Koncert na Benátské! jste kvůli zdravotním problémům Karla odehrál pouze s jeho hosty. Za Slavíka jste potom převzal Zlatý hejtmanský dukát a skleněnou vázu. Kdy mu to dáte?
„Už jsme domluveni. Až bude na chalupě v Doubici, tak tam za ním přijedu, vše předám a poreferuji mu, jaké sklidil po zdravici, kterou poslal účastníkům festivalu, obrovské ovace. Jako kdyby skutečně stál s námi na pódiu.“

To jste mu ještě neříkal?
„Ale ano, nicméně pouze povrchně. Volal jsem mu hned po koncertě a co myslíte, že mi řekl? Ptal se, jestli skutečně udělal dobře, že to vystoupení zrušil. To je celý on! Udělal dobře a říkám stokrát ano, i když z toho byl nesmírně smutný. V jeho momentálním zdravotním stavu by to byl ale opravdu veliký hazard.“

Zrušit koncert byla pro Karla vždycky noční můra.
„To určitě, párkrát to však, jako asi každý, musel udělat. Občas trpěl jarními alergiemi, to mu pak ale lékaři opíchali hlasivky, nacpali ho kortikoidy a jelo se. Když však přijde chřipka, angína nebo podobně, hlasivky přestanou poslouchat úplně. Tak prostě nezbývá, než koncert zrušit a domluvit náhradní termín. Vždy je to velice nepříjemná komplikace, protože čekají vyprodané haly, do kterých se sjeli lidé ze všech možných koutů. V takových chvílích Karel určitě prožíval značné stresy. Vystoupení pro tolik tisíc lidí, jako byla teď ta Benátská!, ale pravděpodobně Karel odvolal vůbec poprvé v životě. A muselo to pro něj být nesmírně deprimující, jelikož strašně chtěl vystoupit, moc se na to těšil a do poslední chvíle byl přesvědčen, že to půjde…“

O2 arenu, kde měl slavit 80. narozeniny, také odvolal...
„Ano, ale značně s předstihem a musím říct, že to od něj bylo velice rozumné a zodpovědné rozhodnutí, protože si byl vědom toho, že jeho zdraví je rozkolísané. Taková O2 arena nejde dost dobře zrušit den před koncertem. Na rozdíl od Benátské!, kde vystupovala řada dalších umělců, arena naprosto stála na Karlovi. A přeložit koncert na jindy, když se neví, jak bude zítra? To prostě nepadalo v úvahu. Nehledě k obrovským finančním nákladům, které jsou s největší českou halou spojené.“

Jak jste se se Slavíkem vůbec dali dohromady?

„Ve zkratce: v jedenasedmdesátém jsem se díky Jiřímu Suchému stal pianistou v Semaforu. Musel jsem kvůli tomu odejít ze svého rodného Ústí nad Labem, kde jsem do té doby v pozici hudebního metodika Domu kultury vedl Velký taneční orchestr. A po nějakém čase jsem se víceméně náhodně v Praze setkal s Karlem Svobodou, který mi nabídl možnost být účasten nahrávání hudby k seriálu Včelka Mája. Posléze se z toho vyvinula krásná, dlouhotrvající spolupráce, a to i na dalších seriálech, filmech a písních pro různé interprety. Souběžně s tím jsem byl také stálým klavíristou Orchestru Václava Hybše a příležitostně jsem už i zaskakoval za Rudlu Rokla, který měl občasné zdravotní potíže. A někdy v roce 1982 pak přišla nabídka na angažmá, a to od Svobodova jevanského souseda Ládi Štaidla, takže jsem se stal hráčem na klávesové nástroje v jeho orchestru, který doprovázel Karla Gotta."

V roce 89 Štaidl z orchestru odešel a vy jste se stal Gottovým kapelníkem.

„Ano. A Láďa mi tenkrát, tak trochu teatrálně před televizními kamerami, předal svoji dirigentskou hůlku, kterou jsem však, myslím, nikdy nepoužil. Štaidlova kapela se měla přejmenovat na Orchestr Pavla Větrovce, vznikl ale KGB. Nechtěl jsem svůj orchestr, v té době jsem byl téměř neznámý. V podstatě to stejně byla Gottova kapela, a tak jsem vymyslel název Karel Gott Band, neboli KGB. Setkalo se to s dost značným ohlasem. Byla to tak trochu slovní hříčka, narážka na Komitet gosudarstvennoj bazopásnosti, tedy sovětskou tajnou službu. Po revoluci nám také vyčítali: Vy jste najednou tak stateční… Ale ono to vzniklo už někdy na jaře, kdy ještě nikdo netušil, že přijde nějaká revoluce. V Německu se to ale moc líbilo.“

