9°C
Všichni známe vaši maminku coby zpěvačku s dokonalým hlasem. Jaká ale byla jako člověk?
Byla hrozně dobrosrdečná, milovala svoji rodinu, byla velmi přímá… A taky byla trochu zvláštní, protože na jednu stranu měla ráda klid, na druhou ale zbožňovala svou práci a své fanoušky. V tom byla lehce rozporuplná. Hlavně byla ale zlatý člověk ve všech ohledech. Uměla dát najevo lásku i to, že se jí něco nelíbí. I když původem byla z Brna, byla to ryzí Ostravačka. Ostraváci řeknou všechno na rovinu, žádné chození kolem horké kaše. A taková máma přesně byla, za to jsem ji miloval.
Jaká byla jako máma? Spíš kamarádka, nebo uměla být i přísná?
Kamarádka, rozhodně. To bylo ale taky dáno tím, že v době, kdy by mě měla vychovávat, měla rozjetou kariéru, jezdila po koncertech po celé republice a já vyrůstal u babičky s dědou. Proto když jsme byli spolu, nesnažila se mě peskovat, ale byli jsme prostě velcí kamarádi.
Nemrzelo vás, že jste s ní tak úplně nevyrůstal?
Já si to upřímně neuvědomoval. Měl jsem všeho dostatek, babička s dědou se o mě skvěle starali a mně to vůbec nepřišlo divné. Nepociťoval jsem, že bychom byli nějaká neúplná rodina. Když jsem potřeboval, byl jsem s mámou i tátou na telefonu a nic mi nescházelo.
Když máma přijela ze šňůry, jak jste spolu trávili čas?
Dívali jsme se na televizi (směje se). Máma byla televizní maniak, vášnivě sledovala hlavně sport. Celý život byla obrovský sportovní fanda, někdy až trochu přehnaný. Třeba mi zničehonic zavolala a vybafla: Viděls to?! Já se ptal co? A ona: No teď ten skok, tys to neviděl?! (směje se) Fandila českým sportovcům a hrozně to prožívala. Dokázala se i pěkně vytočit, nebo se naopak dojmout. Třeba když Lukáš Krpálek vyhrál zlato na olympiádě, to si poplakala. Byla velký patriot.
Je jasné, že hudební nadání jste podědil. Co ještě byste řekl, že po ní máte?
Postavu. (směje se) A myslím, že jsem taky tak přímý, jako byla ona. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu a stojím si za svým i proti přesile. To mám určitě po ní.
Uměla vás někdy i »sprdnout«?
No jasně, uměla. Ona v sobě nic nedusila, prostě když s něčím nesouhlasila, hned si to přišla vyříkat. Dokázala být i nepříjemná, ale my k sobě měli vždycky velký respekt a já si jí za ten přístup vážil. Myslím, že je to lepší varianta než v sobě něco dusit.
Říkáte respekt… Měl jste ho i v pubertě?
No… Neměl. (směje se) To jsem ji asi občas pěkně štval, pamatuju si, že mě jednou dokonce chtěla profackovat, ale už to nešlo, už jsem byl dávno větší než ona. (směje se) Ale takové věci se stávaly výjimečně, my byli opravdu spíš kamarádi.
Uvědomoval jste si jako malý, že je máma slavná zpěvačka?
Mně to přišlo normální. Spolužáci to sice občas nemohli pochopit, že jsem třeba byl někde na akci, kde byla i Vondráčková a jiní známí zpěváci, valili oči, ale mně se to nezdálo vůbec divné. Vyrostl jsem v tom a připadalo mi to naprosto běžné.
A nedal vám to někdy někdo »sežrat«, když jste se vydal ve šlépějích rodičů? Že máte určitě protekci…
Protekci vůbec ne, naopak, měl jsem to nad sebou jako takovou věčnou hrozbu. Věděl jsem, že když zahraju dobře, všichni si řeknou: To je jasný, vždyť ten je od Špinarky a Pavlíka! Ale když to pokazím, lidi se zhrozí, že jsem syn té Špinarové a takhle jsem se nepovedl. (směje se) Musel jsem se kvůli svým rodičům vždycky ještě víc snažit, abych jim nedělal ostudu. Musel jsem dokazovat, že svou profesi opravdu umím.
