9°C
Karle, patříte k nejlepším Mistrovým kamarádům. Co to, že jste ho přišel navštívit až tři dni poté, co se vrátil domů?
„Svou sobotní návštěvou u Karla jsem vlastně plnil naši mnohaletou zvyklost. Každou sobotu se setkáme, buď on přijede za mnou, nebo já za ním, a podebatujeme. A když to nejde, protože je Karel třeba v zahraničí, tak si alespoň telefonujeme, abychom si sdělili novinky.“
A o čem jste debatovali teď v sobotu?
„O všem. Hodně jsme vzpomínali a Karel se i srdečně zasmál. Byl v pohodě a měl dobrou náladu. Byl jsem u něho asi hodinu a půl. Seděli jsme u stolku, on pil čaj, já kávu a bylo to moc milé.“
Takže jste mu zvedl náladu?
„Ano, ale zjistil jsem, že to nebylo zapotřebí. On ji měl. I tu sílu, kterou jsem mu chtěl dodat, nepotřeboval. Alespoň jsem mu ale dal takové medicínské lekce.“
Jaké lekce?
„Před lety jsem zdolal stejnou nemoc jako Karel. Měl jsem rakovinu tlustého střeva a prostaty. Absolvoval jsem padesát chemoterapií, ozařování… No prostě jsem mu chtěl jako živoucí důkaz dát znovu najevo, že je ta nemoc překonatelná.“
Na Bertramku jste nesl velkou tašku, ta byla pro Karla?
„Ano. Vím, že má rád filmy, tak jsem mu přinesl DVD, převážně komedie, různé průřezy muzikály a jiné hudební pořady. Jsem taková pojízdná půjčovna, doma mám asi dva tisíce disků. S Karlem jsme se domluvili, že až to zkouknou, přivezu další.“
Karel je doma šťastný, viďte?
„To víte, že ano! Ivanka se o něj perfektně stará, nemluvě o tom, že je vystudovaná zdravotní sestřička. Jeho dcerunky mu zase ukazují, co je symbolem jeho života. A to nemluvím o podpoře divácké obce, která svému idolu drží palce. A v neposlední řadě jsme tu my, kolegové a kamarádi, kteří si ho váží a kteří ho obdivují.“
)
