Bylo to v roce 1958 a Vorlíček točil s Brejchovou jako pomocný režisér film Touha. „Měla tam scénu, kdy měla skočit do vody,“ vzpomíná Vorlíček v knize Jana Brejchová otevřeně: Lásky mé, já stůňu, kterou napsali reportéři Blesku.
„Nikdo se jí ale neptal, jestli umí plavat. Režisér Vojtěch Jasný na ni zavolal – skoč! A ona bez rozmyslu skočila. Najednou vidím, jak z víru koukají jen oči a ona z posledních sil křičí: Pane Vorlíčku, pros… Ani to nedopověděla a zmizela pod vodou. Tak jsem skočil za ní a vytáhl ji na břeh. Bylo to v poslední chvíli,“ popisuje dramatické okamžiky v knize Václav Vorlíček.
„Arabelu jsem dělal v době, kdy se Jana rozcházela s Brodským. Když jsem jim zavolal a řekl, že by v seriálu měli hrát oba, byli velmi rezervovaní. Ale neodmítli mě. Při obědě se sice vždycky špičkovali, ale zvládli to,“ vypráví v knize Vorlíček.
