24°C
Těžko se věří tomu, že na dětství vzpomínáte v dobrém, když jste vyrostla v dětském domově. To byla situace doma tak strašná?
„Není úplně jednoduché říct to v pár větách. Moje maminka byla závislá na drogách, takže se okolo ní točili feťáci a vařily se u nás drogy. Kolikrát jsme neměli co jíst, žili jsme téměř v prázdném bytě, pociťovala jsem nedostatek lásky, péče a pozornosti. Navíc jsem se o maminku bála, měla agresivního partnera.“ 
Ubližoval vám?
„Jestli přímo mně, si nepamatuji, ale viděla jsem, jak maminku prohodili skleněnými dveřmi, a to je kolikrát horší, než když jste sám prohozen. Dívala jsem se na to, jak z jejích krásných blonďatých vlasů teče krev, a pak jsme seděli v té krvi ve vaně, opravdu ošklivé zážitky.“ 
Asi už se nedivím, že na děcák vzpomínáte ráda…
„V podstatě, když neznáte nic jiného, tak to nemáte s čím porovnávat. Dítě má krátkodobou paměť a přizpůsobí se. Já svůj život v dětském domově mohla porovnávat jen s tím, co jsem zažila předtím, a to nebylo vůbec dobré, takže to, že jsem se dostala do dětského domova, bylo pro mě vysvobození a vlastně i hezké dětství.“ 
Přesto vám ale asi chyběla individuální péče?
„Velice a velice. Mateřskou lásku dětský domov nenahradí, ani pocit výjimečnosti. Bylo nás tam v jedné místnosti patnáct dětí, musela jsem se o pozornost doslova prát. Nesu si to dodnes – spoléhám se jen sama na sebe.“
Následky si tedy vlečete ve velké míře…
„Určitě, to jsou věci, které budou mou součástí asi celý život. Říká se, že když jeden smutek zdoláte – polknete slzy, tak to u vás uvnitř zůstane, a když se pak něco stane, co vám tu situaci připomene, tak máte zase ten špatný pocit jako dřív. Třeba teď se mi jeden vybavil na večeři s partnerovou rodinou.“ 
Povídejte…
„Šli jsme k rodinnému stolu a na mě nezbylo místo, takže jsem seděla vedle a chtělo se mi strašně brečet. Naštěstí už dneska pracuju sama se sebou, tak jsem si dokázala uvědomit, že jsem si jen připomněla nějaký pocit z dětství.“
 Jak jste se vlastně s bratrem ocitli v děcáku?
„Moje paní ředitelka v domově mi v osmnácti dala přečíst, že nás máma nechala v taxíku. Vlastně pan taxikář nás odvezl k sociální pracovnici, odkud jsme šli do diagnosťáku a z něho pak do dětského domova s tím, že biologický otec nás tu navštěvoval a na svátky a prázdniny si nás bral k sobě.“
 Přemýšlela jste někdy nad tím, jak by vypadalo vaše dětství, kdybyste zůstala u matky?
„To si upřímně ani nechci představovat. To, že jsem šla do dětského domova, je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Zůstat s mámou, tak dneska beru drogy nebo jsem prostitutka. Neumím si představit, co by z nás bylo.“
 Cítila jste nějakou vinu i vy sama, že se vás matka vzdala?
„To se děje v osmdesáti procentech případů a já to tak měla také. Říkala jsem si, kdybych byla hezčí, chytřejší, tak by mě maminka neopustila. Jednoduše si začnete situaci nějak vysvětlovat, a protože máma je jenom jedna, tak ji stále omlouváte a milujete, i přesto, že vás dala do děcáku.“
 Našla jste si tam nějakou lásku?
„Byli jsme spíš jako velká rodina, takže v domově ne, ale děje se to. My jsme tam přišli všichni jako malé děti a vyrůstali jsme spolu, ale v dnešní době přicházejí do kolektivu i starší, takže pak se tam mezi sebou mohou zamilovávat. Každopádně lásku jsem si našla, ale ve vesnici.“
 A první sex přišel také ještě v době, kdy jste pobývala v dětském domově?
