7°C
Jak jste se dostala k roli princezny Bosany?
„Přes konkurz. Dělali ho už dost dlouho a pořád si nemohli vybrat. A když jsem přišla já s orientálním vzhledem a očima daleko od sebe, tak pan Zdeněk Svěrák volal panu Oldřichu Lipskému s tím, že Bosanu už našli. Byla jsem zkrátka v pravý čas na pravém místě.“
To vám tedy stačilo ukázat se jen na pár minut?
„Na konkurzu se rovnou také zkoušelo i to, jak bude herečka vypadat s tím umělým nosem. Takže jsem měla na sobě cvičně i ten frňák. Ale to ještě nebyl tak dlouhý jako v pohádce.“
A jak byl dlouhý ten, který jste měla během natáčení přidělaný na obličeji?
„Asi dva a půl metru. Takže jsem musela mít dva asistenty s pruty a vlascem. Jeden z nich nos držel uprostřed a druhý na konci. Kam jsem se hnula, všude museli se mnou.“
To znamená i na toaletu?
„To jsem si nos přehodila kolem hlavy.“ (směje se)
Poznávají vás lidé i 33 let po natáčení pohádky?
„Stává se mi to často a většinou první věta zní: ‚Já vás odněkud znám...‘ A už váhám, mám jim pomoci, nebo to nechat být, jestli si vzpomene nebo ne. Většinou to nechávám na nich. Jednou na letišti při kontrole na mě mávne jeden, abych šla k němu. A jéje, říkám si, to mi chce vybalovat kufr? A on se jen zeptal: ‚Nehrála jste v té pohádce? Tak já vás pustím dopředu!‘ Tedy ne že bych se bála kontroly, ale jít bez fronty je vždy lepší. Přece jen malá změna nastala. Dříve se se mnou chtěly fotit děti a teď spíš rodiče. Nevadí. Ale začíná mě překvapovat, že mě za těch více než třicet let někdo ještě pozná.“
Pamatujete si, kolik jste za roli dostala peněz?
„Bylo to šestnáct set káčées. Oni mi pak trošku přidali, protože když pan Hrušínský viděl, jak mi ten nos lepí tím mastixem, který ničil kůži, a dělali to hodinu, tak šel se mnou za produkčním a chtěl, aby mi přidali. Že prý za ty peníze by jim to nikdo nedělal. Kolik mi přesně přidali, to už si nepamatuji. Vím, že jsem měla deset natáčecích dní.“
Pamatujete si, co jste si za honorář pořídila?
„Skoro nic. Já jsem ale byla ráda, že jsem na natáčení vůbec mohla být. Až teď vlastně doceňuji, že jsem se tam setkala s takovými legendami. Tenkrát mi ani nedocházelo, že se s takovými herci už asi nikdy pracovně nesetkám.“
A vídala jste někoho z herců i po natáčení?
„Minulý rok jsem se viděla na jedné akci s panem Somrem. Četli jsme úryvky z knihy Přemysla Pittera a zpívaly tam také děti z mého dětského divadla. Bylo to dojemné setkání, protože to je vlastně ten poslední veterán, co mi zbyl. Všichni už mi odešli navěky. Ani pohádkový tatínek-král už není…“(smutně)
Pomohla vám pohádka Tři veterání nastartovat kariéru herečky?
„Přišlo pár menších rolí, ale zato od významných režisérů – Jiří Menzel, Karel Kachyňa, Jaromil Jireš, Dušan Klein. Dostala jsem se i k zahraničnímu avantgardnímu režisérovi, který tu natáčel film Tag der Idioten (Den idiotů) a tam jsem dokonce hrála s Carole Bouquet, která byla pak i jednou z Bond girls!“
Čemu se věnujete dnes?
„Ze začátku jsem váhala, zda zůstat u filmu, či divadla, ale pak mě okouzlilo loutkové divadlo. Zjistila jsem, že dětem asi rozumím nejvíc a že pro ně chci hrát. Začínala jsem hrát dokonce ještě v divadélku Sluníčko, které si pamatují už asi jen ty starší ročníky, potom dlouho v Divadle Minor, kde jsem i režírovala dvě pohádky. No a teď už se věnuji spíše jiné práci. Pracuji v cestovním ruchu a jako průvodkyně provádím turisty po Praze a i po jiných místech mimo hlavní město. Napsala jsem také dvě knížky pro děti Opuštěný palác a Dobře ukryté poklady.“
Loutka, se kterou jste přišla, je vzpomínkou na vaše divadelní začátky?
„Ta je z mého dětského divadla Feigele, kde místo loutek sice většinou hrají děti, ale loutky občas přizveme. Někdy dokonce i dospělé herce a děti se pak pyšní, že si mohou zahrát s opravdovými umělci. Nacvičím s nimi tak dvě hry do roka a pak vystupujeme pro děti i rodiče. To je ještě takové moje pojítko s divadelními prkny.“
Tři veteráni – Není nutno youtube
Další »minirole«: Otíkovi nesla rohlík
Ve filmu Vesničko má středisková (1985) se sice objevila jen na pár vteřin, ale i tak se do paměti diváků zapsala. „Střihla jsem si roli sekretářky ředitele, která nese Otíkovi rohlík,“ zavzpomínala herečka.
