Jak se připravujete na Vánoce?

„Teď po letech díky Rozárce Vánoce vnímám trochu jinak. Protože když člověk žije sám, tak ty Vánoce moc neprožívá. Ale s dítětem je to něco jiného. Takže chystáme Vánoce pro dceru a to je velká radost. Loni byla ještě miminko, takže teď už to bude i jinak vnímat, takže z tohohle důvodu se na to moc těším.“

Dárky raději dostáváte, nebo kupujete?

„Raději kupuju. Ale nesnáším to nakupování před Vánocemi, ty tlačenice v krámech, předvánoční stres...“

Tomu se lze těžko ubránit. Jak to řešíte?

„Letos jsme začali nakupovat dárky už po prázdninách, takže stres už teď není takový. Loni jsem kupoval všechno na poslední chvíli a bylo to šílený.“

Kde budete trávit Štědrý den?

„Doma, v Jevanech.“

Už máte zrekonstruovaný dům?

„Ještě ne. Mám tam mobilheim, ale jen abych uvedl na pravou míru, není to žádná maringotka. Je to velké tři plus jedna se dvěma záchody a koupelnami. Je to podezděný i zateplený, takový malý baráček.“

Před pár lety jste byl vážně nemocný se slinivkou, a dokonce jste bojoval o přežití. Jak jste na tom nyní?

„Zaplaťpánbůh dobře. Slinivka nezlobí. Nechci to zakřiknout, ale cítím se zdravý.“

Máte nějaká zdravotní omezení?

„Samozřejmě slinivková dieta je velmi drsná. Po tom akutním zánětu jsem musel asi dva roky dodržovat tu hodně přísnou, a to bylo fakt hustý. Teď jím skoro všechno. Ale vím třeba, že nemůžu jíst papriku, protože je mi po ní blbě.“

Můžete alkohol?

„Ten bych samozřejmě neměl pít vůbec. Ale když si dám sem tam pivo, tak se nic nestane. A když si dám jednou za čas frťana, tak se taky nic neděje. Ale samozřejmě pan doktor to nevidí rád a oficiálně to mám zakázaný.“

Jak jste na tom s užíváním marihuany?

„Jsem celý život propagátorem marihuany a jsem přesvědčený, že je mnohem menší zlo než právě alkohol. Ten je společensky tolerovaná droga, protože jde o prachy. Myslím, že marihuana není tak hrozná jako alkohol, a je dokázané, že má léčivé účinky. Takže jsem dále propagátor legalizace, ale už ne tak jako dřív.“

Ve své 13. komnatě jste se svěřil, že problémům fyzického rázu předcházely i problémy psychické. Navštěvujete ještě terapeuta?

„Od té doby, co se narodila Rozárka, jsem u terapeutky nebyl. Teď, jak jste to řekla, jste mi připomněla, že bych jí měl zavolat, protože jsem s ní dlouho nemluvil a byly doby, kdy mi strašně moc pomohla. Ale od té doby, co se to malé štěstíčko narodilo, tak jsem žádný problém psychického rázu neměl.“

Jak se předtím problémy projevovaly?

„Měl jsem panické ataky, které zvenčí vypadají jako epileptický záchvat. Nejde to dost dobře popsat. Jedná se o to, že nefunguje správně neurovegetativní systém. Dostanete se do situace, že máte pocit, jako že umíráte. Tím, jak se člověk vyděsí, je to ještě horší. Je to opravdu hnusný a odporný. A nejhorší na tom je, že člověk opravdu může tím náporem i umřít. Naštěstí to mám za sebou.“

Co bylo tím spouštěčem?

„U téhle nemoci je ta sviňárna, že ten spouštěč proběhne o hodně dříve, než se to potom stane. Prožíváte psychické tlaky, které vydržíte. A pak, když se po čase uklidníte, tak vás to najednou sejme. Je to ve chvíli, kdy už nemáte ty nervy, jste v pohodě – a o to je to právě záludnější, že zkrátka nevíte, kdy to přijde!“

Jak tyhle problémy ovlivnily váš život?

