Pana Petra Svobodu vlastně vůbec neznám, viděl jsem se s ním tak třikrát v životě, ale v každém případě ho považuji za MUŽE, KTERÝ DOVEDE PŘEKVAPIT.

Nejprve mne překvapil po pohřbu svého otce, kdy se na mého kolegu Renče sesypala smršť urážek za to, že si v síni sedl do první lavice a pan Svoboda se následně za mého kolegu nikde veřejně nepostavil, ačkoliv to byl právě on, kdo - dle mých informací - kolegu Renče těsně před pohřbem požádal, aby si tam sedl. A uznejte sami - těžko se odmítá synovi, kterému před několika dny zemřel otec.

Takže kolega Renč vyhověl synově prosbě, usedl tam, a když se pak na něho soustředila média, pan Svoboda mlčel a nesdělil veřejnosti, že to byl on, kdo Renče o usednutí do první lavice těsně před pohřbem požádal. To mi tehdy od pana Svobody přišlo jako hodně zbabělé.

Podruhé mě pan Svoboda překvapil, když se začal veřejně vyjadřovat k mé první a ještě nedodělané verzi libreta, o jehož vypracování jsem byl požádán producentem Oldřichem Lichtenbergem a které z několika dalších libret vybral všeobecně uznávaný režisér a muzikálový odborník pan Jozef Bednárik jako nejlepší. A nebyl to jen on, kdo tuto první, ještě zdaleka nehotovou verzi doporučil k dopsání a následné realizaci, o realizaci velice stál i producent pan Lichtenberg, svolení k užití písní nám na základě tohoto libreta udělila i bývalá manželka Karla Svobody Vendula Svobodová, souhlas jsme získali i od Karlovy sestry, žijící v zahraničí.

I ostatním spolupracovníkům se můj záměr velice zamlouval a věřte, že tam ani zdaleka nešlo o jakési lechtivé scény s nahými slečnami u hořícího kláštera. Kdo zná moji práci, ví, že jsem se ani v jednom z mých realizovaných 65-ti celovečerních titulech nezabýval lascivnostmi a úcta ke Karlu Svobodovi by mi to ani v tomto případě nedovolila. Jeho syn pan Petr Svoboda mi, bohužel, přijde jako člověk v oboru nepříliš vzdělaný a tak se mu ani nedivím, že nedokáže některé věci odhadnout. Potřetí mne pan Petr Svoboda překvapil, když mi dal producent Lichtenberg přečíst jakýsi textík v rozsahu několika stránek, který byl k mému překvapení právě od pana Petra Svobody, a bylo mi řečeno, že právě toto by pan Svoboda rád realizoval na počest svého otce. Musím popravdě přiznat, že něco tak naivního jsem nečetl ani od svých studentů v prvním ročníku. S podobnými výplody jsem je vždy vyhazoval s důrazným upozorněním, že scenáristika je profese a rozhodně tam nepatří texty pro školní besídku.

Jsem člověk přející, takže bych panu Petru Svobodovi přál, aby mu těch pár stránek někdo zrealizoval, komu bych to ale rozhodně nepřál, to je právě jeho otec. Počtvrté mne pan Svoboda překvapil, když začal na veřejnosti šířit zcela nepravdivé informace o tom, že by snad měl Michal David mít cokoliv společného s hudbou k muzikálu Lady Carneval. Mohu vám s naprostou jistotou sdělit, že o tom nikdo nikdy v divadle Hybernia neuvažoval, já Michala Davida považuji za profesionála, který naprosto přesně ví, kdo jsou jeho posluchači a čím se má ve své tvorbě zabývat. Nedivím se, že se mediální výkřiky pana Petra Svobody Michala Davida dotýkají, musím říct, že já bych si na jeho místě slovní útoky pana Svobody vůbec nenechal líbit. Osobně si stálé mediální zviditelňování pana Petra Svobody zdůvodňuji tím, že se v jeho případě jedná o uraženou ješitnost, neboť jeho text nebyl v divadle k realizaci doporučen.

Myslím, že by si pan Petr Svoboda měl uvědomit, že pomluvami kolegů svého otce škodí především sám sobě, je totiž všeobecně známo, že sráží-li někdo hlavy ostatním, sám nepovyroste. A ještě na závěr - od záměru dopsat libreto k muzikálu Lady Carneval jsem již dávno upustil, jsem totiž přesvědčen, že s lidmi typu Petra Svobody bych spolupracovat nikdy ani nedovedl.

ZDENĚK ZELENKA scenárista a režisér