„Samozřejmě. (usmívá se) Chodila jsem na střední školu na peďák, kde nás bylo ve třídě 30 holek, řešily jsme chlapy a měly jsme svoje lásky. Moje první trvala 6 let, byla jsem zamilovaná od čtrnácti. Taková moje první zkušenost s opětovanou láskou, kdy mi ji někdo projevoval i fyzicky. Byla to obrovská horská dráha a šílenost. Pokud nemáte žádné motivační vztahy z rodiny, tak se hodně perete s tím, jak se správně chovat ve vztahu.“ 
Dnes už to víte?
„Cítím to až poslední čtyři roky, co mám svého přítele, vedle kterého jsem se stala dospělou, opravdu ženou, kdy mě nevodí za ručičku a jsme rovnocennými partnery.“ 
Máte kvůli vyrůstání mezi hodně dětmi problémy se žárlivostí?
„Ano, děti z dětských domovů, ale nejen ty, mají tendenci být majetnické ke svým partnerům, a to proto, že se vám zakotví nějaké trauma v dětství, kdy jste byli opuštěni milovanou osobou. Ten vzorec, ať chcete nebo ne, ve vás zůstává a přenášíte si ho do vztahu s partnerem. Bojíte se, aby vás také neopustil. Tohle jsem měla strašně dlouho, až jsem tou láskou dusila. Nevěřila jsem, že bych mohla být dobrá partnerka, a byla jsem v roli oběti – malá Verunka, co ji nechali v taxíku.“
 Co vám pomohlo se z těchto pocitů dostat?
„Krom mého skvělého partnera chodím už strašně dlouho ke koučovi, se kterým si o tom povídáme. Hodně jsem si o tom načetla a teď o tom přednáším i v dětských domovech a snažím se dětem vrátit sebevědomí.“ 
Takže s partnerem už vedete klidný vztah?
„Musím říct, že máme opravdu nádherný vztah, je to člověk, kterého obdivuji a vážím si ho za to, čím jsme si spolu prošli. Jdeme vlastně od nejhoršího k nejlepšímu. Když jsme se našli, tak jsem byla ještě dost zlomená, nadělala jsem spoustu chyb a potýkala jsem se s realitou za vraty dětského domova. Nesmírně mi pomohl.“ 
Finančně?
„Právě že mi dluhy neplatil a byl první člověk, který mě nelitoval, ale věřil mi. A pro dítě z děcáku je důvěra to nejvíc. Jednou mi řekl: Máš hlad? Já ti nedám rybu, ale naučím tě rybařit. Dal mi obrovský dar – jistotu a domov. Nemusela jsem řešit existenční problémy jako kde spát, co jíst. V době, kdy jsem musela platit dluhy, nebyla jsem srovnaná sama se sebou, to pro mě bylo nejvíc, protože nebýt jeho, asi bych se v tom utopila.“
 Plánujete s partnerem rodinu?
„Samozřejmě se o tom bavíme, ale teď jsem došla do bodu svého života, kdy se cítím spokojená, našla jsem se a já si to chci trochu užít, to, že můžu cestovat, koupit si, co chci, dělat práci, co mě baví a naplňuje. Až se tohoto nabažím, pak určitě přijde svatba a děti.“ 
Myslíte si, že jste připravená na roli matky?
„Myslím si, že mám na sobě ještě hodně práce, musím zpracovat ještě spoustu věcí z dětství a říct si: Jo, udělala jsem, co jsem chtěla, a chci být naplno maminka. Nesmírně se na to i těším, myslím si, že jsem předurčena k tomu být matkou vícero dětí. Ale ještě jsem neudělala vše, co chci, proto mi asi biologické hodiny zatím nebijí.“
 Dokážete se po tom všem vídat se svou matkou a otcem?
„Ano, ale není to nijak aktivní. Mám velice málo času, a když nějaký mám, věnuji ho lidem, kteří mi jsou nejblíže, a to je můj brácha a partner. A pak spíše než moje maminka, je mi blíž teta z dětského domova, Hanička, která mne vychovala. S mamkou a tátou jsem často v kontaktu po telefonu, ale asi ještě přijde čas, kdy o tom všem budeme mluvit, nemám v sobě ještě všechno uzdravené.“ 
Stále cítíte křivdu?
„Já se snažím odpouštět, myslím si, že jsem je přijala, a už je nesoudím, ale asi si v sobě nějakou křivdu nesu.“
 A maminka už je v pořádku?