„No tak když někde řeknete, že máte psychické problémy a že berete antidepresiva, tak na vás každý kouká jako na blázna. Ale posléze, když jsem to pak někde řekl, tak jsem i zjistil, že více než polovina lidí je na tom úplně stejně, že léky bere každý druhý třetí člověk. Takže to dneska není nic neobvyklého. A je lepší, když se o tom mluví. Ale antidepresiva už dávno neberu.“  

Mohly psychické potíže za krach vašeho prvního manželství?

„Ne, to určitě ne. Ani bych to nenazýval krachem. S Libuškou jsme se vzali po vážné třítýdenní známosti, a když jsme se pak rozváděli, tak vzhledem k tomu, že tam nebyly žádné děti, tak to proběhlo v pohodě.“

Co vás to napadlo, ženit se po třech týdnech vztahu?

„Byl jsem zkrátka zamilovanej...“

Jaký máte s bývalou manželkou vztah dnes?

„Moc hezký. Jsme přátelé. Přejeme si k narozeninám a tak podobně.“

Před dvěma lety jste do toho praštil podruhé. Jak jste se s manželkou seznámili?

„Spojila nás naše společná láska – cestování. Moje manželka je průvodkyně a jako taková jezdila po celém světě. Poprvé jsme se viděli na jedné přednášce o cestování. A tam jsme se seznámili. Mně se Barunka hrozně líbila a vše mělo přirozený průběh, sympatie byly vzájemné.“

Po jaké době jste se vzali?

„Když jsme zjistili, že je Barborka těhotná, tak jsme začali plánovat svatbu. Jsem v tomhle konzervativec a chtěl jsem, aby se Rozárka narodila do úplné rodiny. A měli jsme společný názor, že oba nesnášíme velký svatby. Proto jsme odletěli do Las Vegas a tam jsme se u okénka vzali.“

A dítě bylo plánované?

„Ano.“

Plánujete další děti?

„Ano, ale rozhodně ne hned. Když na to dojde, tak třeba za tři roky.“

Nebojíte se do budoucna více než generačního věkového rozdílu?

 „Pro mě neznamená věkový rozdíl vůbec nic. Nevnímáme to ani jeden. Rozdíl je dvacet dva let, a to mi nepřijde nijak závratný. Mám kamarády, kteří měli děti i o dvacet let později než já s ještě třeba mladšími manželkami, než je Barborka.“

Co chystáte po pracovní stránce?

„Stále hraju v Karlíně v muzikálu Dracula a příští rok v dubnu se po devíti letech vrací v Divadle Broadway muzikál Kat Mydlář, který autor hudby Michal David napsal přímo mně, takříkajíc na tělo. Na to se moc těším. Nesmím ani zapomenout na koncert z nejlepších muzikálů Karla Svobody a Michala Davida, který se uskuteční osmnáctého ledna v pražské O2 areně. Z dlouhodobějšího hlediska je ale pro mě hlavní návrat do opery. Hlavně je to o panu profesoru Chmelovi, který byl pět let v angažmá v Metropolitní opeře, a já k němu chodím na hodiny zpěvu. Dále spolu chystáme koncerty Belcante. Nejpravděpodobnější debut při mém návratu do opery bude role Vodníka v Rusalce.“

Jaký muzikál je vaše srdcovka?

„Dracula. To byl můj první muzikál. Tenkrát jsem byl v angažmá v ústecké opeře a do Prahy jsem šel, protože jsem chtěl moc pracovat s panem režisérem Jozefem Bednárikem. A potom se ukázalo, že to byl dost zásadní životní moment, protože role Draculy mi skutečně přirostla k tělu. Byla to asi moje nejzásadnější muzikálová role v životě.“

Říká se, že je Dracula prokletý. Spousta osobností spjatých s tímto muzikálem již nežije – skladatel Karel Svoboda, textař Zdeněk Borovec, režisér Jozef Bednárik, choreograf Richard Hes, zpěvačka Iveta Bartošová... I vy jste měl namále!

