Blesk: Před pár dny zemřela Fan Vavřincová. Jak na ni vzpomínáte?
„Jsem zdrcená z toho, že zemřela. Byla tak trošku z jiného století a to se mi líbilo. Odešel s ní kus jedné epochy. Doba virtuózních situačních komedií.
Blesk: Chodila paní Vavřincová na natáčení?
„Nechodila, ale s herci se bavila ráda.“
Blesk: Proč se nenatočilo více dílů, když byl seriál tak úspěšný?
„Televize řekla, že to je buržoazní zábava a chtěla, aby byl více budovatelský. Vavřincová však měla tu sílu, že tohle odmítla.“
Blesk: Pokračování se seriál dočkal až v roce 2010, co si o nových dílech myslíte?
„No nebyla to Fan Vavřincová. Psaly to nějaké dvě dámy a už to nebylo ono.“
Blesk: Jak dlouho se točil jeden díl?
„Musím říct, že jsme to dlouho zkoušeli a cizelovali. Někdy třeba celý týden. Všichni jsme tuhle rodinku milovali, vymýšleli jsem nové věci a vylaďovali, aby výsledný tvar byl dokonalý. Nebylo to šité horkou jehlou.“
Blesk: Když jste to měli tak dobře nazkoušené, točili jste některé scény vícekrát?
„Ano, ale většinou se to zastavovalo kvůli nějaké technické závadě, například proto, že se zasekla kamera.“
Blesk: Vy jste hrála postavu, která měla oblibu v józe. Cvičila jste jógu i doma?
„Nebyla jsem do jógy zapálená, ale líbilo se mi to. Ještě teď mám doma knížečku, která se jmenuje Hatha jóga.“
Blesk: Jak se vám spolupracovalo s vaším manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem?
„My jsme byli zvyklí spolupracovat a musím říct, že on měl lví podíl na tom, jak seriál dopadl. Ten se nespokojil hned tak s něčím.“
Blesk: Říká se, že nejtěžší natáčení je s dětmi a tam dva malí kluci byli. Bylo těžké je kočírovat?
„Ano. To byli raubíři i ve skutečném životě. Naštěstí tam toho zas tolik neměli.“
Blesk: Vy jste tam toho měla hodně. Jaký jste dostala honorář?
„Televize se nepředala.“
