Vy jste, Goldo, Ivetě Bartošové dvakrát zachránila život poté, co se pokusila o sebevraždu. Myslela to podle vás vážně?

„Já jsem přesvědčena, že ne, že to byla vždycky demonstračka. A myslím si to dodnes. A že ten vlak byl potom už úplně něco jiného.“

A proč si myslíte, že mu šla odhodlaně na kolejích vstříc?

„Neumím si to vůbec vysvětlit. Artur byl pro ni vším, bojovala o něho s Láďou dokonce u soudu. Byla chytrá, musela vědět, že tím, co udělá, svého syna navždy poznamená. Musela vědět, že strašně ublíží svojí mámě a sourozencům. Že nemohla už takhle žít dál? Co to je? To není přece vysvětlení. Musel to být nějaký zkrat. Musel to být akt naprostého zoufalství. Proč se zastřelil Karel Svoboda? To také nikdo nechápe. Vždyť měl děti a ročního, dokonce vymodleného Jakuba. Neumím si to prostě vysvětlit.“

Myslíte, že za to mohl zčásti její druhý manžel Josef Rychtář?

„Ano, i ne. On se určitě snažil jí pomoci, sama jsem toho byla svědkem. Otázkou je, jestli jí pomáhal správně. Prostě, jak už jsem říkala, ve výběru chlapů neměla Iveta zrovna šťastnou ruku.“

Hovořily jste někdy s Ivetou o jejích sebevražedných pokusech?

„Nikdy, to bylo tabu! Hovořili jsme ale o tom, že to přehání s alkoholem. Iveta se samozřejmě čílila, když jsem vedla tyhle řeči. Na druhou stranu, mnohokrát uznala, že mám pravdu, a třeba napsala na prázdnou flašku od vína: Tohle byla poslední. Tu flašku jsem potom vystavila tak, aby Ivetě byla pořád na očích. Dokonce souhlasila s tím, že v domě nebude jediná flaška s alkoholem. Pouze dva loky pro případ nouze. O nich ale nevěděla, kde jsou. Jenom já věděla, kde jsou ty dva hlty ukryty s tím, že když se Iveta bude cítit v nouzi, zavolá a já jí řeknu, kde hledat.“

A zavolala?

„Jednou ano. Řekla jsem jí, že má jít do garáže a hledat ve štelářích.“  

Fotogalerie
52 fotografií