„Tak jako samozřejmě z tohohle hlediska by se dalo říct, že je ten muzikál prokletý. Ale myslím, že ne. Nejsem v tomto ohledu pověrčivý.“

 V Troškově pohádce Z pekla štěstí 1 i 2 jste ztvárnil loupeživého krále Brambase. Nemrzí vás, že jste další filmovou příležitost už nedostal?

„No, celkem mrzí, protože mě to tenkrát hodně bavilo. Ale myslím, že ještě není všem dnům konec. Teď to vypadá, že by mohla nějaká nabídka přijít. Už přišly náznaky a zájem ze strany filmařů, ale ještě nemohu nic konkrétního prozradit. Zato mohu říct, že jsem nedávno dostal nabídku od Primy, konkrétně od produkce seriálu Modrý kód, kterou jsem s radostí přijal. Takže v některém z jarních dílů se objevím v epizodní roli, která se jmenuje Sviták.“

Při natáčení druhého dílu pohádky jste se na place setkal s Karlem Gottem, který nás letos navždy opustil. Jak na něho vzpomínáte?

„Na Karla Gotta mám jen pozitivní vzpomínky, protože se ke mně vždycky choval hrozně dobře. Byl to hodně slušný a příjemný člověk. Taky byl vtipný a bylo vždy příjemné s ním posedět. A byla radost s ním pracovat, byl to velký profesionál. Když jsem dostal Zlatého slavíka, tak se ke mně choval právě on ze všech nejlépe. Spousta lidí mi to tenkrát dávala sežrat, ale Karel se ke mně choval fakt úžasně. On jediný by mohl mít z tohoto důvodu nějakou zášť a neměl tam ani náznak. Měl jsem ho moc rád a myslím, že můžu hrdě říct, že jsme byli přátelé. A myslím, že ty sympatie byly vzájemné.“

Jste podporovatelem prezidenta Miloše Zemana. Neměl jste někdy třeba kvůli tomu problém s kolegy, kteří ho zrovna nemusí?

„Ztratil jsem kvůli tomu i nějaké přátele. Jsou i nějaké diskuze na sociálních sítích, ale je zajímavé, že mi to nikdo v divadle do očí neřekl. Měl jsem kamaráda, se kterým jsem se znal třicet let, a nechápu, jak mě mohl kvůli jinému politickému názoru odepsat. Myslím, že ta nálada, která teď všeobecně panuje, je absolutně zbytečná.“       

Slyšela jsem, že nejdete pro ránu daleko. Je to pravda?

„Ono to tak vypadá. Nejsem výbušnější na rozdíl od jiných chlapů, ale je problém, že když někomu jednu vrazím, tak o tom ví druhý den celá republika. Ale nemyslím si, že bych byl zase tak výbušný. Jsou ale věci, které nesnáším – třeba nespravedlnost nebo když si silnější troufá na slabšího, když je chlap sprostý na ženskou… A ano, v tu chvíli, když nestačí domluva, musí přijít něco jiného. Zkrátka když to nejde po dobrým…“

Před lety jste prý na náměstí v Říčanech vzteky rozkopal dveře u místní pobočky banky!

„Tohle bych rád uvedl na pravou míru. Skutečně se stalo to, že jsem si chtěl vybrat v Říčanech na náměstí peníze z bankomatu. Bylo to nějak před svátky. Bankomat mi sežral kartu a žádné peníze mi nevydal. A je pravda, že jsem tenkrát vzteky kopnul do výlohy, tak jako že jsem do ní fakt ťuknul a ono se to sklo vysypalo. Já se tenkrát vyděsil a odjel, celou noc jsem kvůli tomu nemohl spát. Ráno jsem jel do té spořitelny se omluvit, že to mám na svědomí já. Paní na přepážkách se smály, ale byly rády, že jsem se přiznal. Vše šlo na pojišťovnu. Takže nakonec vše dobře dopadlo.“

VIDEO: Daniel Hůlka jako kočovník! S malou dcerkou a manželkou stále žijí v mobilheimu! 

Video
délka: 01:21.60

Daniel Hůlka jako kočovník! S malou dcerkou a manželkou stále žijí v mobilheimu! Markéta Reinischová, Jan Jedlička

Fotogalerie
77 fotografií