Objevil jste se jako hlavní záporák v Doktorech z Počátků. Hrál jste ho rád?
„No jasně! Záporný role jsou pro herce vždycky lepší a zapamatovatelnější pro diváka. Ale ten můj Vašek Paděra byl až takovej záporák, že ho z Počátků vyhnali. Nicméně by se měl vrátit, aspoň tak mi to bylo řečeno.“
Neváhal jste, jestli do toho jít? Přece jen by vám nálepka hajzlíka mohla zůstat.
„Naopak, za to bych byl rád! V divadle už jsem nějaké ty hajzlíky hrál, ale v seriálu je to poprvé. Nicméně by mi ta škatulka nevadila, byl jsem dlouhé roky vedený, a možná stále jsem, jako komik a v uvozovkách blbec. Takže nálepka záporáka mi přijde jako posun k lepšímu. (směje se) A jsem rád, že jsem vůbec takovou příležitost dostal, protože když ze sebe někde šest let děláte šaška, mají režiséři trochu problém vás pak obsazovat do jiných rolí.“
Chcete říct, že vám Tele Tele uškodilo?
„Co se týče další práce, tak určitě. Ale to člověk všechno vidí až ex post. Šel jsem do toho tehdy v roce 2000 s tím, že bude sranda, lidem se to líbilo, mělo to sledovanost… Jenže na druhou stranu mi to přineslo tuhle škatulku, ze které se dostává jen velmi těžko. Ale to je asi pochopitelný.“
Je fakt, že jste v televizi dlouho vidět nebyl.
„Nějaké nabídky sice byly, ale ty pořady pak většinou nedopadly… Takže jsem se nakonec vrátil k divadlu. Já ho teda dělal vždycky, ale teď jsem se mu roky věnoval naplno.“
A nabídku ze seriálu jste dostal poprvé?
„Dostal jsem nabídku ze seriálu První republika. Role to nebyla velká, ale výrazná a pěkná. Jenže mi bohužel asi dva natáčecí dny kolidovaly s dovolenou. A protože jsem starý lakomec, tak než abych ji rušil a platil storno, raději jsem odmítl. Něco takového ale už rozhodně nikdy neudělám, z dovolené jsem pak beztak neměl nic, protože jsem nad tím pořád přemýšlel a vyčítal si to.“
Chyběla vám práce v televizi?
„Ze začátku samozřejmě ano, protože jsem na ni byl zvyklý. V dobách Tele Tele jsem točil čtyři dny v týdnu, byl to docela zápřah. Jenže to skončilo, a jak se říká: Sejde z očí, sejde z mysli. To mě celkem mrzelo.“
Jak na těch šest let v Tele Tele vzpomínáte?
„Jenom v dobrém, byla to paráda! Nás to bavilo, do práce jsme se těšili a u diváků to mělo odezvu. Co víc si přát?“
Fungovala tam improvizace, nebo se točilo podle pevného scénáře?
„Na improvizaci moc prostoru nezbývalo, byly to předem napsané scénky, které vymýšleli kluci – Geňa s Michalem.“
Vy jste díky Tele Tele většinou označován slovem bavič, což prý nemáte zrovna v lásce.
„Nemám, protože bavič nejsem. Nejsem typ, co někam přijde, chrlí ze sebe vtipy a baví společnost. To všechno byly role.“
No a pak je tu ještě jedno označení – Carda Retarda. Drží se vás dodnes?
„Někdy to na mě na ulici ještě pořvávají. Dokonce mou ženu kdysi u doktora volali do ordinace jako paní Retardovou. (směje se) Ale to má za to: Vymyslela si to, tak to má!“
Počkejte, vymyslela?
„Ano, ta přezdívka je její práce. Měli jsme v Tele Tele mít každý nějakou přezdívku, nějaký dodatek ke jménu, a ona přišla s Retardou.“
Měl jste roli sporťáka, kterého se kolegové pokaždé ptali, jestli už má chlapa. Nestalo se vám, že by vás opravdu balil chlap?
„To ani ne, myslím, že bylo snad každému jasné, že jde o vtip. I když kdysi v baru za mnou jeden přišel a ze srandy to zkoušel. Tak jsem mu řekl: Fajn, dejte mi číslo a domluvíme se! V tu chvíli mu úplně ztuhly rysy a odešel.“ (směje se)
Proč jste v Tele Tele skončil? Ještě asi půl roku fungovalo bez vás. Nějak jste se v týmu nepohodli?
„Ne, tím to nebylo. Televize Nova nám řekla, že už má ten pořad po šesti letech menší sledovanost a že ho chtějí pozastavit. Michal tehdy tvrdil, že co se pozastaví, to už se beztak nikdy nerozjede, a že to skončíme. Na to, že bylo Tele Tele původně plánovaný na rok, to byl docela úspěch. Takže jsme to utnuli, rozešli jsme se a já dostal nabídku z jiné televize, kterou jsem přijal. Jenže pak se asi za půl roku ozvali z Novy, že by to chtěli dát zpátky dohromady. Já řekl, že to není problém, ale pro ně byl problém, že jsem na jiné televizi. Takže za mě vzali náhradu a jeli dál.“
Moc dlouho už jim to pak ale nevydrželo. Nicméně Geňa se Suchánkem se vrhli do dalších společných projektů…
„Oni dva na sebe prostě slyší, funguje jim to spolu.“
Vás by tyhle projekty nelákaly? Třeba Partička, ta je taky velmi úspěšná.
