Jste na vánočním turné, Vánoce jsou tedy za dveřmi, bráchové, strávíte je spolu?
Honza: (směje se) „Neee! Bude to tak, že 22. 12. ukončíme vánoční turné, 23. se ještě uvidíme, ale od Štědrého dne až do Nového roku se neuvidíme, každý strávíme Vánoce se svou rodinou.“
Václav: „Už léta si říkáme, že se vidíme přes rok skoro každý den, tak letos si od sebe odpočineme.“
Honzo, vy na Václava po celý rok tak starostlivě dohlížíte, dbáte, aby jedl zdravě, nepřibral, nebojíte se, že teď o Vánocích »zvlčí«?
Honza: „To víte, že se bojím, samozřejmě. On se tu zdravou výživu ne a ne naučit. Nějak to pořád nechápe, že třeba na červené maso se nesmí ani podívat, že mu škodí. A co třeba vidí na talíři u někoho jiného v hospodě, tak to si on dá taky! A poroučí: Přineste tohle, tamto… To prostě nejde.“
Václav: „S bráchou se vlastně hádáme jen při mém vážení, to když přiberu…“
Honza: „Já ten zdravý styl držím už pár let s ním, nejíme ani vepřové, ani hovězí, jen ryby a drůbež, zdravá jídla v malých porcích, hodně zeleniny. No a zatímco já hubnu, on kdovíco si kde dává, nehubne. Prostě ho neuhlídám.“
Ale pohybu máte dost, ne?
Václav: „Samozřejmě, na koncertech…“
Honza: „No jo, ale jinak by brácha nejradši pořád seděl, případně ležel, odpočíval, koukal na televizi nebo si četl noviny. A pak samozřejmě kila naskakují.“
Václav: „Ten brácha mi zase dává…“
Jak budou tedy vypadat letošní Vánoce u Neckářů?
Honza: „Tradičně jako každý rok budeme oba u svých rodin. Brácha u své rodiny, s manželkou, synem Vaškem a jeho manželkou a já zase u své na venkově. Oba máme rádi vánoční tradice, takže samozřejmě stromeček, kapr z Třeboně s bramborovým salátem a tak…“
Bramborový salát, taková nezdravost?
Honza (usmívá se): Oba děláme speciální lehký vánoční salát bez majonézy. Patří do něho klasicky vařené brambory, ale ne nakrájené na kostičky, ale na lupínky. Ty se malinko rozpadnou, a vytvoří tak pojivo salátu, to je naše specialita! Pak samozřejmě natvrdo uvařené nakrájené vajíčko, mrkev, celer, petržel, cibule, sterilované okurky a dost pokrájených jablíček, hrášek, trochu plnotučné hořčice, na kostičky nakrájená kvalitní kuřecí šunka, trochu olivového oleje, cca 1dcl osolené a oslazené (hnědým nebo třtinovým cukrem) vlažné vody s kapkou vinného octa.“
Václav: „A všechno se vždycky sní, takže ani ten bráchův salát neochutnám, jestli ho má stejně dobrý jako já ten můj!“
Pečete také cukroví?
Honza: Dřív jsme pekli, loni jsme to omezili už jen na dva druhy a letos poprvé nepečeme cukroví vůbec. Prostě bílý jed: sůl, cukr a bílá mouka… nebrat!“
K vánočním svátkům patří pohádky, budete se dívat?
Václav: „Miluju pohádky, budu se snažit jich vidět co nejvíc!“
Honza: „Proč ne, na nějakou pohádku se určitě podívám.“
Jak se vám líbí ta bráchova pohádka, Šíleně smutná princezna?
Honza: Ta se mi samozřejmě moc líbí, netradiční pohádka s pěknými písničkami, a váže se k ní hodně mých vzpomínek. Prvního srpna v roce 1968 jsem nastoupil k posádkové hudbě do Milovic dokončit prezenční službu. No a za 20 dní přišla spojenecká vojska a měli jsme hlaveň tanku až v okně ložnice, kde jsme spali. To bylo krásné ranní probuzení. A v Milovicích jsem tehdy v roce 1968 poprvé viděl Šíleně smutnou princeznu. Společně s dalšími třemi tisíci vojáků v místním amfiteátru.“
Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 a následná normalizace poznamenaly i tuto pohádku.
Václav: „Ano, v pohádce byly různé narážky na situaci a ty byly vystřiženy. Například písnička Kujme pikle v podání Darka Vostřela a Josefa Kemra, vystřižena byla také scéna z hospody, kde se dělají fóry na krále. Takže se pohádka zkrátila nejméně o deset minut.“
Honza: „Soudruzi byli nepříčetní a hledali všude nějaké jinotaje a podtexty. Vadilo jim i to, že skladatel muziky k pohádce Honza Hammer emigroval, tak šel pryč celý začátek filmu včetně titulků… Celou pohádku pak mohli diváci zase vidět až po roce 1989.“
Vraťme se ještě do doby natáčení…
Václav: „Točilo se v roce 1967, v létě o prázdninách, v Blatné a ve slovenských Bojnicích. Já jsem v té době zároveň točil film Kulhavý ďábel s Jurajem Herzem a byl členem Divadla Rokoko. A tak jsem z natáčení létal aerotaxíkem, abych všechno stíhal.“
Co vaše slavná jízda na krávě?
Václav (usmívá se): „Mám rád koně a čekal jsem, že budu jezdit na koni. Ale pan režisér mě k mému překvapení posadil na krávu. Nakonec to ale byla myslím docela pěkná scéna…“
A když jste v jedné z úvodních scén spadl před princeznou ze stromu do vody, byla naříznutá větev?
Václav: „Ano, ta naříznutá větev byla natočena v Bojnicích, když jsem dopadl, tak jsem byl v Blatné, a když jsem se otočil, byl jsem zase v Bojnicích…“
Písničky z pohádky měly v té době také vyjít na desce.
Honza: „Přesně tak, Supraphon to připravil, že to vyjde na desce, ale kvůli odchodu Honzy Hammera to vyšlo až po roce 1989…“
Václav Neckář viděl manželku naposledy 12. 12. v nemocnici. „I tehdy jsem věřil, že se mnou Jarka ještě nějakou dobu vydrží. Že spolu budeme na Štědrý den, i když v nemocnici...“ řekl nám Václav později.
Očima nedělního Blesku
Komorní vesměs trochu smutné písně a balady doplněné několika klasickými peckami Bacilů jsou velmi vydařeným koncertním balíčkem. Diváci v kinosálu Petra Bezruče ve Frýdku-Místku to také dávali hlasitě najevo.
Spontánní nadšení fandů nebralo konce, senzační Půlnoční opět ukázala svou sílu. K tomu super ozvučení i světla. A Václav Neckář? Po prodělané mozkové mrtvici stále těžko hledá slovíčka, pohybuje se pomalu, jakoby vystrašeně.
Na pódiu ale ožívá, náhle je zase plný energie, a hlavně jeho podání písní je nesmírně přesvědčivé, působivé a dojemné...
