7°C
Inženýr Jaroslav Cimrman (68) se ke svému vzoru hrdě hlásí. „Možná jsem přímým potomkem slavného Járy, možná ne. Ale každopádně pokračuji v jeho díle a rozvíjím jeho odkaz,“ říká. A dodává, že za nejasnosti v jeho životopise může farář ve Veselém Žďáru. „Můj děd byl ze čtyř bratrů. Dva z nich se psali německy – Zimmermann, dva další česky – Cimrman. Podle toho, jak byl jejich křtící kněz opilý a jak je zapsal.“
Inženýr Cimrman prožil do jisté míry život, který jako by kopíroval ten, co žil slavný Jára. Zkusil kdeco. Z hutní průmyslovky po půl roce odešel, protože mu začalo být jasné, že maturitu dělat nechce a nebude. Vyučil se nástrojářem v Aeru Vodochody, na vojně sloužil jako rádiodálnopisec se spoustou průšvihů, pak byl zámečníkem v Anticoru SONP Kladno.
„Ale protože jsem ze zemědělské rodiny, moji předkové hospodařili na půdě, táhlo mě to k ní a ke zvířatům,“ směje se. Do zemědělského družstva Slatina nastoupil jako pomocný dělník, pak se stal traktoristou a poté krmičem dobytka. Za rok zvládl internátní střední zemědělskou školu s maturitou a v roce 1982 promoval na Vysoké škole zemědělské v Suchdole. „Tam jsem se jako Cimrman opravdu cítil, byl jsem o deset let starší než ostatní studenti,“ podotýká.
Po návratu domů do JZD Slatina začal jako agronom a pak se stal hlavním zootechnikem. Teď je jednatelem a spolumajitelem mléčné farmy Agrobos. Jak inženýr Cimrman říká, jeho slavný vzor a možná i předek svoji stopu zanechal samozřejmě i v zemědělství.
„Jenomže tahle oblast působení jeho génia byla pány Svěrákem a Smoljakem kupodivu opomenuta. Kdo dneska ví, že Cimrman vynalezl automatickou dojičku krav nebo inseminační pipetu?“ ptá se. A vysvětluje. Je přesvědčen, že se Járovi Cimrmanovi, když se kdysi potuloval po Holandsku, zželelo sedřené selky, která mozolnatými prsty dojila krávu. A tak vymyslel dojičku automatickou.
„Faktem je, že náčrtky kdesi ztratil. Byly nalezeny relativně nedávno a jistá holandská firma podle nich ty automaty vyrábí. A my je od nich kupujeme, za tři miliony každý.“ Fungují tak, že si kráva – pokud sama usoudí, že už ji mléko ve vemeni tlačí a je čas nechat se podojit – vleze do boxu.
Z obojku na jejím krku, který slavný Jára vynalezl úpravou obyčejného psího, počítač načte, o které zvíře se jedná, kolik dojí i žere, a podle toho vydá pokyn automatu k dojení. Zatímco se kráva spokojeně krmí tím, co jí počítač nasypal do žlabu, teče z ní mléko. A za ní se řadí do fronty další.
Málokdo ví, že génius Jára stál i u počátků umělého oplodnění skotu – inseminace. „Když jsem o tom přemýšlel, došlo mi, že za to může jeho vášeň pro spravedlnost a bublifuky,“ uvažuje inženýr Cimrman. „Tím, že od několika nejlepších býků získal jejich sperma, rozdělil mezi ně spravedlivě povinnost rozmnožování druhu. Ovšem problém byl v tom, jak oplodňovací dávku dostat dovnitř krávy,“ soudí Cimrman.
I to se vyřešilo. Slavný Jára byl totiž vášnivým bublifukářem, a když jednou na louce vyráběl pestrobarevné bubliny, přišel na to. Vzorek od býka se do krávy jednoduše vyfoukne. A tak vznikla pipeta.
„My tuto původně cimrmanovskou metodu na naší mléčné farmě využíváme dodnes. Ale máme na ni odborníky, veterináře. Díky tomu, že otci našich telat se stávají jen nejlepší býci, mají holštýnské krávy z našeho chovu mimořádně kvalitní mléko,“ vysvětlil inženýr Cimrman.
Když společnost Agrobos vznikla, byly vztahy mezi dodavateli a odběrateli divoké i spletité. „Jedna z mlékáren nám dlužila hezkých pár milionů. Peníze neměla, a tak splácela máslem, jogurty nebo tvarohem. Jednou jsem měl odbyt na dva kamiony másla na Moravu, ale večer odtud volali, že všechno ruší. Co s máslem? Přeprodávat.“ I tady se uplatnila zásada génia Járy – zjistit, kde co chybí, a dodávat. A tak se máslo směnilo za cukr pro tehdejší »rumovou« společnost Božkov, rum od ní zase za jiný artikl a ze všeho toho směněného se postupně něco odprodalo. „Obchodovali jsme i s herbicidem Roundup, ale peníze jsme dostali zpět. Tehdy jsem na Cimrmana opravdu často vzpomínal.“
Ve chlévech Agrobosu se volně procházejí černostrakaté holštýnské dojnice. Když se jim zachce, vyjdou si do výběhu. A právě tam je vynález slavným Járou inspirovaný, ale inženýrem Cimrmanem realizovaný. „On Jára měl zvířata hodně rád. Když prý jednou na svých cestách potkal na prašné cestě kozu ležící na zemi a umořenou horkem, sundal si svoje sako a ovíval ji. My jsme to zdokonalili.“
Do výběhu u kravína postavili stožár s maskovací vojenskou sítí, která se rozvine a chrání zvířata před sluncem. Ale hlavní jsou dvě obrovské vrtule na elektrický pohon. „Jimi vháníme do výběhu pod síť vzduch, čeříme ho a kravám to dělá moc dobře,“ říká inženýr Cimrman. Podle něj mají mít volnost pohybu, nesmí se na ně tlačit a už vůbec ne surovět. „I špatná nálada krmiče se na krávu přenese a je to znát na dojivosti,“ tvrdí.
„Já už se Cimrmana nikdy nezbavím, a ani bych nechtěl,“ směje se inženýr. „S ním je život mnohem barevnější a veselejší.“ V divadle nesoucí géniovo jméno byl sice jen jednou, ale s tvůrci Smoljakem a Svěrákem se sešel.
„Tehdy hráli v Kralupech a já jim přinesl vlastnoruční blahopřání s tím, že jim děkuji a že se snažím rozvíjet Cimrmanův odkaz. Poděkovali a rozloučili se se mnou.“ Géniovo jméno a tvorba má ve Slatině důstojného ochránce a pokračovatele. Zemědělství se stalo další Cimrmanovou doménou.
