7°C
Letos už ale máte jedno významné výročí za sebou, vaše maminka oslavila 100. narozeniny!
„Letos v červnu jí bylo sto let a skvělé je, že je pořád ve formě. Nezapomíná, stále luští křížovky, kouká na různé vědomostní soutěže v televizi a tím si procvičuje mozek. Taky dost čte, je prostě úplně v pohodě. Žije pořád ve svém bytě, rozhodně bych nechtěla, aby byla někde v ústavu. Dokáže si dokonce i navařit, když je potřeba, ale samozřejmě má lidi, kteří se o ni starají.“
Asi je potřeba o sebe hodně pečovat, aby se člověk dožil takového věku. To vy ale děláte, už jste se zbavila všech neřestí – nepijete alkohol, nekouříte…
„Alkohol nepiju, protože podporuje tvorbu tuků, a to by se mi opravdu nehodilo. No a cigaret jsem se zbavila ze dne na den, ačkoliv jsem kouřila třeba i dvě krabičky denně. Jenže pak jsem dostala otázku, jestli chci zpívat, nebo kouřit. Odpověděla jsem, že samozřejmě zpívat. A bylo mi řečeno, že to je dobře, protože další otázka by byla, jestli chci zpívat, nebo žít. To byl opravdu pádný důvod.“
Prodělala jste před lety velmi zákeřnou nemoc, kterou prý odhalila léčitelka. Vy těmhle věcem důvěřujete?
„Jsem velmi nedůvěřivá, protože vím, že mezi léčiteli je velká spousta podvodníků, kteří parazitují na lidském neštěstí. Já měla ale kliku, protože jsem poznala i ty druhé, kteří mě navíc nechtěli léčit sami, ale spolupracovali s lékaři a to bylo bezvadné. O své nemoci nechci moc mluvit, ale jsem ráda, že jsem narazila na takové lidi, zachránili mi život.“
Nemusíte to rozebírat, ale jen mě zajímá, proč jste vůbec tehdy léčitele vyhledala. Sama jste cítila nějaké zdravotní potíže?
„To bylo jinak. Našla si mě léčitelka, která byla tehdy na stáži v Alžíru, kde jsem zpívala. Slyšela mě a pak mi přes jednoho společného známého vzkázala, že držím pohromadě jen silou vůle, že je to se mnou dost špatné. A jestli s tím rychle nezačnu něco dělat, tak přijde velký malér. Ten dotyčný mi to vyřídil, já se s ní sešla a ona se spojila s mým doktorem a nějak mě začali dávat dohromady. Když jsem pak docházela na ozařování, odstěhovala se do USA, ale můj manžel k nám domů přivedl jednoho pána, že je to také léčitel. Nechtělo se mi věřit někomu, koho jsem vůbec neznala, ale náš kocour za ním hned běžel, rozplácl se před ním na záda a držel. No a tak jsem ho přijala. Byl to Jaroušek Doubrava, o kterém jsem pak napsala i knížku a dodnes ke mně čas od času zajde a posilňuje mi imunitu, abych tedy držela pohromadě a mohla se věnovat tomu, čemu se věnuju už tolik let a co tak miluju. Zpívání.“
Zpíváte už pětapadesát let. Za pár dní budete mít k tomuhle výročí v Brně a Praze velké koncerty. Vážně vás to ještě tak baví?
„Kdyby mě to nebavilo, tak už to dávno nedělám. Baví mě to, ale co je důležitější, pořád to baví i mé příznivce, takže se na každé vystoupení těším. I když mívám občas pořádnou trému, to nezastírám. Ale ta naštěstí po prvních dvou taktech opadne.“
Po takové době stále trpíte trémou?
„Paradoxně jsem na začátku kariéry trému nemívala. Co to znamená, jsem zjistila až v roce 1967, kdy jsem zpívala na soutěži Zlatá bratislavská lyra. Tam byla většina účastníků přesvědčena, že vyhraje. Tedy ani ne tak zpěváci, jako skladatelé. No a mě zachvátila úplná hrůza, že nevyhraju a skladatel mé písničky bude říkat, že to byla moje vina. Tehdy poprvé jsem pocítila trému, že mi bylo až fyzicky zle. Naštěstí se zadařilo a já vyhrála. Ale té nervozity před začátkem vystoupení už jsem se nikdy nezbavila.“
Na chystaných koncertech s vámi vystoupí například Vojta Dyk nebo Matěj Ruppert. Proč oni?
„Jsou to kluci o několik generací mladší než já, ale jsou skvělí a hrozně kamarádští. Než jsem je poznala osobně, jen jsem o nich sem tam něco četla, tak jsem s obavou říkala: ‚Jeminánku, jací ti asi budou…‘ No a pak jsme se potkali a já byla nadšená. Vojta i Matěj jsou nesmírní gentlemani, jako by Oldřich Nový sestoupil z filmového plátna. Navíc jsou to samozřejmě vynikající zpěváci, to snad ani není nutné zmiňovat.“
Koho jste ještě pozvala?
„Kapelu Wohnout, jejíž tvorbu obdivuji, pak čtrnáctiletého úžasně zpívajícího Tomáše Ringela a jsem ráda, že si udělal čas i Karel Gott, se kterým jsme se sešli u mikrofonu už více než před půlstoletím. A moderovat bude Aleš Cibulka.“
Mimochodem, vzpomenete si, jaká jste byla před těmi pětapadesáti lety? Nestoupl vám v těch jednadvaceti úspěch trochu do hlavy?
„Mně se tehdy stala jedna taková zábavná věc. Byla jsem zhruba necelý rok v divadle Semafor a natočila jsem svou první písničku Co je to láska. No a pár dní nato si vykračuju po Václavském náměstí a z prodejny Supraphonu ta moje písnička hraje! Tak jsem se celá nafoukla, napřímila, nos nahoru… A o kus dál byl sloup, do kterého jsem přímo čelem narazila. (směje se) To byl okamžik, co mě velmi rychle vrátil pěkně zpátky na zem. Od té chvíle už jsem si na primadonu nikdy nehrála, nemám to ráda.“
-je však na každém,aby sám zvážil,zda to pro něj má i takto ještě smysl-pokud ano,neměl by si pak stěžovat...
