Může to být už jenom horší. Proto slavná herečka našla teď nový domov v rehabilitačním a pečovatelském ústavu za Prahou. A ač se celý život bránila hovořit s novináři, Blesku exkluzivně rozhovor poskytla. Byla milá, dokonce i žertovala, ale promluvila také o svých trápeních.

Paní Brejchová, jak si zvykáte na váš nový domov, jste spokojená?

„No… Jak to myslíte, jako tu nemocnici? To teď je můj domov, ano, to máte vlastně pravdu. A musím říct, že jsem tady spokojená, protože jsou všichni na mě strašně hodný a milý a snažej se mě postavit zase na nohy. Což se jim někdy daří, někdy nedaří, podle toho, jak mi zrovna je. Vždyť víte, že moje nemoc je taková, že to neovlivním, ale snažím se. A taky nezapomeňte, že mně je sedmdesát čtyři a už mně bude pět! Vyhlídky, že mi bude líp, si rozhodně nedělám.“

Nechtěla byste být radši doma? Nastěhovala by se k vám dcera Tereza a starala se o vás...

„Tak to ani náhodou! (rezolutně) Za chvíli by mi lezla na nervy. A já jí určitě taky. Jen ať hezky pracuje!“

Povídáme si rok poté, co jste doma upadla do bezvědomí. Určitě jste rekapitulovala celý svůj život. Na co vlastně vzpomínáte nejraději?

„Můj život byl film a tím, že jsem ho dělala od třinácti let, nejraději vzpomínám na kameru.“

Jan Werich o vás prohlásil, že jste naše první filmová herečka. Řekl vám to i osobně?

„Ano. A byla to pro mne velká poklona.“

Jak jste se s panem Werichem vůbec seznámila?

„Tak já jsem se s panem Werichem seznámila na filmu, a teď dávejte pozor, jestli si vzpomenu. Vím, že to točil Karel Zeman, no tak mi pomozte…“

To je přece...

„Už vím! Baron Prášil! To je výkon, že jsem si vzpomněla, co? No, a v tom filmu hrál malou roli také pan Werich. No, a jednoho dne, asi pět let nato, mně takhle zavolal a řekl: Hvězdičko, hvězdo, nechtěla byste se mnou natočit film? To byl film, kterej se jmenoval Král a žena. Já jsem mu tenkrát – a dávejte pozor, jak jsem byla drzá! – nejdřív řekla: Počkejte chvilku, pane Werichu… A on: Tak já mám čekat na vaše ANO chvilku? A já: Ano, chvilku, protože vy mi tady nabízíte s vámi pracovat a vy jste přitom dělal s panem Voskovcem a jinými vynikajícími herci a teďkonc chcete mě? Já bych vám udělala ostudu, pane Werichu, a to si nemůžu dovolit vůči vám! A von mně řekl: Hvězdičko, to už nechte na mně! A pak vznikl film Král a žena a přátelství s panem Werichem.“

Když se řekne Jana Brejchová, všichni vidí Elišku Pomořanskou. Nevadí vám to? Vždyť jste natočila tolik nádherných charakterních rolí…

„Naopak. Lichotí mi to.“

Tereza na vás prozradila, že při natáčení Noci na Karlštejně jste měla hrůzu z koní…

„Ano, měla, Terezka mluví pravdu. Já jsem se samozřejmě před natáčením učila jezdit na koni a chodila pilně do jezdeckého klubu. Bylo to ale komplikovaný. Na koni, když jsem se to učila, jsem na sobě měla jezdecký kalhoty. Kdežto ve filmu jsem musela mít sukni. A na koni jsem tedy musela sedět ze strany! A tento dámský posed, to bylo samozřejmě úplně něco jiného, než když sedíte rozkročmo v rajtkách. A já, jak jsem na to nebyla zvyklá, tak jsem při tom natáčení z toho koně spadla. No abych nespadla! Slítla jsem a ten kůň, jak z toho byl vynervovanej, na mě šlápl zadníma nohama.“

A jak to bylo dál? Ve filmu na koni přece jedete…

„Po tom pádu jsem se koně už bála a měla jsem z něj opravdu strach. Režisér tedy vymyslel, že kůň nebude cválat, ale že tou branou jenom projde. I tohle mě ale děsilo, a tak jsem chtěla, aby toho koně někdo vedl. To jsem ale zase spustila: Ježíš, on teď otočil hlavou! Teď zase pohnul ocasem! Pomoc! Takhle jsem vyváděla asi deset minut a potom to ten člověk, co toho koně vedl, už nevydržel a povídá mi: Paní Brejchová, ten kůň se pod váma ale musí hýbat!...“ (smích)

Díky Noci na Karlštejně vznikl hit Lásko má, já stůňu, který Eliška Pomořanská zpívá hlasem Heleny Vondráčkové. Proč ne vy?

