Otevřený dopis Jiřího Pomeje exmanželce Ivetě Bartošové:

„Iveto, aby mezi námi bylo jasno: V žádném případě tě už nemiluju! A jsem velice šťastnej, že jsme z toho pekla s tebou venku. Když tvé počínání teď sleduju, vidím, že situace se opakuje. Akorát že zkracuješ intervaly.

Je to úplně to samé jako poslední měsíce se mnou. To, co jsem zažil, jsem nepřál nikomu. A dovedu si tudíž představit, co měl s tebou Martucci za peklo.

Ještě k tobě něco cítím, ano, to je pravda. Je to ale možná pouze tím, že moc dobře vím jediné: Nejseš a nikdy jsi nebyla schopna přiznat si tvrdou pravdu, žiješ jen ve svých snech, kterým, bohužel, ve svých stavech věříš. Reálný život máš úplně jinde, žiješ si svou mozkovou telenovelou.

A pokud si v současné době i sebeúžasnější a sebezamilovanější chlap nebo totálně nekritická fanynka myslí, že ti dokážou pomoci, jsou na omylu. Změnit tě, udělat z tebe po všech stránkách funkční bytost, zvládnou jen odborníci. A ty to samozřejmě víš, ale bojíš si to, anebo nechceš, přiznat.

Život si tím ale ničíš sama. A když jako vždy hledáš viníka jinde, musíš pochopit, že za svůj osud musíš bojovat především ty sama. Kdybys byla v pořádku a pracovala bys, můžeš vydělat miliony. Myslím, že bys měla na milion želvích polévek, kaviár i šampaňský. Kšefty by se ti jen hrnuly, Iveto, ty jsi schopná, ale velmi pohodlná a líná.

Jdi, prosím tě, do toho! Začni konečně žít reálný život! Máš na to! A potom se dokážeš i sama nakrmit a nemusíš čekat na to, až ti milenec podá polévku lžičkou až do úst. Vzhůru do toho, Iveto.“

Jiří Pomeje 25. srpna, 2011

Fotogalerie
15 fotografií