„Byla tam jedna paní, která uměla česky, a ta šla s policií do Martucciho domu, kde našli Ivetu pokálenou a s prázdnými lahvemi vodky kolem postele,“ popisuje vdovec, v jakém stavu předloni v červenci našel Ivetu po jejím útěku se Zdeňkem Macurou (40) do Itálie.

Tamější policie podle jeho slov okamžitě odvezla Bartošovou do nemocnice. „Dostala injekci a pak mi ji na Ivetčino výslovné přání předali,“ dodává Rychtář. Ten Blesku poskytl nahrávku dosud nezveřejněného telefonátu s Ivetou těsně před svým vniknutím do Martucciho zámku, kvůli němuž nyní čelí exekuci.

Martucci se brání

„Obvinění jsou naprosto absurdní. Fotky, které udělala moje služka, jasně dokazují, že Iveta byla u mě nejen dobrovolně, ale po dvou dnech na zámku byla dokonce ve stavu, že mohla sama chodit. A navíc Rychtář sám přiznal, že jí dal víno, a právě překladatelka mu vysvětlila, že Iveta je po kapačkách a nemůže pít. On jí odpověděl, že na to kašle,“ řekl Martucci Blesku.

2. část telefonátů: Zavolej policii!

Iveta: „Prosím tě, jak jsi daleko?“

Josef: „Tak tři minutky, ani ne. A paní Martucci ať tě vydá, prosím, nebo zavolám opravdu karabiniéry, jo. Neboj se, přijď ke dveřím a já...“

Iveta: „Budeš muset zavolat asi ty. Policii.“

Josef: „Já zavolám policii, neboj se. Už jsem tam.“

Iveta: „Hned!“

Josef: „Mám volat?“

Iveta: „Oni mě nepustí!“

Josef: „Neboj se, prosím tě. Pustí tě, pustí.“ Iveta: „Oni už to tušej.“

Josef: „Pustí tě. Hele buď na telefonu. A oni maj dole zamčeno? Můžeš ty jít ven, nebo nemůžeš? Oni tě zamkli?“

Iveta: „Já mám vybitej mobil.“

Josef: „Jó, oni tě zamkli! Dobře. A Martucci tam je, nebo není?“

Iveta: „Není.“

Josef: „Jenom jasně, dobře, miláčku. A seš v pohodě? Jsi zdravá? Nestalo se ti nic?“

Iveta: „Nemám, nemám, akorát se zblázním.“

Josef: „Neber si od nich žádné léky, nic. Půjdeme si na oběd, najíme se, neboj se, dostaneš. Já ti koupím, co budeš chtít. Jedu pro tebe. Už jsem tam v cuku letu, neboj se. A zadním vchodem nemůžu tě odvíst?“

Iveta: (není jí rozumět, mumlá)

Josef: „Jó? Jenom tím předním, jak je ten erb, jó?“

Iveta: „Néé, jenom předním.“

Josef: „Jenom předním, dobře, protože když já bych...“

Iveta: „Oni tě nepustí.“

Josef: „Ale pustí.“

Iveta: „Oni MĚ nepustí!“

Josef: „Pustí, musí. Seš svobodná, seš český občan státní. Seš moje přítelkyně, kterou miluju...“

Iveta: „Tak zavolej rovnou policii!“

Paní Bartošovou vydat!

Josef: „Ivetko, já jsem byl nešťastnej. Já jsem dneska brečel, já už brečím týden pro tebe, Ivetuško moje.“

Iveta: „Nebreč.“

Josef: „Ivetko, já tě nedám, neboj se! (brečí) Nic se ti nestane. A budeme spolu jezdit na dovolený. Já...“

Iveta: „Už mě nikam nedávej!“ (brečí)

Josef: „Neboj se, nedám tě nikam.“

Iveta: „Oni mě nechtějí pustit.“

Josef: „Pustěj tě, neboj se. Jinak ty dveře vyrazím!“

Iveta: „Oni jsou úplně šílený.“

Josef: „Neboj se, už jsme tam. Jo, už jsem od tebe asi minutku. Teďko budu vystupovat z auta a běžím tam. Počkej, já vezmu s sebou policistu, co stojí venku. Počkej, prosím... Police! Police!“

Iveta: „Ano.“

Josef: „Jo, hele, jsem na telefonu. Už běžím, už jsem tady. Neboj se.“

Iveta: (nesrozumitelně mumlá)

Josef: „Neboj se, neplakej.“

Iveta: „I love you!“

Josef: „Neplakej, miláčku, neplakej. Prdelko moje, už budu u tebe. Ničeho se neboj, ona tě tam nemůže držet násilím. Oni tě unesli... Hele, už jsem tady vpředu u baráku. Neboj se!“ (je slyšet, jak běží)

Iveta: „Cože? Odvez mě.“

Josef: „Budeš se mnou, neboj se, miláčku. (funí a běží) Už jsem tady a už bouchám na dveře. (bouchání na dveře) Už jsem tady, neboj se. (bouchání na dveře) Ivetu!“

Iveta: „Sem... Neotevřeš....“

Josef: „Paní Bartošovou vydat!“ (ztěžka dýchá)

Iveta: „Oni mluví jenom italsky.“

Josef: „To mě nezajímá! (bouchá na dveře a je slyšet, že zvoní zvonek) Já slyším, že tam zvoní zvonek, že jsi tam. Ať tě přivede ven.“

Iveta: „Oni mě nepustí.“

Josef: „Karabiniéry, zavolat karabiniéry. Oni unesli český občan! Seš tam, Džambulko. Haló? Haló? Se to přerušilo!“

Video
Video se připravuje ...

Bartošová: Nechtějí mě pustit, jsem zamčená! Blesk.cz

Fotogalerie
18 fotografií