Petře, už se vám paní Cajthamlová podívala do ledničky?
Čadek: „Naopak. Říkala, že můžu jíst, co chci, což mi je velice sympatické. Ale pozvala mě do své ordinace a měřila mi bioimpendanci.“
Co to je?
Cajthamlová: „To je změření tělesného tuku, respektive aktivní hmoty a vody v těle. Petr má totiž dojem, že má bříško, tak mu chci dokázat opak.“
Čadek: „Když jsem tancoval poprvé ve StarDance, měl jsem 70 kilo, a nyní mám 81 kilo.“
Cajthamlová: „A já tvrdím, že přibral svaly. Jeho hmotnost je v pořádku. Petr má zátěž aktivního sportovce a potřebuje energetické zásoby. Vsadila jsem se s ním, že bude mít čtyři až pět procent pod normou pro svůj věk.“
Jak toto měření dopadlo?
Cajthamlová: „Petr dopadl výborně, přesně podle předpokladů. Vzhledem k věku a zátěži má 1 procento tuku pod normu závodních sportovců a o 5 procent tuku méně, než je průměr mužů jeho výšky a hmotnosti. Poměr viscerálního (útrobního) tuku má rovněž pod normou. Je to logické. Tanec vyžaduje štíhlé, dobře prokrvené aerobní svalstvo, které má více zásobního svalového škrobu než tuku. Tím se liší tanečníci od kulturistů.“
Když jste začala pravidelně trénovat tanec, změnila jste svůj jídelníček?
Cajthamlová: „Strašně jsem přidala jídlo. Byla jsem téměř vegetarián, jedla jsem pouze ryby. A teď jím i vepřové maso.“
Proč jste ho nejedla?
Cajthamlová: „Mně nechutnalo, ale teď, když trénujeme tři hodiny každý den, hubnu v jednom kuse a už mám dole pět centimetrů přes břicho.“
Kolik to je kilo?
Cajthamlová: „Tlustý od hubeného se pozná před zrcadlem, ne na váze. Nyní se vejdu do věcí, do kterých jsem se přestala vcházet. Jím strašně moc. Mám velký výdej a velký příjem. Bohužel jenom energetický.“
Velký příjem? Jak vypadá váš jídelníček?
Cajthamlová: „K snídani dva chleby, 10 deka šunky, dvě kapie. Na svačinu dva knäckebroty, sýr a jablko. Obědvám polívku, hlavní jídlo s přílohou a salát. Odpoledne si dám třeba cizrnu s tofu a k tomu zeleninu a k večeři míchaná vajíčka se šunkou. Jím stejně jako můj 190 cm vysoký přítel.“
Co on říká na vaši fyzickou proměnu?
Cajthamlová: „Líbila jsem se mu vždycky, takže to neřeší. Pravděpodobně jsem přibrala aktivní hmotu. Kilo tuků a kilo svalů se liší objemem. Kilo svalů je menší.“
Tréninkový zápřah je i na mladého člověka hodně. Jak to snášíte vy ve zralém věku?
Cajthamlová: „Tancování s Petrem je úžasná zábava. Když končíme, vždycky je mi líto, že musím zpátky do své ordinace. Všichni se mě ptají, jestli mě něco bolí. Nejen že mě nic nebolí, ale přestala mě bolet záda. Navíc mě Petr krásně chválí.“
Čadek: „Kateřina je výborný parťák. Jsme přátelé, rozumíme si v tanci, velmi pěkně se nechá vést a baví nás to.“
Proč jste se vlastně vrátil jako tanečník?
Čadek: „V předešlých ročnících jsem dělal hlavního choreografa StarDance, a už to chtělo změnu. Pravdou je, že jsem do toho šel hlavně kvůli dceři (3,5 roku), aby mě viděla tančit.“
Cajthamlová: „A víte, co je na tom báječné? Petr mi slíbil, že ať vypadneme kdykoliv, naučí mě všech dvanáct tanců. Rozhodla jsem se, že to bude na další léta mého života můj pravidelný pohyb.“
Jak to bere přítel?
Cajthamlová: „On je golfista, ale slíbil, že se mnou bude chodit tancovat.“
Čadek: „Já hraju golf i tancuju, takže si vás můžu rozdělit… S tvým přítelem půjdu na golf a s tebou si pak zatancuju.“
Petr působí jako pohodový člověk. Už se někdy na vás rozzlobil?
Cajthamlová: „To vůbec neumí. Na začátku řekl, že pokud budu dělat nějaké chyby, může za to on. “
Čadek: „V zásadě je to tak, že když žák udělá chybu, je to chyba učitele.“
Máte nějaký rituál před tréninkem?
Čadek: „Posadíme na terasu, dáme si kávu a probereme, co budeme trénovat.“
Cajthamlová: „Také si dělám tzv. pasivní trénink, kdy zavřu oči, poslouchám hudbu a představuji si, jak budu tancovat.“
Je výběr hudby důležitý?
Cajthamlová: „Je. Hudba, kterou vybral Petr, není pro mě nic známého, má vývoj, má různé části, podle ní si pamatuji, co bude dál. Petr vybral dokonalou hudbu.
Čadek: „Něco se uděje v hudbě, třeba bouchne buben, a já hned v hlavě vím, že tam má být třeba přísun. Mysl je nedílnou součástí tance, ale zároveň je při tanci největším nepřítelem, protože když myslíte na chybu, stoprocentně ji pak uděláte. Ideální stav je naučit se tanec tak, abyste při vystoupení už nemuseli myslet na nic.“
Cajthamlová: „A další fantastická poučka, kterou mě Petr naučil, zní: Tanec je pohyb mezi kroky.“
Čadek: „Lidi si myslí, že tanec jsou kroky, ale tanec je hlavně pohyb mezi kroky.“
Cajthamlová: „U některých tanců jsem si myslela, že znám aspoň kroky, ale Petr mě vyvedl z omylu.“
Jak to? Já myslel, že klasické tance se nemění…
Čadek: „To je tím, že taneční může učit téměř každý, kdo kdy tancoval… Stačí si pronajmout sál a vytisknout pár plakátů. Jsou dobří a špatní učitelé a někteří si myslí, že učí to, co je dobře, ale to neznamená, že to dobře opravdu je. Jak může člověk naučit za dvě hodiny dobře tancovat sto lidí najednou? To nejde. I z toho důvodu jsem otevíral své studio.“
A tam učíte kolik lidí?
Čadek: „Maximálně deset párů na jedné lekci, abych je stihl obejít a říct jim, co konkrétně dělají špatně. Málokdy učí taneční opravdoví profíci. Ten, co opravdu umí tančit, klasické taneční většinou nedělá.“
Cajthamlová: „Přesto si myslím, že ke kulturnímu vývoji dítěte je tanec velmi dobrá věc.“
Čadek: „Neříkám, že všechny taneční jsou na prd, jen je nutné si před přihlášením do kurzu zjistit, s kým budete mít tu čest. Určitě je to dobrá věc a se správným vedením můžu tanec doporučit. Jen mi prostě přijde hloupé, když si někdo říká taneční mistr. Když řekne někdo mně, že jsem taneční mistr, připadám si zvláštně. I přesto, že mistr technicky jsem.“
