Na návštěvu za Svěceným do královéhradecké nemocnice jsme se dostali v pátek, a po předchozí SMS konverzaci v duchu spíše zoufalém nás přivítal v evidentně lepším rozmaru. Nedlouho před naším příjezdem obdržel konečně výsledky histologického rozboru odebraných tkání a od doktorů slyšel konejšivé: Nic zhoubného to není...

Jaroslave, proč jste se nesvěřil dřív a nechal jste lidi v tom, že jste těžce nemocný a bojujete s rakovinou?

„Nešlo to. Ty pozdější zdravotní potíže odstartoval jeden obrovský problém lidský, který jsem nedokázal překonat a vlastně ještě nepřekonal. Rozvod. Mně se o tom špatně mluví i teď.“

Psal jste mi v esemeskách, že se cítíte sám, a já to nechápala.

„Nechtěl jsem o tom mluvit. Nemohl jsem. Strašně mě to zasáhlo. Neumím být sám, potřebuju vedle sebe partnerku. Sice neumím vařit, ale zase dokážu jiné věci. Snad mě může mít někdo rád. Chtěl bych pro někoho žít.“

Z toho usuzuju, že jste asi nebyl navrhovatel...

„Promiňte, ale tohle opravdu nechci řešit veřejně.“

Rozvod je dnes chápán spíš jako běžná záležitost…

„Pro mě je to hrozné. Takhle ošklivé období jsem ještě nezažil. Nemohl jsem tomu uvěřit, přijmout to. Proto jsem i ty zdravotní potíže snášel mnohem hůř. Jsem po náročné urologické operaci a mám velké bolesti. Špatně se s tím vyrovnávám. Byl jsem na sále čtyři hodiny. Pan doktor Navrátil musel vzít víc tkáně, než předpokládal, všude byly záněty. Mám obrovskou jizvu. Děkuju jak jemu, tak všem tady ve fakultní hradecké nemocnici, jak jsou na mě milí. Od sestřiček po ředitele.“

Už máte výsledky histologie?

„Ano, přišly ve čtvrtek. Negativní. Oddechl jsem si.“

To vám věřím. Taky se říkalo, že jste se na podzim složil při návratu z koncertování v Indonésii…

„Ano, to se stalo, bylo to už po rozvodu. O nic moc nešlo, měl jsem ale totálně zničenou psychiku. Bylo to tam krásné, lidé milí a uznalí, ale ani nevím, jak jsem se dostal z Jakarty do Prahy. Skoro jsem o sobě nevěděl!“

Kdy se plánujete vrátit k tomu, co vám dělá největší radost – k hudbě?

 „Neudržím v rukou housle... Ochably mi po dlouhém ležení svaly.“

No, vpravdě, jste se ztrácel před očima už delší čas, měsíce, ba až roky...

„Mě ten rozchod tak zdrtil, že jsem se odevzdal osudu. Musím se zase dát do fyzické a psychické kondice. Duši mi léčí pan doktor Petr Hrubeš. Jinak bych to zřejmě nedal.“

Už máte naplánovaný první koncert?

„Chtěl bych se samozřejmě vrátit co nejdřív. Každopádně mám už koncem března festival v Litoměřicích. A taky vystoupím tady v nemocnici jako poděkování. Ale bude to těžké, to už vím dopředu. Jsem zatím na dně.“

Nejhorší je za vámi. Ode dna se dobře odpichuje, protože hlouběji to nejde…

„Byla to opravdu těžká životní zkouška. Budu se z ní ještě dlouho vyhrabávat. Semlelo mě to. Čeká mě spousta starostí jako hledání nějakého bydlení a další prozaické úkoly. Budu začínat od nuly.“

 

Umíte si po tom všem představit, že byste měl vedle sebe novou ženu?

„Byl bych šťastný, kdybych mohl zase začít život s někým sdílet. Lidský vztah je mnohem cennější než ekonomické záležitosti. Léta jsem říkal, že život je běh na dlouhou trať, teď si budu vážit každého okamžiku, protože tak dlouhý není. Už mi není třicet.“

Právo na štěstí a radost máte i v osmapadesáti.

„Děkuju, chtěl bych, aby mě měl někdo rád. Víš, ta má situace byla i sítem na přátele. Mám jich  hodně, ale přece jen se to proselo. Někteří propadli.“

Souvisí to, že jste se nechal operovat v rodném Hradci Králové, nějak s tím, že ve městě dobře znají i vaši maminku?

„S maminkou nemohu ani přejít z chodníku na chodník, aby ji někdo nezdravil. Učila snad všechny lidi, co tady žijí. Začínala na základní škole, pak byla na gymnáziu a nakonec na fakultě.  Cítím se tu doma. Jen se vám omlouvám, že jsem se neoholil a přivítal vás v županu.“

Ale jděte! Věděli jsme, že nejdeme do Rudolfina...

„Tam se taky chci vrátit. Moc se těším na publikum a jeho báječnou energii.“

VIDEO: Houslový virtuos Svěcený hrál na housle ve stanici Můstek

Video
délka: 01:01.26

Houslový virtuos Svěcený hrál na housle ve stanici Můstek Tomáš Cafourek

Fotogalerie
30 fotografií