9°C
Předpokládám správně, že s Tamarou jste se dali dohromady při práci?
„To ne. Poznali jsme se, protože byla kamarádkou mé tehdejší přítelkyně.“
To tedy není zrovna příjemná situace.
„Příjemná nebyla, ale zažít jsem si ji určitě měl.“
Vy jste plynule přešel z jednoho vztahu do druhého?
„Plynule ne. Byl jsem mezitím přes měsíc sám.“
A pak to vzalo hodně rychlý spád. Čekáte miminko, přitom jste spolu dost krátce…
„A taky jsme mladí, to je další argument, který slýchám. Já býval přesvědčený, že je správné být otcem až po třicítce. Ale v momentě, kdy přijde »Ta láska«, tak to neřešíte. Já se na své dítě těším, protože svět vnímaný očima dítěte je svět vnímaný správně. Dospělost je věc, kterou si lidi vymysleli.“
Jako otec ale budete muset dospět, ne?
„Ne. Pokud se změním, tak si nafackuju. Ctím teorii, že dítě si vybírá rodiče. A kdybych se teď změnil a stal se oním »zodpovědným rodičem«, tak dítě bude zmatené, že se narodilo někomu jinému, než koho si vybralo.“
Ale stejně, není na dítě po třech měsících známosti brzy?
„To je ta nekompromisnost lásky. To je cit, který jsem do té doby nepoznal. Tamara se na začátku našeho vztahu po čtrnácti dnech vrátila z dovolené a já jsem pochopil, že za ty dva týdny jsem nezažil takřka nic, kdežto ty dvě hodiny s ní jsem prostě žil. A byl jsem přesvědčený, že s tímhle člověkem chci strávit zbytek života.“
Takže bude i svatba?
„Doufám, že jo, jen ještě musím Tamaru přemluvit. Byl bych blázen, kdybych si tohleto nechal ujít.“
Už jste ji požádal o ruku?
„Myslím, že tyhle věci mají čas.“
Máte dítě na cestě, jaká doba by mohla být lepší?
„Podle mě se to nemusí zas tak propojovat. Já bych nerad, aby si dítě časem myslelo, že to bylo kvůli němu. My se chceme vzít, protože se milujeme, a to, jak věřím, je nafurt, takže není kam spěchat.“
Kolem vás se točí spousta žen. V čem je Tamara tak výjimečná?
„Je výjimečná tím, že je to ONA. Muži velmi často chybují. A většina žen to buď toleruje, nebo přehlíží, nebo je to štve a na muže se vykašlou. Ale Tamara je velmi velkorysá a navíc má smysl pro humor. Takže když někdy udělám chybu, nepředhodí mi ji, ale udělá z toho legraci. Já se s ní hrozně rád směju. A to i vlastním chybám.“
V čem chybujete?
„To jsou záležitosti běžného dne, jako že člověk nechá shnít koš na chodbě. To zná každý.“
Nezažívají ale tohle všichni zamilovaní?
„Láska samozřejmě může zmizet, my jsme realisti a víme, že to tak může být, i když si to teď ani neumím představit. Ale ta pecka amora u nás byla neskutečná a dítě vzniklo v momentě, kdy se dva lidi skutečně a vroucně milovali a neexistovalo pro ně nic jiného.“
Dobře, ale neříkejte mi, že jste dítě plánovali...
„Plánovali. Je to samozřejmě absurdní, ale v mým životě šlo hodně věcí za hranice absurdity.“
Víte už, co to bude?
„To nevím.“
A co byste si přál?
„Já jsem o tom velmi přemýšlel, protože mě o tom přemýšlet baví. A je jasné, aspoň myslím, že to tak má velká řada otců, že touží po své princezničce. Kdybych měl holku, tak se hrozně těším, že si mě omotá kolem prstu. Já bych byl fakt ten tatínek, kterej by pro ni udělal první poslední. Ale když jsem připustil variantu, že by to byla holka, tak mi zas bylo trochu líto, že bych nestavěl domy na stromech a nechystal bojovky.“
Tak řešením je pořídit si rychle další. Kolik byste chtěl dětí?
„Tři. Minimálně dvě, tři ideál, a když jich bude víc, budu mít veselé stáří.“
Jste připravený na roli otce?
„Na to nejde být připravený. Žádné manuály nečtu. Co mi kdo bude vyprávět o tom, jak mám vychovávat své dítě? Já chci s dítětem a se svou ženou trávit veškerý svůj volný čas. Budeme na sobě zanechávat otisky. A věřím, že porosteme spolu.“
Určitě ale budete ovlivněný tím, jak vás vychovávali vaši rodiče.
„Doufám, že budu. Já měl totiž báječné dětství.“
Jako poměrně malý jste ale přišel o tátu.
„V deseti, v poměrně blbým věku. Ale nutno říct, že za tu dobu, co tady táta byl, toho stihnul hrozně moc. Prostě mě postavil na tu startovní čáru. A tak by to mělo být. Dovést dítě ke startovní čáře, která je pro vás cílová.“
Člověka ta ztráta ale musí velmi poznamenat…
„A proč? Mně je vždycky strašně líto lidí, kteří ztrátu svého bližního nepřijali. Když se jim při každé zmínce hrnou slzy do očí, je jasný, že onoho člověka v sobě nechali zemřít. Truchlí pokaždé když si na něj vzpomenou. Já se zaraduju, vzpomenu-li někoho, kdo mi zemřel, je v tu chvíli se mnou.“
To nebyla jediná ztráta, přišel jste i o svou malou sestru.
