14°C
Vozáb si zahrál i v kultovních filmech Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vrchní, prchni! nebo Postřižiny. Marečku, podejte mi pero! ale patří mezi jeho neslavnější.
Členem Divadla Járy Cimrmana byl Vozáb od roku 1969. V mužském souboru často ztvárňoval ženské postavy. „To byl zlatej člověk. On uměl dobře devět jazyků... Taky to byl polyhistor. Kdykoliv jsme jeli kolem nějakého hradu, zámku nebo něčeho pozoruhodného v české a moravské krajině, vždy o všem věděl. Zajímavé ovšem je, že když jsme se tam třeba zastavili a chtěli si to prohlédnout, tak on zůstal v autě a říkal: Já to nepotřebuji, já to mám doma v knihách,“ vzpomínal před lety pro deník Aha! na Vozába jeho kolega z divadla Miloň Čepelka (82).
Vozáb byl podle svých kolegů úzkostlivý vůči své tělesné schránce. Říkával, že se nedožije 70 let, protože jeho otec i dědeček zemřeli, když jim bylo 69. „Jako by si na sebe tu náhlou smrt, bylo mu nedožitých 69 let, přivolal! On byl neuvěřitelně zdravý. Ve svém věku měl úplně všechny svoje zuby – a dokonce nespravované, neplombované... Ale zničehonic přišel infarkt. Postihl ho na ulici a ještě ke všemu o Velikonocích,“ vzpomíná Čepelka. „Měli jsme ho všichni rádi. Byl to miláček publika. Vyzařovala z něj opravdovost a upřímnost, on si nikdy na nic nehrál,“ dodává.
