činoherním klubu, a moderátorce Lucii Výborné poklesla čelist. Rozmlouvali spolu v jejím rozhlasovém rozhovoru po deváté ranní na Radiožurnálu. A pak ještě chvíli po skončení pořadu zůstali sedět, jen tak se povídalo, a tak se mimochodem svěřil: „Ano, v červnu končím. Napsali mi ještě pár představení, možná uděláme dvě besedy a rozloučím se.

Hrál tam neuvěřitelných čtyřicet let, v roce 1980 debutoval ikonickým Hejtmanem z Kopníku... „Tehdy jsem byl v hereckém nebi.“ Přešel ze Semaforu, odešel od Šimka a Soboty, chtěl dělat jiné divadlo. „Říkal jsem si, je ti čtyřicet, chceš metat do šedesáti po jevišti kotrmelce a dělat furt ty zběsilý blbce?“ Teď mu táhne na dvaaosmdesát, v Činoheráku odehrál komediální i vážnější role a bilancuje podruhé: „Je potřeba umět skončit. Ti kluci to neřeknou, ale člověk, v dobrém slova smyslu, stíní. Už jsem tam dlouho.

Pak tedy respekt, kdo takhle elegantně umí zavřít dveře, to je frajer. Soudnost nade vše! „Starý lidi mají tendenci trošku kázat. Všude byli, všechno vědí a mladý to může otravovat. I když máte pravdu. Vy to říkáte furt dokola a ono je to, lidově řečeno, se*e.Petr Nárožný, skvělý vypravěč, představitel akurátních, popletených i prchlivých figurek, přiznává pedantickou letoru i v soukromí. A ve studiu se rozmluvil, jak je to s ním někdy těžké, nicméně bavil Lucii Výbornou i techniky v režii.

Také dal za pravdu mamince, které kdysi vzdorovitě tvrdil, že nikdy nebude jako ona... „Proč jen jsem se s mámou hádal? Tvrdil jsem jí, že děti vypustím v osmnácti a nebudu se o ně už vůbec starat. Že jsem si nenafackoval nějakou betonovou deskou přes hubu. Máma na mě jen koukala a říkala, ty dojdeš. Neboj, dojdeš jak brambor v páře.“

A tak prohlašuje, že nebude zaclánět a už vůbec ne vychovávat. „Život není nekonečná sranda, konec je prostě blbej. Jak říká Zdeněk Svěrák, konec života je špatně napsaný scénář.“ Pikantní je, že své kolegy Ondřeje Vetchého (57) a Jaromíra Dulavu (59) označuje za potenciální šedesátníky. A těmhle nechce překážet... „Copak se nimi můžu bavit o protektorátu, když to nezažili?!

Nárožný bude hrát dál zájezdová představení, ale i tady chce brzdit: „Chci si zařídit trošku jinak život, jestli nepřijde nějaká fatální diagnóza, jak říká moje žena.“ Účinkuje v šesti představeních, v pěti nesleze z jeviště. Je v úžasné kondici, ale zoufale ho nebaví cesty zpět do Prahy. V Ostravě, Bratislavě, Františkových Lázních, Karviné, všude hraje rád, ale ty návraty v noci... „Přes den si čtu, mám výhodu, že při čtení v autě nezvracím. Ale noční přejezdy jsou otrava."

Petr Nárožný absolvoval stavební fakultu na pražské ČVUT a stal se inženýrem ve Sdružení velkovýkrmen. Studovali s Pavlem Bobkem i Mirkem Černým. Všichni zběhli ke kumštu. „Nechtěl jsem být hercem, ale doktorem. Měl jsem ale svoje kádrové problémy. Nakonec s velkým problémem mi dovolili - odbyl jsem si mezitím dlouhou vojnu na Slovensku – dostudovat vysokou školu dálkově.“ Říká, že jako stavař už by dnes rozhodně nepracoval, ten komfort mu umožňuje jen herecké povolání. „Možná bych někde hlídal na stavbě. Co kdysi dělalo jedenáct inženýrů, dneska zvládne jeden, k ruce má jen počítač. A s mými včerejšími vědomostmi bych byl už jen ten hlídač.“

VIDEO: Nárožný rozesmával na pohřbu Zindulky (†86): Prozradil ale tajemství jeho nemoci

Video
délka: 07:11.43

Nárožný rozesmával na pohřbu Zindulky (†86): Prozradil ale tajemství jeho nemoci Blesk TV

Fotogalerie
19 fotografií