Už jste naznačil, že k úspěchu dobrý zpěv nestačí. Důležité je charisma. Taková Aneta je ale vlastně spíš introvert.

„Aneta není na první signální typická hvězda. Však jsme ji tehdy málem vyhodili. Byla nevýrazná, zpívala se skloněnou hlavou… Ale něco v ní prostě bylo. Ona se tahleta chemie vždycky neprojeví hned. Proto ani netušíme, kolik potenciálních hvězd nám proklouzne pod rukama.“ 

To je fakt, vždyť na jednom z prvních castingů byl prý kdysi i Tomáš Klus…

„Byl, no jistě! Toho jsme hned vyhodili! (směje se) To se ale prostě může stát, že se někdo neumí ukázat hned, že to v něm objevujete postupně. Je tady velké nebezpečí, že nám nějaký talent unikne, ale taková ta soutěž je. No a Anetu jsme nakonec naštěstí nevyhodili, i když měla namále, a ona pak během živých přenosů začala neskutečně růst. A především měla obrovské štěstí na svoji první desku, měla ty hity, o kterých už jsem mluvil. U ní to byla Voda živá a Křídla motýlí. Nikdo z dalších SuperStar už takhle úspěšné písně neměl. A víte, co na porotu vždycky udělá dojem? Když ti lidi nejdou na casting jak ovce na porážku.“

Jak to myslíte?

„Většina je hrozně nervózní, což je logické. Není to úplně přirozená situace, a tak se nejednomu stane, že začne zpívat v úplně jiné tónině nebo zapomene text, který by normálně odrecitoval, i kdyby ho vzbudili uprostřed noci. No a my jim pak řekneme, že byli příšerní, různě je pozurážíme a oni vůbec nebojují, nepostaví se za sebe. Někteří nám dokonce za takové hodnocení ještě poděkují. To je přece špatně! Mě kdyby někdo takhle sjel, tak si to nenechám líbit, začnu se hádat, diskutovat. Tenhleten stádoidní komplex a jakési odevzdání se, to opravdu nechápu.“

Tak takoví lidé by asi v showbyznysu stejně neuspěli, tam to chce trochu ostré lokty, ne?

„No jistě, ten obor to vyžaduje! Prosadí se v něm jen do určité míry arogantní a sebestřední jedinci. Chce to jistou dávku narcismu a přesvědčení o své dokonalosti. Ve zkratce vlastně potřebujete částečného psychopata, aby byl schopný uspět v showbyznysu.“

Tím chcete říct, že showbyznys je v podstatě plný psychopatů?

„Jasně! Musíte mít prostě v sobě něco, co vás pro kariéru v tomhle oboru předurčuje. Podívejte se na Lucku Bílou. Vejde do místnosti a je to hvězda, ale když vyleze na pódium, tak ji to nabije takovým způsobem, že působí ještě hvězdněji. O tom to je. Musíte publikum přesvědčit, že jste hvězda, a když to umíte, oni vám to všechno sežerou. Takže doufám, že ti, které jsme letos vybrali do SuperStar, to v sobě mají. I když to třeba zatím sami nevědí. Ale Hitler asi taky odjakživa nevěděl, že je tak fenomenální řečník a demagog, co zblbne celý národ.“ (směje se)

Co se týče SuperStar – máte v porotě nějak jasně rozdělené role? Jakože někdo je zlej polda, někdo zase hodnější?

„Na to se nás ptá hodně lidí. A my vždycky odpovídáme, že ne. Jsme každý sám za sebe. Paľo je za toho nejtvrdšího, protože je prostě přísný, to není žádná role. Holky jsou zase většinou mírnější. Ale ve výsledku je to jedno, ten verdikt je v podstatě vždycky stejný, jen se to soutěžící dozvědí jednou trochu laskavější formou a jednou trochu ostřejší. To, že jsme v porotě každý jiný, je hlavně zásluha tvůrců soutěže. Oni si nás podle toho už předem vybrali.“

S Haberou jste byli v poslední porotě spolu s Ewou Farnou, kterou lidi nešetřili…

„Já vím, to jsem samozřejmě zaznamenal. Ale dodnes nechápu proč?! Co jí vlastně vyčítali?“ 

Že byla infantilní.

„Kristepane, a kolik jí bylo, devatenáct, dvacet? Vždyť je to mladá holka. A já musím říct, že velmi chytrá, měla vždy svůj pevný názor, za kterým si stála a který měla podložený rozumnými argumenty. Dokonce jen málokdy jsem se s ní v názorech rozcházel. Myslím, že Ewa doplatila na to, že je prostě příliš úspěšná, a to zas souvisí s tím, o čem jsem mluvil na začátku. Tady lidi úspěch moc netolerují, nepřejí. Proto je asi taky populárnější v Polsku než v Česku.“

Coby porotce si přijdete na slušné peníze. Hraje to pro vás významnou roli?

„Ve všem hrají roli peníze. I v tom, že tady se mnou děláte rozhovor. Nebo snad ne? Nikdo přece nepracujeme zadarmo!“

Očima autorky

Ondřeje Soukupa jsem znala jen z televize. Vždy na mě působil velmi sympaticky a jako člověk s velkým přehledem a charismatem. Setkání s ním tváří v tvář mě rozhodně nezklamalo. Je takový totiž i naživo. Nebojí se mluvit na rovinu o věcech, které většina lidí nahlas neříká, a stojí si za svým názorem, i když třeba není společensky úplně standardní. A to se mi líbí!

Fotogalerie
10 fotografií