Michal Hrůza se v půlce loňského července zapletl do rvačky na známé ostravské Stodolní ulici. Zaútočili na něj dva sotva dospělí kluci, Hrůza spadl na zem a praštil se do hlavy. Okamžitě byl převezen do nemocnice a operován. Na chodníku po něm zůstala kaluž krve, oba gauneři záhy skončili ve vazbě.
Zpěvák si z osudné noci moc nepamatuje. Lékaři mu vzpomínat nedoporučují, on sám si to zakazuje! „Dokážu si to ale představit – stalo se mi to několikrát, když jsem viděl nespravedlnost, věděl jsem, že je správné zasáhnout,“ říká Hrůza ve svém prvním velkém rozhovoru po úrazu, který poskytl časopisu Reflex.
Paměť je Hrůzova největší slabina stále, dosud má výpadky krátkodobé paměti, svoje písničky a texty se musí učit znovu nazpaměť. Největší šok ale přišel, když se probudil z kómatu. Kvůli poranění hlavy totiž zapomněl, že má dceru, která se mu narodila loni v dubnu. „Když jsem se probral, znovu jsem objevil, že se mi ta holčička narodila. Byl jsem naprosto nepopsaný papír. Jako malé dítě,“ říká Hrůza a přiznává, že s dcerou byli v tom momentě vlastně na stejné startovací čáře. „Od té doby si v dcerách, v jejich mimice a gestech, čtu jako ve slabikáři,“ přiznává.
Hrůza v rozhovoru pro Reflex také řekl, že si vůbec nepamatuje, když ho z Ostravy převáželi do pražského Motola. Z převozu existuje fotografie, jak Michal sedí v sanitce. Od zdravotníků tehdy chtěl cigaretu. „Opravdu? To se mi nezdá. Jsem nekuřák. Přestal jsem,“ divil se Hrůza, když mu o tom redaktor Reflexu říkal.
Nejenže mu lékaři doporučili, aby se vyhýbal negativním vzpomínkám, pro mozek může být nebezpečný i pozitivní stres. I třeba nové hudební nápady a útržky nových textů, které se mu rodí v hlavě. „Hrozí mi epilepsie a o to nestojím,“ říká zpěvák, který už za tři týdny odehraje s kapelou Hrůzy první koncerty.
Pozor, aby ti někdo nečorkl kriplkáru, když máš tak dobré kamarády z nepřizpůsobivé menšiny 
