skvrnanskyobyvak: Před 5 lety jsem strojila manželovi pohřeb, jeho dvě dcery se nesnáší již řadu let, ale já jim tenkrát řekla; děvčata, táta vás měl rád obě a nezasloužil by si nějaký incident a já nepřipustím, aby se cokoliv stalo. Nakonec vše proběhlo důstojně, já byla přes veškerý žal ve střehu. Pak mi to sice spočítala ta mladší, ale až 14 dní po pohřbu a já se do týdne zhroutila a měla jsem těžký úraz. Vyhrožovala mi Jehovisty. Olga měla upozornit na Miroslava a jeho syna, ale když si vzpomenu na sebe, bylo mi jí nesmírně líto. A odsuzovat toho nebo jiného je zbytečné. Prostě už se stalo. Život to Waldemarovi nevrátí a národ nebude vzpomínat, že někdo nepodal ruku, ale jak bylo a bude všem milo u srdíčka z písniček, které jsou nesmrtelné. Upřímnou soustrast všem pozůstalým a těm, kteří ho nikdy nepřestanou milovat. Anina