7°C
V pořadu Potomci slavných to Zuzaně Bubílkové (64) přiznal malířův vnuk, který zdědil i jméno – Josef Lada. „Starám se o dědečkovo dílo a vše, co s tím souvisí. Použití kreseb, organizování výstav, každý den máme práci, která souvisí s užitím jeho děl,“ říká Ladův vnuk.
„A vzhledem k tomu, že autorská práva trvají 70 let po smrti umělce, a děda byl oblíben a národem brán, tak samozřejmě se do jisté míry dá z těch autorských práv dodnes vyžít,“ prozradil Ladův vnuk.
Jeho maminkou byla Ladova dcera Alena Ladová, která v uměleckém odkazu pokračovala. „S dědou kreslili vedle sebe a děda jí poradil, aby zachovala jeho styl. Také po jeho smrti vyschly jeho ilustrace, a vydavatelé požádali mámu, aby v jeho stylu pokračovala.
Ale přesně to nevím, na spoustu věcí se člověk chce zeptat, když už nemůže. Maminka zemřela, když mi bylo 32 let, na recidivu rakoviny,“ smutní Ladův dědic.
Sám ale nikdy malování nepropadl. „Měl jsem smůlu v tom, že jsem byl vždycky zařazován do výtvarných kroužků, aniž bych uměl malovat. Nemám ani jeden gen. Spíš jsem toužil třeba po pěveckém kroužku nebo psaní na stroji…,“ usmívá se.
Viděl na jedno oko
V kresbě byl Lada samoukem. Jako půlroční chlapec upadl na ševcovský nůž a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění.
Kromě mnoha pohádek a knih jako Kocour Mikeš a nebo O chytré kmotře lišce ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a další knihy Jaroslava Haška. Dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského nebo Erbenovy a Drdovy pohádky.
