Vybral jsem si těžkou soupeřku. Vypadala skvěle už na startu. Co chce proboha zlepšovat, říkal jsem si v duchu. Pak jsem se už ale zaměřil na sebe. V šestadvaceti jsem celkem spokojený, moje postava by mohla být svalnatější, možná bych mohl víc bazírovat na detailech, jako jsou třeba nehty. Jenže kdo by se chtěl v půlce května předřít – první týden jsem se na sázku docela vykašlal.
Jaké bylo moje překvapení, když ke mně přišla ta křehká bytost, která před dvěma lety vyhrála soutěž krásy, zářila štěstím a oznámila mi, že za prvních sedm dní má dole tři kila. To mě šokovalo. Okamžitě jsem se do toho pustil. Třikrát týdně jsem, většinou společně s Terezou, chodil do fitka, kde jsme posilovali především břišní svaly a hýždě.
Po dvou týdnech jsem cítil, jak nabírám svalovou hmotu. Navíc to začínala být i zábava. Jednou jsme si šli s Terkou zacvičit ven, podruhé jsem si řekl, že se zkusím hýbat jinak a vyzkouším tanec. A tak jsem byl třeba poprvé tančit sambu. Zpočátku mi bylo trochu trapně, ale nakonec to bylo hrozně uvolňující. A číslo na váze zase poskočilo směrem dolů...
Tereza se nebála omezit v jídle, ale děsily ji činky. „Bála jsem se toho, abych si třeba neublížila, ale měla jsem profesionální dohled trenéra, a tak strach brzy pominul,“ přiznala se mi.
A kdo nakonec vyhrál? I když jsem za měsíc zvýšil podíl svaloviny o čtyři kila, bohužel musím přiznat, že zvítězila Tereza. Ale není to tím, že prostě skvěle vypadala už při startu naší sázky?
