Paní Svatavo, jak moc to bolí, když vás vlastní dcera nepozve na svatbu?
„Vůbec. Já bych ani nejela. Nemám ráda pozornost médií. Ale byla jsem v šoku, když jsem se o svatbě právě od vás dozvěděla. Vůbec jsem to nevěděla. I když o tom Pepa s Ivetkou mluvili, nevěděla jsem, kdy to přesně bude.“
Mluví se o tom, že bude ještě církevní obřad. Ani u toho byste nechtěla být?
„Ne. Ani o tom nevím.“
Myslíte, že to Ivetě s Pepou vydrží?
„Držím jim palce! Už jsou spolu dost dlouho na to, aby se dobře poznali, tak kéž by jim to vydrželo. Zasloužili by si už žít v klidu.“
Oba mluví o miminku. Myslíte, že je to rozumné?
„Podle mého názoru v žádném případě. Ani adopce.“
Jste s Ivetou v kontaktu od jejího návratu z bohnické léčebny?
„Řekla bych, že náš vztah je dobrý. Pepa volá víc než ona, ale už méně než dřív. Iveta někdy zavolá. Více si píšeme SMS.“
Chtěla jste, aby se šla léčit, což se dosud nepodařilo. Proč?
„Bohužel. Je to složité a těžké. Ona nikam nechce. Chce být jen doma. Dojíždí tam psychiatr. Snad není ještě vše ztracené a pozdě. Moc bych jí přála, aby se z toho vzpamatovala. V sobotu jsem se dívala na televizi na Královny popu. Moc mi tam chyběla. Když zpívala, dělávala mi radost. Jenže to byla jiná doba. Opravdu nevím, co se podělalo. Těžko soudit, když s ní nežijete.“
