Karel Gott měl po opakovaném vítězství Slavíka pocit, že by měla přijít řada také na někoho jiného. „Když jsem kdysi získal svého dvacátého Slavíka, bylo to v roce 1983, chtěl jsem natrvalo symbolicky uzavřít pomyslnou voliéru. Víte, měl jsem takový pocit, že bych měl uvolnit místo těm mladším a také jsem to veřejně vyhlásil. Nikdo to ale neocenil a tak se stalo, že jsem následující rok přišel o hlasy fanoušků. Oni si nebyli jistí, zda tedy mají pro mě hlasovat nebo ne,“ říká Mistr.
Po čase se rozhodl, že skončí v sedmdesáti letech. To se ale také nepovedlo. „Jak jsem zjistil, z téhle posluchačské, divácké a čtenářské ankety prostě a jednoduše vystoupit nejde, a tak mě tu máte stále,“ směje se.
Mistr se svěřil, že si váží podpory a každého hlasu rok od roku víc a víc. „Léta mi neubývají, protože čas zastavit nejde a být stále mlád je jen zbožné přání či atraktivní písňový slogan. Že do dneška polapím čtyřicet Slavíků, jsem nečekal a nikdy za přízeň nepřestanu být svým fanouškům dostatečně vděčný,“ říká pokorně.