„Já už tam byl asi dvakrát pozvanej jako host, ale krylo se mi to s představením v divadle, takže jsem pokaždé musel odmítnout. Ale hlavně – já bych to asi neuměl, nedělám si iluze. Improvizace je dost náročná disciplína, takže jsem byl nakonec rád, že jsem tam nešel, protože by mě určitě nic nenapadlo. A koneckonců za blbce už je tam Geňa, že jo.“ (směje se)
Stýkáte se spolu aspoň mimo kamery?
„Nestýkáme, vídáme se jen občas na akcích, kam jsme všichni pozvaní. Ale že bychom se cíleně vyhledávali, to ne. Šli jsme prostě všichni vlastní cestou.“
Když jste byl v Tele Tele hvězdou, váš syn byl zrovna v pubertě. Nestyděl se za vás?
„Když jsme začínali, bylo mu patnáct a všichni jeho vrstevníci na to koukali a bavilo je to. Takže se, myslím, nestyděl. Akorát možná jednou, když jsme spolu šli nakupovat a někdo na nás zařval: Hele, to je Carda a už má chlapa! To pak chodil asi třicet metrů za mnou.“ (směje se)
Kdysi jste prohlásil, že děti a manželky herců jsou chudáci. Jak jste to myslel?
„Protože herci mají na rodinu hrozně málo času. A stejně jsem to měl i já, v tom mám trochu černý svědomí. Syna vychovávala především manželka, já jsem pracoval, často jsem nebyl doma, protože jsem jezdil se zájezdovým divadlem. Jednu dobu jsme s rodinou bydleli v Ústí, ale já pořád dělal v Praze… Prostě jsem s nimi moc času netrávil, to uznávám.“
Manželka musí být tolerantní žena.
„To rozhodně je a já si toho velmi vážím.“
Vydržela s vámi dlouho, prý jste spolu snad od osmnácti?
„Počkejte… My jsme se brali v roce 1981, takže jsme třiatřicet let manželé, ale chodili jsme spolu už předtím, znali jsme se ze školy. Takže ano, je to dost dlouhá doba.“
To už je dneska skoro sci-fi…
„Víte, co funguje? Nevídat se! Co nejmíň se s manželkou vidět, být doma minimálně, třeba jen na víkendy. A úplně skvěle musí asi fungovat model – nebýt doma vůbec a jenom tam posílat prachy. Takový manželství, myslím si, vydrží. Tím by se měli chlapi řídit.“ (směje se)
No to je moc hezký! Nějakou romantičtější radu byste neměl?
„Tak já moc romantik nejsem. Ale nikdy nezapomínám na narozeniny, výročí a podobně. Všechno to mám zapsaný. Rád překvapuju, miluju dávat dárky. Manželka to moje překvapování úplně nenávidí, ale to mě nemůže odradit. (směje se) Třeba jsem věděl, že si vždycky přála velikánskej šutr na zahradu. Takže když měla narozeniny, najednou se otevřely vrata, na zahradu vjel vysokozdvižnej vozík a na něm byl obrovskej kámen, kterej jsem sehnal někde v lomu. Začala nadávat, že to na něj nemá vůbec nachystaný a že jsem jí to měl říct předem, aby si tu zahradu stihla připravit… Ale nakonec měla radost, takže to splnilo svůj účel.“
To je tedy hodně originální! A kromě dávání dárků pomáháte ženě třeba v domácnosti?
„Ale jo, pomáhám, občas třeba vařím. Manželka seká trávu, prořezává stromy… Prostě se stará o dům, to ona umí.“
To jsou přece mužské práce! Nehází na vás vyčítavé pohledy, když se chystá jít prořezat stromy?
„To ne, ale já to vždycky poznám podle větví, který musím odtahat. Ale jí to opravdu jde, třeba sekačku už se naučila obsluhovat bezvadně, jen ji pořád neumí nahodit. Takže vždycky musím přijít já a udělat to. Já nahazuju, ona seká.“ (směje se)
A když je potřeba někam něco přišroubovat nebo přivrtat, to taky dělá manželka?
„To dělám já, ale musí mi to vždycky říct tak čtrnáct dní dopředu, abych se na to psychicky připravil. Když mi ale dá čas se s tou představou smířit, nakonec to udělám, i když nerad.“ (směje se)
Očima autorky
Sešli jsme se před Divadlem Bez zábradlí, kde mu za pár hodin začínalo představení. Do focení se mu moc nechtělo, nakonec se ale odvázal a nedělalo mu problém pobíhat v rušné pasáži do půl těla.
Nad kávou v oblíbené kavárně jsme si pak dlouho povídali. Ze začátku byl možná trochu ostražitý, ale s každou další otázkou se atmosféra uvolňovala a nakonec jsme se spolu hodně nasmáli.
