Zárodek sporu dvou význačných československých, respektive českých tvůrců se datuje už do začátku sedmdesátých let, kdy se připravovaly Tři oříšky pro Popelku. Původně je totiž měl točit právě Menzel. Ten byl sice čerstvým držitelem Oscara za Ostře sledované vlaky, ovšem po okupaci 1968 byl přesto, nebo snad i kvůli tomu na černé listině.
Vorlíček, který film ještě v raném stádiu vzniku scénáře převzal, ovšem ve své biografii Pane, vy jste režisér vzpomíná, že Menzel se vzdal filmu zcela sám a pouze kvůli tvůrčím rozporům se studiem. „Jiří Menzel, který se látkou skutečně nějaký čas zabýval, ji nakonec odmítl, protože rozpočet činil čtyři miliony korun, a jeho představy o realizaci vyžadovaly částku mnohonásobně vyšší,“ tvrdil Vorlíček. „Když scénář nabídli mně, z kolegiální zdvořilosti jsem mu zavolal a on mi potvrdil, že o režii Popelky už nemá zájem, ať si ji klidně natočím,“ dodal.
Tak jako tak, v Menzelovi averze vůči Vorlíčkovi zůstala. Když hovořil o sedmdesátých letech v rozhovoru s Jiřím Leschtinou, na Vorlíčka drsně zaútočil. „Tihle nás likvidovali promyšleně a cynicky. Jim vůbec nešlo o nějakou ideologii. Do té doby druhořadí režiséři jako Vorlíček, Sequens nebo Balík ovládli Barrandov. Někdy mě napadalo, že Rusové přijeli jen proto, aby soudruzi režiséři neměli konkurenci,“ soptil.
Čas ovšem prokázal, že Vorlíček rozhodně druhořadým režisérem nebyl. Pouze jiným, než byl Menzel a další tvůrci takzvané nové vlny. Nejen Tři oříšky, ale Dívka na koštěti, Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát či Jak utopit dr. Mráčka jsou obrovskými filmovými hity dodnes.
VIDEO: Tajemství Václava Vorlíčka (†88): Jaké své filmy neměl rád a proč?
Barrandov vůbec nepouštím.