S mámou jste dlouhé roky spolupracoval. Jak to fungovalo? Nebyla to někdy ponorka?
U nás to klapalo na tisíc procent. Jak jsme oba stejní, měli jsme mezi sebou už takový zavedený systém, že když se jednomu z nás něco nelíbilo, tak jsme si to hned řekli a ten druhý to respektoval. Když třeba máma přišla, že se jí líbí nějaká písnička a chtěla by ji zpívat, a já prohlásil, že se mi to moc nezdá, tak to bylo vyřešeno. A naopak, samozřejmě. Když jsem já navrhl, aby zpívala něco, co se jí nelíbilo, taky to hned smetla ze stolu a už jsme se o tom dál nebavili. Dělali jsme prostě jen to, na čem jsme se oba stoprocentně shodli, nesmlouvali jsme. Jako její manažer už jsem přesně věděl, jaký kšeft mám nebo nemám vzít, jak by na co zareagovala, věděl jsem, s jakým koncertem bude souhlasit a s jakým ne. Proto když mi teď zavolali z Hradu ohledně vyznamenání od pana prezidenta Zemana, nemusel jsem s mámou nic řešit, protože jsem prostě věděl, že by do toho v životě nešla. Vlastně jsem jen respektoval její přání, protože jsem ji znal.
Takže jste se nikdy nehádali? Hned bylo všechno vyřešené?
Pohádat jsme se uměli, ale nikdy kvůli muzice. Mě třeba štvalo, jak byla hrozně důvěřivá. Byly situace, kdy jsem z toho vyloženě rostl – když mi třeba zavolala, že podepsala novou smlouvu na elektřinu. A když jsem se vyptával, vylezlo z ní, že u ní prostě zazvonil cizí chlap, tak ho pustila dovnitř a podepsala mu nějakou smlouvu na dodávku energií, aniž by pořádně věděla, k čemu se upsala. Nebo když si napsala na Facebook: Tak se s vámi loučím, odjíždím na čtrnáct dní na dovolenou! To jsem jí taky řekl, že je to supr, ať tam ještě dopíše, kde nechala klíč od baráku. (směje se) To mě dokázalo rozčílit, kvůli takovým ptákovinám jsme se občas chytli.
Snad všechny maminky svým dětem zpívají, zpívala vám máma často?
To si taky moc nepamatuju, ale máma doma celkově moc nezpívala. Maximálně když se učila nějakou písničku. Pro ni to byla práce, kterou oddělovala od soukromí. Na pódiu to byla Špinarka, doma normální babička a matka.
Jaká byla babička? Ty jsou většinou rozmazlovací.
No jasně, to byla! My s manželkou jsme byli ti špatní, protože máma Johance všechno dovolila, viděla se v ní. A pro Johanku byla babička největší vzor, měly úžasný vztah. To je na té mámině předčasné smrti nejhorší, moje dcera to odnesla nejvíc… Měla sen, že jednou babičce ukáže, jak umí zpívat. A už to nestihla.
Takže i vaše dcera podědila muzikantské geny?
Určitě, je šikovná, hraje na klavír a chodí do sboru. Ale jestli to někam povede, to ukáže až čas.
Jestli dosáhne babiččiných kvalit…
To nevím, a ani bych to nechtěl takhle srovnávat. Špinarka vždycky bude jenom jedna. Máma byla přírodní úkaz a tak už to navždy zůstane. Vždycky když někdo u nějaké začínající zpěvačky použije označení »nová Špinarka«, tak se úplně orosím, protože to je naprostý nesmysl. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale nikdo jako ona se nenarodil a ani nenarodí.
Blíží se nám Vánoce… Jak vzpomínáte na tyhle svátky v dětství?
