9°C
Věřte, nevěřte, já jsem pořád překvapená, že jste vzala moderování erotiky.
„Nabídka na moderování Intim Night přišla jako blesk z čistého nebe. Nepočítala jsem s tím, pořád se cítím být spíš zpěvačkou, ale se už dost dlouho pořadatelům akcí nabízím i jako moderátorka. Takže v tomto oboru nejsem úplným nováčkem. A mít vlastní pořad v televizi je snem každého, kdo někdy něco moderoval.“
Neváhala jste?
„Na jednu stranu jsem to brala jako hroznou čest, ale na stranu druhou jsem začala být lehce nervózní, když mi řekli, že se jedná o intimně-erotický magazín. Přece jen dělám poměrně dost akcí pro děti a ráda bych je dělala i nadále. Hodně jsme s tvůrci řešili, jak by všechno mělo vypadat, ale vždycky jsem byla spíš toho názoru, že člověk by měl zkusit všechno.“
Jakou roli hraje ve vašem životě erotika a sex?
„Pokud má vztah dobře fungovat, musí být erotika jeho nedílnou součástí. Partneři by o sexu měli umět diskutovat, říct si, co mají rádi a co ne. A jak se říká – v posteli se všechno srovná. Pod to bych se podepsala. Protože i když jsou ve vztahu nějaké nesrovnalosti, když to funguje po této stránce, všechno se dá zvládnout.“
Vy jste s manželem svoji už třicet let…
„…ano, a právě my jsme jasným důkazem pravdivosti toho hesla.“ (směje se)
Pořád to mezi vámi v ložnici funguje?
„Ano. Samozřejmě že jsme si zestárli, že už ta prvotní chemie opadla. Ale nemůžu si na nic stěžovat.“
Prozradíte recept?
„Mám pocit, že dneska je trendem ze vztahu vyčerpat maximum a jít zas o dům dál. Já na ty trendy ale nikdy moc nebyla, jsem ještě ta stará škola. Pokud vztah funguje, nevidím důvod, proč z něj odcházet. Samozřejmě, ani my nejsme ideální pár, sem tam to mezi námi zajiskří, ale to je všude.“
Proč se doma hádáte?
„Většinou kvůli práci. Kvůli soukromému životu nehádáme téměř vůbec. Taky je to asi tím, že máme společné zájmy i práci, takže si pořád máme co říct, co vymýšlet. Nezevšedněli jsme si. Ale určitě to i věc důvěry tolerance.“
Jak bych podle vás měla udržet tu pověstnou jiskru v ložnici?
„Protějšky se pořád musí přitahovat. Já jsem zažila ve svém okolí spoustu vztahů, které ztroskotaly na tom, že když si žena začala být mužem jistá, tak o sebe přestala pečovat. Tudy cesta nevede. Ve vztahu pořád musí být jiskření. Když se můj muž podívá na jinou ženu, tak mu ji samozřejmě v první řadě zkritizuji, ale pak se zamyslím, proč ho zrovna tahle zaujala. Partneři by měli na svém vzhledu pracovat, aby nepominula přitažlivost.“
Jste v sexu konzervativní, nebo se nebráníte experimentům?
„Konzervativní nejsem, ale nešla bych asi úplně do všeho. Dostala jsem k Vánocům erotickou knížku Padesát odstínů šedi, a když tam čtu o těch praktikách, tak všechno bych vyzkoušet fakt nemusela. Sadomaso není pro mě, to mě neláká. Jsou věci, ze kterých mám husí kůži, jen když o nich slyším.“ (směje se)
Jaký máte názor na nevěru?
„Na to je několik úhlů pohledu. Když se na to dívám ze svého hlediska, tak vím, že kdybych minimálně jednou v životě nebyla nevěrná, tak dneska nemám hezký třicetiletý vztah. Protože když jsem potkala Ivoše, byla jsem vdaná. Ale takovou tu nevěru za každou cenu, protože mít milenku je zrovna populární, to v žádném případě neuznávám.“
Dokázala byste nevěru odpustit?
„Všechno se dá odpustit. Ale máloco se dá zapomenout. Pokud by šlo jen o nějaké klopýtnutí, tak co už…“
Je jasné, že jsou i horší věci v životě. Vy jste v jedenácti letech přišla o maminku…
„To bylo strašné. Pořád to mám v sobě nějak nevyřešené, to téma mi nedělá dobře a jsem z něj pokaždé naměkko. Ty první týdny a měsíce po smrti mámy byly šílené, ale pro mě byly možná ještě horší ty následující roky.“
Kvůli špatnému vztahu s otcem?
„Ano. Otec hodně pil, nestaral se o domácnost, nezvládal to. Jedinou oporou mi byla teta, která se mě tak nějak ujala. Ale měla svého syna, byla samoživitelka, takže chápu, že to nemohlo být na sto procent. Ty roky dospívání byly opravdu velmi kruté. Asi jsem kvůli tomu dospěla dřív než moji vrstevníci. Taky si ale díky tomu uvědomuju, že pokud jsem zdravá, mám kolem sebe fajn lidi a zázemí, tak je potřeba si život užívat. Stal se ze mě takový věčný optimista.“
Vdala jste se poprvé v osmnácti. Bylo to kvůli atmosféře doma?
