Jak dlouho se s Ivetou znáte?

„S Ivetou se přátelíme léta, zhruba 16 let.“

Můžete mi prozradit, jak jste se seznámili?

„To bylo ještě v době, kdy bydlela v Říčanech a zrovna jí otrávili psa. Jsem majitelem bezpečnostní služby, a jelikož se Iveta cítila v ohrožení, vyhledala nás. A díky tomu vznikl mezi námi pracovní vztah, kdy jsme Ivetě střežili nejen její majetek, ale i ji samotnou a také Artura. Iveta byla s naší prací spokojena, a proto nám poskytla důvěru, i když se přestěhovala do svého nového domu v Uhříněvsi.“

To je pracovní vztah. Ale jak se z vás stali přátelé?

„Vzhledem k tomu, že jsme si čas od času zavolali v rámci narozenin, svátků, a protože jsme Ivetu obdivovali jako zpěvačku a vztahy mezi námi byly na opravdu dobré úrovni, tak se z nás stali přátelé.“

Teď pro Ivetu ještě pořád pracujete?

„Už víc než rok a půl v žádném pracovním vztahu nejsme.“

Jak to? Co se stalo?

„Za trvání vztahu s panem Pomeje, a nevím, zdali z ovlivnění pana Pomeje, Iveta spolupráci mezi námi přerušila. Tím sice náš pracovní vztah skončil, ale přátelský pokračoval. Při podpisu ukončení smlouvy jsme Ivetě jako rodina nabídli, že pokud bude mít nějaké problémy, může se kdykoliv na nás obrátit.“

A to se zřejmě stalo právě teď…

„Ano. To se stalo po návratu z Itálie a bouračce. Iveta byla v zoufalé situaci a zřejmě selhaly její známosti, tak mně volala o pomoc. Do SMS zprávy mi napsala SOS. V sobotu jsem ji proto navštívil v nemocnici. Mluvil jsem s ní na lůžkové části a přinesl jsem jí od Domenica tři tisíce korun, které jí poslal. Proč Ivetě peníze posílal, nevím.“

Jak na vás Iveta působila?

„Doktoři mi řekli, že zkolabovala z nedostatku stravy. Z mého pohledu byla v nedobrém psychickém stavu, strávil jsem s ní půl hodiny. Říkal jsem jí, aby nemocnici v žádném případě neopouštěla. V neděli mi opět volala, abych ji odvezl. Viděl jsem, že situace pořád není dobrá, tak jsem ji přiměl, aby ještě zůstala. Pak jsem se spojil s lékařkou, která řekla, že Iveta musí vydržet do pondělí, kdy ji uvidí pan primář.“

A pak jste ji v pondělí odvezl?

„V pondělí mi volal Domenico, že je připraven odjezd do Itálie. Ale vůbec se nezmiňoval o stavu Ivety. Říkal jen, že ji odveze. Nechtěl jsem se do nich plést, tak jsme se domluvili, že on Ivetě sbalí věci a pak se sejdeme v Uhříněvsi. Zajistil jsem vozidlo se řidičem. Cestou za Ivetou v autě probíhalo jednání a zvažovali jsme, kam ještě před cestou do Itálie Ivetu ukryjeme. Domenico navrhl hotel. Jenže to podle mě nebylo nejlepší řešení. První recepční by Ivetu mohla prozradit. Tak jsem navrhl, že by na nějakou dobu mohla využít pobytu u nás doma. Zdálo se to jako nejmoudřejší řešení.“

Fotogalerie

14 fotografií

Iveta Bartošová dostala další ránu. Předběžné opatření, které svěřuje syna Artura do péče jeho otce, ji rozplakalo

Autor: Jindřich Starý

To vás napadlo v té chvíli? Nebo jste o tom přemýšlel, už když jste za Ivetou jezdil do nemocnice?

„Ne, ještě předtím jsem o tom samozřejmě mluvil s manželkou. Popisoval jsem jí, v jakém stavu Iveta je.“

Darina: „Všechno, co se týká rodiny, si říkáme. Bavili jsme se o Ivetě a já nadhodila, že kdybychom jí mohli nějak pomoct, máme velký dům a zahradu, není problém. Mohla by si u nás odpočinout. Ale museli jsme se nejdřív poradit, protože je to velký závazek na 24 hodin, a co si budeme povídat, zasáhne to celou rodinu.“

Tak jste Ivetě poskytli azyl ve svém domě.

Darina: „Azyl není vhodný slovo. Spíš útočiště. Za mnou přijedou známí, přátelé a relaxují tady. Proč bych to samé nemohla nabídnout Ivetě, se kterou se známe léta? Takže když se řešilo, kam Ivetu ukrýt, Pepa si vzpomněl na má slova.“

Takže teď je v podstatě členem rodiny…

„Ano. Má u nás svobodu, sama se rozhoduje, jde, kam chce, jí, co chce, vezme si, co chce. Sama si třeba pere. V našem domě má normální rodinné přirozené prostředí a nic víc. Chodí k nám přátelé, známí a Ivetu vnímají jako jednu z nás.“

A co Domenico? Neprotestoval? Proč teď za ní nechodí?

„Domenico byl nejdřív nadšený, ale teď je v telefonickém kontaktu jen se mnou. Ivetě vůbec nevolá. Vidím, že ztrácí zájem. Některé jeho kroky byly neuvážené. Chtěl setkání na pumpě, prostě režírovat to tak, aby nás objevili. Domenico, který akci režíroval, se teď chová jinak. Změnil svá rozhodnutí ze dne na den. Aniž bych chtěl panu Domenicovi ublížit, zklamal mě. Nesplnil to, co Ivetě slíbil.“

Jak se u vás Iveta chová?

„Začala se normálně stravovat, zapojila se do života. Nemáme mezi sebou žádnou smlouvu k tomu, abych ji zastupoval. Jediné, co Iveta chce, je, abych jí říkal své názory na věci. Radí se se mnou a ptá se mě jako nezávislého člověka. A nejen mě, ale i manželky a syna.“

A už se stalo, že byste si vjeli do vlasů?

„K velké hádce nedošlo, ale občas mi Iveta řekne, ať jdu do hajzlu. Ale já se na ni nezlobím. Říká to upřímně a vím, že to nemyslí zle. Když se naštveme a nebo se nám něco nelíbí, tak si to prostě řekneme.“

Jak dlouho u vás Iveta zůstane?

„My ji v ničem neomezujeme, a ani nebudeme. Když bude chtít pryč, tak může odejít. Ale nemá kam spěchat. Doma ji nic nečeká, jen opuštěný dům. Samota jejího domu by pro ni nebyla příznivá.“