My to měli doma asi trochu jinak, netradičně. Na Štědrý den jsem byl často u babičky s dědou, 25. jsem pak jel za mámou, 26. za tátou… Tak různě, já byl takový cestovatel. Nemám Vánoce spojené s nějakými konkrétními vzpomínkami na mámu. Ona je totiž neslavila, na Štědrý den jí zemřel brácha, takže to pro ni rozhodně nebyly oblíbené svátky. O něco radši je začala mít až v posledních pár letech, kdy jsme je společně slavili na chalupě. Ale i tak Štědrý den podle mě podvědomě pořád brala jako špatné datum.
Měla ráda dárky? Věděl jste, čím jí udělat radost?
Ani moc ne, nebyla typ, co by si na dárky potrpěl. Dávali jsme si normální věci, třeba chtěla kávovar, tak jsem jí ho koupil a dal už v listopadu. Moc jsme tuhle tradici neprožívali.
Vybavíte si, jakým dárkem vám udělala největší radost ona?
Když jsem byl malý kluk, dostal jsem zelené šlapací auto, to si dodnes přesně pamatuju. Jezdil jsem v něm dokola po obýváku a měl jsem hroznou radost. Teď v dospělosti už jsme si dávali praktičtější dárky, třeba mobily. Prostě jsme si řekli, co potřebujeme, a to jsme si koupili. Na překvapení jsme nehráli.
Byla dobrá hostitelka?
Byla naprosto skvělá kuchařka! Uměla snad všechno, všichni ale obdivovali její nádivku, ta byla legendární. Akorát teda neuměla péct buchty, to se jí vždycky nějak zdrclo. (směje se) Ale jinak mi od ní hrozně chutnalo.
Mluvila vám do života? Do toho, s kým chodíte?
Nikdy! Když jsem si přivedl nějakou holku, prostě to vzala, že spolu chodíme, a bylo to. Jedinkrát mi neřekla, že se jí třeba něco nelíbí. Brala to tak, že je to můj život a že si musím tu držku případně natlouct sám. (směje se)
Pouštíte si její desky? Pustíte si je třeba letos na Vánoce?
Abych pravdu řekl, nepouštím. Od máminy smrti jsem si něco pustil jen čistě z pracovních důvodů, ale jinak se tomu snažím vyhýbat. Zatím se mi při poslechu pořád spousta věcí vrací a je to složitý… Zatím ještě nepřišel ten čas.
Je něco, co byste jí chtěl říct, a nestihl jste to?
Toho by bylo hrozně moc. My jsme si vždycky hodně povídali, i když jsme ani jeden nebyli typy, co by probíraly city nějak dopodrobna. Asi nejvíc bych jí chtěl říct, že byla nejlepší. Protože to vážně byla – a nejen jako zpěvačka, ale jako člověk. Spousta věcí mi chybí, je toho hrozně moc, co bych s ní chtěl probrat, v čem bych chtěl poradit…
Měli jste nějaký společný rituál?
Měli, na koncertech. Vždycky když jsme končili a máma zazpívala Jednoho dne se vrátíš, tak jsem k ní přišel, objali jsme se a já jí řekl: Dneska ti to sedlo, Věro! To byla taková naše hláška inspirovaná filmem Jak vytrhnout velrybě stoličku. Nejradši bych ji zopakoval ještě tisíckrát…
Adam Pavlík
Syn Věry Špinarové a skladatele Ivo Pavlíka, zpívá a hraje s kapelou Adam Pavlík Band, která na koncertech doprovázela slavnou zpěvačku. Adam jí i dlouhé roky dělal manažera. Žije v Ostravě, je ženatý a má dceru Johanu.
VIDEO: Syn Špinarové (†65): Slavík byl emotivní, škoda že pro mámu nehlasovali předtím.
Syn Špinarové (†65): Slavík byl emotivní, škoda že pro mámu nehlasovali předtím Luboš Procházka, Lukáš Červený
že je génius - povolán hodnotit a odborník na všechno, od zpěvu, přes politiku po lidský charakter.
Autor toto všechno nejen odhaluje, ale způsobem podání sám klesl na podobnou úroveň. 