„To je asi ten důvod, proč podprahově toužím po dceři. Když dneska vidím osmnáctiletý holky, najednou mi hrozně chybí, že nejsem ten velkej brácha, kterej by ji hlídal a dával do držky klukům, co jí ubližují.“
Jak vlastně maminka přijala, že z ní uděláte babičku?
„Pronesla něco v duchu: To si děláš srandu! Byla docela v šoku. Ale on ten šok za chvíli vyprchá, až uvidí kulatící se snachu.“
Nereagovala maminka podobně, když jste jí oznámil, že se budete živit muzikou?
„Já jí to dodnes neoznámil.“
Tak už to zřejmě vytušila.
„To jo, máma je bystrá.“
Rodiče vždycky chtějí mít z dětí ideálně doktory nebo právníky.
„Já byl očekávaný doktor. Pak, když jsem začal sportovat, tak trenér. No a pak se ze mě stalo tohleto. Takže její reakce byla ukázkově maminkovská. Že mě to neuživí, že to nemůžu dělat. Ale ona je celý život konfrontována s mou touhou po svobodě, takže už se dávno smířila s tím, že porodila cvoka. Nepotřebuju si nic dokazovat tím, že bych nosil zlatý hodinky. Já vlastně ani nevím, za kolik hraju.“
Vážně?
„No jo. Netuším ani, kolik mám na účtu. Stačí, že mám na hypotéku a že můžu pozvat Tamarku na večeři.“
Za co ještě utrácíte?
„Za jídlo. Do toho vrážím peníze takřka nezřízeně. Dobré jídlo mám velmi, velmi, velmi rád. Kdybych si měl vybrat mezi cihlou zlata a cihlou eidamu, uspořádám eidam mejdan. Když si mám vybrat mezi novými botami a stejně nákladnou luxusní večeří, jdu se najíst. A přijdu tam samozřejmě v roztrhaných křuskách.“
I v těch byste měl stále spoustu fanynek. Nežárlí na ně Tamara?
„Ona tím světem moc nežije.“
Takže nežárlí?
„No já doufám, že trochu jo. Protože v negativech lásky, jako je žárlivost či potřeba mít toho druhého jen pro sebe, shledávám kusy pozitiv. Ale stvořili jsme si svět tak nějak sami pro sebe, nemá moc příležitostí pořádně si zažárlit.“
Hodně vašich písniček je o lásce, ale máte i několik agitačních songů. Co se vám skládá líp?
„Nutno říct, že ty songy nejsou agitační. Ony byly trošku svedeny na scestí tím, že se to někomu zrovna hodilo. A já byl rázem označen za někoho, kdo hovoří za někoho… Ač jsem hovořil, neb jinak nechci a neumím, pouze za sebe. V případě písně Iniciativní šlo jen o sesmolení hospodských plků, které člověk dennodenně slyší. Mě už totiž nebaví, jak si každý neustále stěžuje a vlastně ani neví na co a proč.“
Vy to víte?
„Já to samozřejmě taky nevím. Ale jsem taky nasranej a štve mě, že je nás nasraných strašně moc, ale neděláme s tím nic kromě toho, že si říkáme, jak jsme strašně nasraný.“
Nějak jste zamluvil, co se vám skládá líp?
„Neusedám ke skládání s konkrétním plánem nebo náladou. Já usedám v momentě, kdy mám chuť si něco zahrát. Neříkám si, že dneska napíšu píseň o politice, protože by se to zrovna šiklo. Třeba Pánubohu do oken mohla být klidně pohádková píseň. Vždyť začíná slovy: Za devatero horami a devatero řekami…“
Pak se to ale trochu zvrtlo…
„Pak se to zvrtlo, protože jsem si asi zase neprozřetelně pustil zprávy."
Vyjel jste na turné, jehož slovenskou část už máte za sebou. Vnímáte rozdíl mezi fanoušky?
„Je to stejné jako kdekoli na světě, jen zde lidé tleskají slovensky a takový potlesk je velmi příjemný. To, že byl silný a že vůbec byl, považuji za obrovské štěstí a děkuji zaň každému, kdo se na něm podílel. Ďakujem tedy velmi pekně.“
Proč se turné jmenuje zrovna Ani si nesedejte?
„Poněvadž moc není kam. Vyšli jsme vstříc tužbám našich fanoušků a z malých, k sezení určených sálů jsme se přesunuli do sálů větších a bez židlí. Nicméně stalo se, že se doba změnila. Lidé chtějí zase sedět. Poupravil bych tedy název na Ani si nesedejte, případně židle s sebou, páč my už je pro všechny sehnat nestihneme.“
Chodí si vás poslechnout i chlapi, kteří nedělají garde svým partnerkám?
„To se musíte zeptat jich. Jsou různé důvody, proč muži chodí na naše koncerty. Někteří tam takzvaně vyrážejí na lov, jiným se dokonce i líbí, co hrajeme.“
Hrajete na koncertech i novinky, které fanoušci ještě neznají?
„Fanoušci něco neznají jen do doby, dokuď něco nezahrajem živě. Tvrdit tedy, že na turné hrajeme nové písně, bylo pravdivé jen před prvním koncertem v Bratislavě. Čas je neúprosný a doba se zrychluje.“