„Ano, já jsem v podstatě utíkala z domu. Svého prvního muže jsem samozřejmě milovala, vydrželi jsme spolu tři roky, než to začalo skřípat. Snažil se mě podporovat v kariéře zpěvačky, odešel kvůli tomu z vysoké školy, a já jsem ho pak na to konto opustila. Myslím, že se mi za to v pekle vaří voda.“
Váš druhý manžel je o třicet let starší, má to také souvislost s otcem?
„Stoprocentně. Tím, že jsem dřív dospívala, bylo mi vždycky dobře ve společnosti starších lidí. Rozuměla jsem si s chlapy, kteří byli o generaci starší. Asi proto, že jsem to doma postrádala, protože jsem s rodiči neměla takový vztah, jaký bych si představovala.“
Na co tehdy dvacetiletou Heidi padesátiletý muž sbalil?
„U nás to dlouhou dobu fungovalo jen jako takové eroticko-fyzické dusno, kdy nám spolu fyzicky bylo hodně hezky. Velmi jsme si padli do noty, když to řeknu kulantně. Žádná láska v tom nebyla, i když tak trošku programově. Já jsem byla vdaná a Ivoš sice ještě nebyl rozvedený s Věrou Špinarovou, ale už měl jiný, dlouhodobý vztah. Kvůli tomu jsem to nechtěla hrotit. Ale pak se k fyzičnu přidalo i psychično a přišel výbuch.“
Vdaná jste dlouho, děti ale nemáte. Nechtěla jste?
„Věděla jsem, že jdu do vztahu se starším mužem, který už děti má a který mi hned ze začátku naznačil, že se soustředíme na kariéru a počkáme, jak se to vyvrbí. Tehdy nefungovaly žádné agentury s chůvami a já věděla, že kdybych si pořídila dítě, musela bych s prací skončit. Neumím dělat dvě zásadní věci najednou. Vybrala jsem si zpívání. Jednou jsem dokonce prodělala interrupci.“
Kolik vám bylo?
„Pětadvacet. Přišlo to v době, kdy jsem absolutně nebyla připravená být matkou. Sama jsem nevyrostla v harmonických vztazích a bála jsem se, že to nezvládnu. Že třeba skončím jako můj otec a začnu pít.“
Pak už jste se otěhotnět nepokoušela?
„Pak přišel rok 89 a všechno se změnilo. Práce bylo míň, kariéra byla v trapu, začínali jsme od začátku. Na nás, kteří jsme fungovali v osmdesátých letech, teď na jevišti málem plivali. V té době jsme o dítěti začali mluvit, byli jsme dokonce tak daleko, že jsme měli vybrané jméno. Mně se deset let po smrti mámy zabil v autě brácha Karel. Takže jsme chtěli syna pojmenovat po něm. Ale příroda už nám nebyla nakloněna. Už to prostě nešlo.“
Nelitujete toho potratu?
„Nemám ráda slovo kdyby. Stejně se s tím nedá nic dělat, prostě to tak je a já jsem s tím smířená. Navíc jsem vyvdala dceru i syna. Teď už mám dokonce pravnučku, takže jsem prababička.“ (směje se)
Fakt? Vypadáte skvěle!
„Já se každé ráno načančám... (směje se) Přiznávám, že mám zahuštěné vlasy. Příroda mě v tomhle směru trochu opominula. A to je všechno, zbytek je příroda. Ale já jsem ideální konzument, kdykoliv vidím reklamu na nový přípravek, tak jsem první v řadě, abych si ho koupila.“
A co plastiky?
„Vím, že mě to čeká. Já mám ráda, když to je na jevišti estetické. Jsou zpěvačky s úžasným hlasem, u kterých je pak už úplně jedno, jak vypadají. Nic proti tomu. Mě ale příroda obdařila hlasem, který sice není úplně nejhorší, ale žádná diva nejsem. Ke zpěvu musím mít nějakou nástavbu, takže plastika mě asi nemine. Jsem ale velký zbabělec, bojím se.“
Sportujete?
„Já necvičím vůbec, jsem strašně líná. Takže raději nejím, než bych šla cvičit. Já se ale nikdy nepřejídala, jsem docela vybíravá, jídlo potřebuji k životu vážně spíš jen proto, abych neumřela. Velkou roli v tom hrají také geny, ženy v rodině všechny jsou a byly štíhlé.“
Jak se tedy stravujete?
„Výživoví poradci by se asi chytali za hlavu, ale já praktikuji svůj způsob. Ráno se nasnídám, později odpoledne se naobědvám a pak zase až do rána nejím. Ale těžko to můžu doporučit jako univerzální recept.“
