Věřila jste, že to dítě ještě stihnete? Přece jen už nejste ve věku, kdy je běžné poprvé otěhotnět.

Upřímně? Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Říkala jsem si, že pokud to má být, tak to bude. Nedoufala jsem v to ani ve chvíli, kdy jsme si s přítelem jeden měsíc řekli, že to zkusíme. Vidíte, a hned druhý měsíc tam to mládě bylo. Nechala jsem to na vyšší moci, ať tomu každý říká, jak chce – bůh, energie… Myslím si, že jsou věci, které neovlivním, a jestli mají tak být, tak budou. Třeba nejsem člověk, který by šel na umělé oplodnění.

Proč?

Jednak jsem vnitřně netrpělivá a pak prostě beru věci tak, že když něco nemá být, tak to nebude. Třeba jsem si řekla, že když se nedostanu na první pokus na DAMU, kam se většinou na první pokus nedostanete, tak na tu školu nepůjdu a herectví dělat nebudu. A tak jsem to měla i s dítětem. Pokud bych ho neměla, tak by můj život určitě nebyl prázdnější.

Přemýšlím, proč jste tak dlouho otálela. Byla jste vdaná, měla zázemí…

S Lukášem jsme spolu byli krásných sedmnáct let. Brali jsme se po osmiletém vztahu, devět let jsme byli manželé. Ale s dítětem jsme se zkrátka nesešli. Nejdřív ho chtěl on, a já ne, já byla mladá a bydleli jsme na kolejích, pak v podnájmu. Když jsem chtěla zase já, tak zase on necítil, že je ten správný čas. Když jsme se pak rozvedli, tak jsem si říkala, že mi asi nebude přáno. Jenže pak přišel tenhle chlap.

Myslíte pana Záhadného? Vůbec o něm totiž nemluvíte, nikam s ním nechodíte…

Měla jsem trochu problém s tím, co se dělo, když jsem byla s Lukášem. Rozešli jsme se před čtyřmi lety a doteď jsou časopisy, se kterými nemluvím, a neustále používají jeho fotku. Zaslouží si člověk, který nedělá tohle bláznivé povolání, aby o něm neustále psali? Ne. Nepřál si to, a nepřeje si to ani můj současný partner. Nechce být v médiích a já to respektuji. Je to součást mého života, ne jeho.

Řešila jste, zda se fotit v těhotenství?
Na to mě zase on naopak přemlouval, chtěl, abych nějaké takové fotky měla. Já se tomu dost bránila, ale pak jste zavolala a já kývla. To těhotenství je pro mě totiž dost náročné a ne moc hezké období. Všem, které tvrdí, že se devět měsíců vznášely na obláčku, závidím a přeju jim to, ale zároveň si myslím, že ve skutečnosti lžou. (směje se)

Možná je to i tím, že k tomu máte pochroumané koleno a jezdíte na vozíku.

Asi jo. Mám odlomený kousek menisku, který se laparoskopicky vytáhne během pár minut, ale to nesmíte být těhotná.

Jak jste partnerovi oznámila, že budete mít miminko?

Já byla v takovém šoku… Bylo mi totiž hodně divně, myslela jsem, že na mě leze chřipka. A pak mi to na preventivní prohlídce u gynekoložky řekli, a já ji hned začala přesvědčovat, že to určitě není pravda. Nevěděla jsem, co mám dělat. Trošku jsem se smála, ale pak mi okamžitě začali říkat maminko, a to mi nebylo dvakrát příjemné. Byla jsem asi hrozná. Když jsem šla od doktorky, procházela jsem kolem příšerně drahého cukrářství, tak jsem partnerovi za dvě stovky koupila takový malý dortík. Za normální situace nesmysl. Když přišel domů, dostal ten dort s tím, že jsem asi těhotná. Měl hroznou radost. Já se spíš bála, nechtěla jsem něco zakřiknout. Chtěl jsem počkat na další a další testy, šli jsme pak od jedněch ke druhým a až asi ve čtvrtém měsíci jsem se zastavila a řekla si: Jo, tak jsem asi fakt těhotná. Dlouho jsem tomu nevěřila.

Tajila jste to z pověrčivosti?

Určitě v tom jistá pověrčivost byla, ale já měla opravdu do čtvrtého, pátého měsíce strašně moc testů. Chtěla jsem vědět, že je všechno v pořádku. A potom, upřímně, je to taky tak moc soukromá věc, že jsem si ji chtěla jako takovou co nejvíc užít, co nejdéle si ji nechat pro sebe.

Jednoho dne to ale bylo venku. Jaké byly reakce? Protože tohle asi opravdu nikdo nečekal…

(směje se) Mám spoustu kamarádek z gymplu, které ještě nerodily, a teď říkají, že do toho asi půjdou. Nejvíc mě pobavila reakce mého kolegy, že mi konečně narostou prsa. To mě dostalo. A velmi mě pobavil můj bývalý milenec, kterého jsem náhodu potkala. Jeho reakce byla: No, to je výborný! Proč to nebylo se mnou? Ty reakce jsou občas hodně zvláštní.

Co jste tomu, jak říkáte, mláděti, koupila jako první?

Dostala jsem nějaké nabídky od firem, které mají různé věci pro děti, ale nechtěla jsem do toho jít. Nechtěla jsem to mládě prodávat, a ani zatím pořád přesně nevím, co budu potřebovat. Nejsem připravená, ale já dělám vždy všechno na poslední chvíli. Úplně první věc, kterou jsem pro miminko dostala, je body. Předčítala jsem něco na akci knihoven ve Svijanech a jako dárek jsem dostala bodýčko s logem pivovaru. Myslím, že to bude fajn. (směje se)

Nevěřím, že jste až tak nepřipravená.
Jasně že něco mám. Postýlku, kočárek, to máme, jen ještě ne doma. Teď zjišťuji, proč se nesmí dítě stříhat do jednoho roku…

Jedna pověra říká, že mu tím zkracujete rozum, druhá, že život…

No vidíte!

Nechala jste si říct, jestli to bude holčička, nebo chlapec?
Jo, to bych nevydržela. Můj drahý to nechtěl, tak jsem trochu podsunula, že by to vědět chtěl. Bála jsem se, že se někde prořeknu, ale zatím se nám to daří udržet jen pro sebe. Na druhou stranu, je to malichernost, jediné, co si přeju, je, aby to stvořeníčko bylo zdravé, a jestli to bude kluk, nebo holka, to je vlastně jedno.

Kamenem úrazu bývá jméno. Jak to probíhalo u vás?
Příjmení bude mít po partnerovi, takže jméno zůstalo na mně. Jsem dost hračička s písmeny, ale i když jsem nad tím přemýšlela opravdu dlouho, zatím nejsem úplně rozhodnutá. Možná to mládě jméno dostane až poté, co ho poprvé uvidím.

VIDEO: Vyprsená Miluška Bittnerová promluvila o svém milenci!

Video
délka: 01:49

Vyprsená Miluška Bittnerová promluvila o svém milenci! Markéta Reinischová, David Turek

Fotogalerie
46 fotografií