„Protože zpívat neumím. Pan režisér rozhodl, že za mě bude zpívat někdo jinej.“ 

Pamatujete si po těch jedenačtyřiceti letech slova té písničky?

„Zkusím to: (začíná zpívat) Láska má, já stůňu… já se vzdávám trůnu, že jo, je to tak? No a potom nevím jak… Klenotů a… No, teď sama posuďte, jak umím zpívat. Snažila jsem se vám to předvést…“

Kvůli filmu Lásky jedné plavovlásky se prý nemusíte s vaší sestrou Hanou?

„Já Hanu nemusím, protože jsme absolutně jiný. A to ve všem! V povaze, humoru… Nemáme si prostě vůbec co říct.“ 

A co vaši další sourozenci?

„Tak zbyli už jenom tři – Hana, Jára a Pepa. Cesty se nám ale rozešly, léta se nestýkáme, nemáme si co povídat, a to se potom těžko někde navazuje. Járu mám moc ráda, ale emigroval, tak si jen píšeme k narozeninám. Pepa je kuchař, takže žije úplně jiným životem, nemáme společné téma. Ale když jsem byla na Malvazinkách, tak za mnou asi třikrát byl.“

S kým jste si nejvíce rozuměla?

„Určitě to byla o čtyři roky starší Blanka, která už nežije. Měly jsme se moc rády, rozuměly jsme si. A byla to taky Blanka, kdo mi pár let vychovával Terku.“

Podle jakých měřítek jste si vybírala muže?

„Jó, tak to nevím. Když přijde láska, zabuší vám srdce. A to si těžko říkáte, já bych chtěla takovýho nebo makovýho muže. To je blbost. Alespoň u mne. Buď to vzplálo, nebo ne.“

A byli ti vaši muži alespoň v jednom jediném stejní?

„Kdepak! Každej byl úplně jinej.“

A s kým se vám žilo nejlíp?

„To je těžký. S každým to mělo svý výhody a nevýhody.“

Takže žádný váš muž nebyl omyl? Ani Ulrich Thein?

Toho moc nepočítám, ten asi omyl byl. Ten byl z trucu Miloši Formanovi.“

Ale to se vám vymstilo, porodila jste mrtvé miminko…

„Ano. (zkroušeně) A lékaři mi potom řekli, že už děti mít nebudu. A to jsem se se svými zdravotními problémy svědomitě léčila. Tak moc jsem toužila po dítěti, že jsem chodila na různé injekce a podstupovala všechno možné, jen abych otěhotněla. Hodně let se nedařilo. Nebylo to opravdu lehké, šance mi žádné nedávali. Terka je vlastně velký zázrak, který se narodil! Sourozence se mi jí už ale pořídit nepodařilo.“

Nevidíte dnes ten váš rozvod s Formanem jako omyl? Nebylo to zbytečně unáhlené spálit mosty kvůli nevěře?

„Podívejte, je něco, co se nedá odpustit. A uvědomte si, že mi bylo osmnáct let. Když se v tomhle věku, když jste zamilovaná až po uši, dozvíte, že má pletky s jinou… A ještě se to dozvíte úplně jako poslední a od Milošových kamarádů, tak to opravdu hodně bolí.“

Vy jste nevěrná nikdy nebyla?

„Nikdy jsem žádnému muži nevěrná nebyla. A když se k tomu začalo schylovat, tak jsme šli raději hned od sebe.“

Čtyři manželství

Miloš Forman (82)

 Vzali se v roce 1958. Forman ale trávil hodně času prací v divadle. Jednou podlehl příležitosti a byl tam Janě nevěrný s baletkou.

Ulrich Thein (†65)

Rok trvalo manželství s německým hercem a režisérem, kterého nemilovala, jen chtěla zaplnit místo po Formanovi.

Vlastimil Brodský (†81)

S hercem, se kterým má dceru Terezu, žila 18 let. Poté žila s hercem Jaromírem Hanzlíkem (66).

Jiří Zahajský (†68)

Počtvrté se herečka provdala v roce 1992. Tehdy ho přebrala svojí kamarádce Kamile Moučkové, která jí to má dodnes za zlé.

Fotogalerie
15 fotografií