„Je teď úplně jinou ženou. Sice udělala v životě spoustu věcí, kterých třeba teď lituje, ale řekla jednu moudrou věc: proč bych se měla celý život vinit, když jsou oni dva šťastní a úspěšní. Mně to přijde velice moudré, že si dokázala odpustit.“ 
Pracovně se vám vede oběma určitě dobře, ale ve vztazích to už tolik neplatí. Nedávno se váš bratr rozešel s přítelkyní Veronikou Lálovou, bavíte se spolu i o problémech s láskou?
„My spolu řešíme úplně všechno, ale opravdu úplně. Brácha má jedno takové plus i minus, on je lamač dívčích srdcí, je to chlap, kterého ženy milují, má charisma. Nejenže dobře vypadá, ale on má v sobě energii, kterou dokáže okolí pohltit. Jedno oko nezůstalo suché. Co se týče Verunky a brášky, mě to mrzí dvakrát tolik, protože je to moje kamarádka.“ 
Proč myslíte, že jim vztah nevyšel?
„Jak on, tak ona ještě potřebují čas na vážný vztah, jaký plánovali. Mluvili už o dětech, opravdu byli zamilovaní, že by se vzali. Bráchovi už sice bude třicet, ale podle mě by se oni dva měli potkat později, bráška teď asi musí být sám. Můj přítel říká: Musí být v průzkumu.“ (smích) 
A co říkáte na jeho nové povolání – moderátora Počasí?
„Mám strašnou radost, jsem opravdu dojata, protože není člověk, kterému bych to přála víc. Všem přeju, aby byli šťastní, ale když víte, co za tím všechno je. Hodně lidí totiž poukazuje na to, že hrajeme na city a jen díky našemu osudu jsme něco dokázali.“
 A není to tak?
„Není, lidi vidí jen to pozlátko. Bylo by super, kdyby to pomohlo třeba i jedinému člověku se zvednout a říct si: Když to dokázal Kašák s Kašákovou, tak já taky. Já jsem taky dysgrafik a dyslektik a byla jsem zakřiknuté dítě a dnes tady sedím a jsem tváří kosmetické značky, protože chci, a to stačí. Nemyslím si, že to, že jsme byli v děcáku, je na nás to zajímavé.“ 
Jaká je nyní vaše vize pracovní budoucnosti?
„Nadační fond je pro mě teď alfa a omega. Mou velkou vizí je, aby to tu fungovalo, až tu jednou nebudu, a mé děti v tom pokračovaly. Mám obrovské cíle, ale záleží na financích a na tom, jak to všechno půjde.“ 
Chtěli po vás někdy potenciální sponzoři protislužbu – sex?
„To se mi nikdy nestalo. Možná je to až zvláštní, ale mladé dívky dostávají spoustu takových návrhů, což se mně neděje. Tedy vlastně až poslední čtyři roky, kdy jsem sama v sobě našla nějakou sílu, a lidi ke mně mají respekt a nestává se mi to.“ 
A předtím se vám to stávalo?
„Je pravda, že po odchodu z domova ano. Já jsem se ale vždycky orosila a odešla.“ 
Asi v tom hraje roli minulost vaší matky, že?
„Já to úplně nesnáším – drogy, prostituce a vulgární nahota. Je strašně jednoduché najít si chlapa, co za vás všechno zaplatí a vy mu za to děláte manželku a milenku. Nebo dělat prostitutku. V životě jsem to neudělala a neudělám. Přestože jsem jako malá o sobě pochybovala, vždycky jsem měla nějakou hrdost.“
 Fotila jste někdy akty?
„Nikdy v životě. Nemám ráda vulgárnost, vyzývavé věci, ani nenosím výstřihy. S mou vizáží stačí udělat strašně málo, a už vypadám vyzývavě, takže mám ráda jemnost, ženskost a eleganci a když ženy upřednostňují něco jiného než ňadra a zadek. Pokud by se ale jednalo třeba o akt na téma mateřství, kdy je tam žena jako matka s dcerou a pomohlo by to někomu/něčemu, tak neříkám razantně, že ne.“
VIDEO: Kráska z děcáku Veronika Kašáková: Kdy bude svatba a děti?
Kráska z děcáku Veronika Kašáková: Kdy bude svatba a děti? Blesk TV
VIDEO: Miss z děcáku Veronika Kašáková: Máma se závislosti na těžkých drogách zbavila až ve vězení!
Miss z děcáku Veronika Kašáková: Máma se závislosti na těžkých drogách zbavila až ve vězení! Markéta Reinischova, Petr Soukup
