7°C
Zpěvačka proto souhlasila, že si bude psát deník, o který se podělí se čtenáři Blesku. „Možná tou zpovědí pomohu i jiným ženám, které jsou na domácnost a děti samotné, které jsou samoživitelkami. Proto to dělám,“ vysvětlila Iveta. Předkládáme 1. díl Ivetina deníku.
Pondělí
„Po snídani jsme se s Pepou (pozn.: bodyguard Josef Rychtář, u kterého nyní žije) stavili v mém domě v Uhříněvsi, abychom předali auto firmě, která mi ho zapůjčila. A udělali jsme příslib na další spolupráci. Pak jsme vyzvedli poštu a z mého domu jsem si s sebou do Říčan vzala kocoura. On by zemřel, kdyby tam byl sám…
Večer se odehrála mezi mnou a Pepou nepříjemná situace. Rozzlobila ho zpráva na Primě, kde se Lukáš Rajmon vyjádřil za mne a řekl, že jsem v pořádku. Ale já vím, že nejsem v pořádku! Já si to uvědomuju. Rajmon má jen dvacet let a je to ještě dítě. Podal informace o mém stavu a čerpal z Facebooku. Ale já jsem k jeho vyjádření souhlas nedala. Pepa odešel na panáka a nechal mě doma s jeho ženou Darinou a synem. Řekl mi, že je neomluvitelné, že jsem s ním komunikovala. Řada lidí se teď snaží zviditelnit na mém současném stavu. Pepa mě v ničem neomezuje a všechno spolu konzultujeme. Pak tlumočí moje rozhodnutí. Sama si peru a žiji jako ve vlastním domě. Mám stanovený režim, začala jsem pravidelně jíst, a to je teď pro mě důležité. Beru léky, které mi stanovil lékař po propuštění z nemocnice. Jsou to prášky na regeneraci organismu. Už jsem byla v pohodě, smířena s tím, že jsem definitivně přišla o vztah s Domenicem, ve který jsem věřila. Začala jsem se dostávat do normálu, když v neděli přišla zpráva, která mě opět srazila na kolena. Dozvěděla jsem se, že Artur byl dočasně svěřen do péče otci. To, že můj syn není se mnou, byla pro mě velká rána, která mě vrátila na začátek. Od té doby nemůžu spát…“
Úterý
„V noci, když přemýšlím nad synem a nemůžu zavřít oči, poslouchám to, co se děje kolem mě. Slyším zvuky psů a koček, vzduch a myslím na to, jak hrozně bych chtěla domů, a nemůžu. Ale když tam není Artur, tak to není domov. Pak si sednu na terasu a kouřím doutníky. Nešlukuju, ale hrozně mě to uklidňuje. Přijde den, kdy s tím přestanu.
Naposledy jsem kouřila v době, kdy jsem byla s Jirkou Pomejem. Jsem nešťastná, že Artur se mnou nechce být. Poprvé za téměř patnáct let se mnou nekomunikuje. Ale na druhé straně chápu proč. Teď mu opravdu nemůžu dát to, co by si zasloužil. Řekl mi: ,Víš, mami, u táty mám jistotu, že mi koupí alespoň obaly na sešity. A tu u tebe teď nemám. A má pravdu, já mu teď nemůžu dát ani ty obaly!
Viděla jsem záznam z jeho koncertu na táboře. Byl skvělý. Jsem tak na něho pyšná! Já jsem si Artura vysnila, vychovala. Měli jsme tak krásný vztah… Udělala jsem chyby a za ty pykám. Nestydím se za svoje slabosti, jsem jen ženská, a ne robot. Musím se srovnat s tím, že můj syn není se mnou, ale nejde to hned. Odmítám jít ale k soudu a nechám rozhodnutí na Arturovi. Artur je chytrý a ať se rozhodne, kde mu je nejlíp. Teď nejsem schopná mu dát to, co by si zasloužil, ač bych hrozně chtěla.
Nejsem v pořádku a cítím velkou bolest a nespravedlnost. Dřela jsem, vydělávala peníze, a všichni do mě kopali. Přesně to v sobě cítím…“
Středa
„Bože, jsem na sebe hrdá, že jsem schopna se konečně otevřeně vyjadřovat! Když se tak zamyslím, tak asi nejvíc mě vystihuje film Vrabčák. Díky tomu, co jsem prožila, a bolesti, chci zpívat šansony o životě. Ano, to je to, co opravdu chci. Zpívat o mém životě…
Tolik lidí mě zklamalo, teď už fakt nevím, komu mám věřit. Tak moc si přeji, abych se zas odrazila ze dna. Aby to všechno utichlo a já měla konečně klid. Ať už nikdo neřeší, jestli mám břicho nebo ne. Nebýt tak Bartošovou a dělat normální věci. Já to jméno nenávidím, přineslo mi tolik bolesti. To, kdo opravdu jsem, dokážu předvést jenom na jevišti. Jenom tam se cítím v absolutním bezpečí. Ale slezu a potřebuji žít normálně. Dobíjí mě dělat lidem radost, toužím vidět jejich veselé obličeje. Zpívat je pro mě posláním. V současné době ale potřebuju pauzu, nabrat síly a vyspat se.“
Čtvrtek
„A víte, co mi konečně došlo? A co je tím největším paradoxem? Moje problémy jsou teď úplný hovno. Vím, že lidi umírají na rakovinu, vím, že sama potřebuji pomoc, ale zároveň chci pomáhat. Nevím ještě jak, ale hrozně to chci. Kdybych tak mohla pomoct ženám, které se starají samotné o syna tak jako já. Toužím také pracovat, ale nevím s kým. A kdo ví, jestli bude někdo se mnou chtít pracovat. Vůbec netuším, co budu dělat další dny. Asi nejlíp by se mi žilo v přírodě. Spala bych v trávě a pršel by na mě déšť. Nepotřebuji luxus."
Pátek
„Nemám nic, nežiju jako v bavlnce. To všechno byla jen přetvářka a hra ze strany Domenica. Domenico chce být slavný. Je výborný zpěvák, ale nemá to charisma. Myslel, že Bartošová mu pomůže, ale ne. Já jsem se zamilovala, ale to už je pryč! Byl to jen krásný sen. Bylo to tak ideální a nádherné, až jsem se toho bála, a o to víc to bolí. Teď jsem na dně, ale uvědomuju si chvilky, kdy jsem byla šťastná. Večer jsme grilovali, já pomáhala nakládat maso a dělala jsem to s velkou chutí. Tohle mě vždycky bavilo, dělat něco pro rodinu.“
Sobota
„Venku bylo strašně ošklivo, a tak jsem nevytáhla paty z domu. Večer jsem dostala obrovský hlad, tak jsem se po tmě vydala dolů do lednice. Jak jsem neviděla, tak jsem uklouzla a škaredě si narazila lopatku. Okamžitě ke mně přivolali doktora. Prohlédl mě a předepsal prášky a masti proti bolesti. Také za mnou byla generální ředitelka Student Agency a nabídla mi pomocnou ruku. Tak to mně udělalo velkou radost. Martina Bláhová mi nabídla i kamarádství, a toho si vážím.“
Neděle
„Celý den jsem ležela a relaxovala. To naražení pořád moc bolí. Člověku se nechce ani mluvit.“ Nálepka celebrity mi zničila život."
a utře si kotník,nebo výron? 