Váš KGB potom vyšuměl do ztracena, vy jste ale dodnes Gottův věrný spolupracovník. Musíte mít k sobě hodně blízko…
„Ono by to jinak ani nešlo. Kdyby to mezi námi nefungovalo i lidsky, po dvou, třech letech bychom se rozešli. Přirozeně, že občas docházelo k drobným třenicím či názorovým rozdílům, bohužel však musím přiznat, že většinou měl pravdu Karel. Na druhou stranu si velice považuji, že Karel umí uznat i jiný názor, pokud ho prezentuje někdo, ke komu má důvěru. Předpokládám ale, že si jiné lidi ke spolupráci nevybíral...“

A jedním slovem – kdo je ve vašich očích Karel Gott?
„Naprosto ojedinělé zjevení a navíc prima člověk. Je asi zbytečné opakovat, že je zářící stálicí, dokonce i v mezinárodním kontextu. Měl jsem možnost to zakusit na vlastní kůži, a to na obou polokoulích a: Díky, Karle! Nikdy bych s ním ale neměnil. Cena, kterou se za to platí, je příliš vysoká. Jsem opravdu rád, že si, byť poněkud později, založil rodinu a má se tak kam a ke komu vracet. Bývalo mi ho i líto, když jsme se po koncertě vraceli domů a jeho, na rozdíl ode mne, čekal jen prázdný dům.“

Co máte teď s Karlem v plánu?
„Pracovně – nic, ale vůbec nic. Jinak momentálně je v plánu jediné: Karel se musí dát do kupy po zdravotní stránce. Měl by se konečně donutit začít se cílevědomě starat taky sám o sebe. Trochu se hýbat, malinko posilovat, dobře papat a podobně. Ke svým fanouškům nebo ke svým fanynkám, to dokáže být zodpovědný. K sobě ale bohužel vůbec.“

Hrajete za Amforu fotbal i tenis. Karla se vám k žádné takové činnosti zlanařit nepodařilo?
„Upřímně řečeno, ani jsem se o to nepokoušel. Není to zrovna Karlův šálek kávy. Pokud vím, Karel hrával občas a asi i rád ping-pong. Ten jsme spolu hráli dokonce i u nás doma na zahradě. A hrál ho nejen s chutí, ale i dost dobře.“

Na chalupě v Doubici chodí Karel alespoň na procházky do lesa.
„Na kratší procházky chodil odjakživa rád, ať už po lese, ještě ale raději po mořském pobřeží. Ale ty chalupy mu svého času dost ležely v žaludku. V létě, když chtěl nejvíc pracovat na přípravě nové sezony, nových nahrávkách, repertoáru, na koncertních programech, byli všichni na těch svých chalupách. A to ho svým způsobem velmi iritovalo. Nebyly žádné mobilní telefony, problém byl i obyčejný meziměstský hovor, takže jsem často v určitý domluvený den a hodinu stepoval na místní poště v očekávání spojení s dr. Zitkem, což byl Karlův osobní tajemník.“

Doubice tedy byla dobrá investice.
„Skvělá. Karel to tam má rád. Může tam nerušeně relaxovat, odpočívat a především se věnovat svému největšímu koníčku – malování. Má tam klid, který teď tak moc a moc potřebuje. Už jsem tam také byl, naposled o Velikonocích, přivezl jsem pár domácích bochánků, trochu jsme pokecali a bylo nám dobře.“

Věkově jste s Karlem od sebe téměř na den o deset let. Sedmdesát vám tedy už bylo, ale oslava vás ještě čeká v pražském Divadle U Hasičů 3. listopadu. Gratulovat přijde špička české pop music. I Karel?
„Samozřejmě ho i s Ivankou pozvu a budu neskonale šťastný, když se dostaví, ale na druhou stranu – nic nevyžaduji a neočekávám. Jsem si naprosto vědom toho, že v současné situaci nechce a nemůže cokoli slibovat. Zatím si s ním tedy ťuknu v Doubici, až mu tam přijedu předat dárky z Benátské.“

VIDEO: Nemocná Pilarová na narozeninách Gotta: Kdyby to nebyl Karel, nevstala bych

Video
délka: 02:59

Nemocná Pilarová na narozeninách Gotta: Kdyby to nebyl Karel, nevstala bych David Turek, Aleš Brunclík

Fotogalerie
35 fotografií