Stando, jak se vám daří?
„Můj zdravotní stav není dobrý, ale nechci o něm mluvit, promiňte...“
Ale držíte se.
„Hůř vidím, méně slyším, mám artrózu a nevydržím sedět. Ale ano, držím se.“ (usmívá se)
Jak jste přežil horka posledních dnů?
„Zvládl jsem to, ale nejlépe mi nebylo.“
Ve středu 6. června to byly tři roky, co zemřel představitel Vinnetoua Pierre Brice. Připomněl jste si ho nějak?
„To už jsou tři roky?“ (ženou se mu slzy do očí)
Ano, utíká to.
„Pustil bych si s ním Vinnetoua, ale nezvládl bych to. Je mi to pořád moc líto, že odešel. Byl součástí mého života, a dokonce mi ho jednou i zachránil.“
Jak to myslíte?
„Stál jsem jednou v noci na stanici. Sám! A najednou mě obestoupila parta mladíků. Všichni čahouni, s flaškou vodky a jeden do mě strčil a povídá: Sorry, strejdo! Nějak jsem se jim nezdál a povídal: Ty nás nemáš rád, viď? A já na to: Koho vás? Odpověděl: No nás, mladý! A já: Proč myslíš? A on: No, že tak blbě koukáš.“
Co se dělo dál?
„Strčil do mě, až jsem se zapotácel. Všichni mě obestoupili a čekali, co budu dělat. Věděl jsem, že neuteču. A ta agresivní provokace byla jasná. Nevím, co mě v tu chvíli napadlo, ale z ničeho nic jsem zařval: Vy chcete mlátit Vinnetoua?“
Jak reagovali?
„To bych vám nepřál vidět! Celá ta parta stála s otevřenýma hubama, koukali na mě jako na zjevení a v těch přiblblejch podnapilejch ksichtech byl údiv a trochu zděšení, jestli dobře rozuměli. A do toho ticha jsem ještě dodal: No, co koukáte, mluví k vám Vinnetou! A ten s tou flaškou, co do mě strčil, najednou potichu povídá: Ty vole, krávo, to je fakt český Vinnetou. Ty jsi Fišer, viď? Těm ranám už jsem neunikl, ale ty už byly přátelský.“
Tohle jste ještě nikdy nevyprávěl...
„Ne. Tak vidíte, Vinnetou není jen role. To je filozofie. A mírotvorce!“
Kolikrát jste se s představitelem Vinnetoua vlastně setkal?
„Poprvé to bylo v roce 1994 v Ostravě při živém vysílání televizního pořadu Splněná přání. Štefan Margita ho dostal jako dárek od Hanky Zagorové. Pak jsme se ještě viděli na filmovém festivalu v Dobřanech a v Horšovském Týně. Tam už jsem nemohl mluvit. On mi tehdy řekl, že to nevadí. Že mi rozumí, neboť mluvím srdcem. Vše, co jsem mu chtěl říci, jsem mu napsal v dopise.“
Co v něm stálo?
„To vám přečtu! Třeba: Dýchal jsem s vámi, umíral a umřel s vámi v Santa Fe. Pak jsme oba vstali z mrtvých (což si před námi dovolil pouze Kristus), abychom mohli točit další díly. Svým hlasem jsem šířil slávu Vinnetoua v českých biografech a domácnostech. A tak si myslím, že mám morální právo se stát vaším pokrevním bratrem. Ten dopis mám dodnes schovaný, podívejte...“
VIDEO: Stanislav Fišer se rozplakal nad smrtí představitele Vinnetoua.
NEJDOJEMNĚJŠÍ VIDEO: Podívejte, jak Stanislava Fišera rozplakala smrt Vinnetoua! Miroslava Dvořáková, Lukáš Červený
