Autor: istock.cz

Permakultura se netýká jen zahrad, je to životní filozofie, která upřednostňuje všestranně udržitelný způsob života. Abychom si vypěstovali jídlo, obejdeme se i bez chemie a nešetrných metod, ovšem za předpokladu, že porozumíme přírodním dějům a budeme je následovat. Permakultura má mnoho společného s ekologickým zemědělstvím či zahradničením, jde však svým záběrem ještě dál a používá některé speciální postupy.

Zajímavé je, že možnost uplatnění permakulturních principů není závislá na velikosti obhospodařované plochy. Může fungovat nejen na zahradě, ale třeba i na balkoně, a dokonce i v truhlíku. Na začátku je třeba svoji zahradu bedlivě prozkoumat. Na základě pozorování se celá plocha rozdělí do několika sektorů podle převažujících větrů, dešťů, slunečního svitu a dalších přírodních sil. Další dělení do specifických zón pak probíhá podle frekvence užívání daného místa člověkem, tedy jde o dělení na zóny, kam chodíme každý den, až po ty, kde se pohybujeme velmi málo. Podle toho se pak hledá nejvhodnější místo pro různé zahradní prvky i konkrétní rostliny a záhony. V permakulturní logice jsou všechny části celku určitým způsobem propojeny, stejně tak jako v přírodě.

Autor: istock.cz

Pojem permakultura vznikl v 70. letech 20. století v Austrálii, když Bill Mollison a David Holmgren vydali knihu Permaculture One. Název vznikl ze sousloví „permanent (agri)culture“, tedy trvalé zemědělství a kultura. Přístup vychází z dávné moudrosti tradičního zemědělství ve spojení s moderními vědeckými závěry.

Autor: istock.cz

Možná si zahradu bez každoročního rytí a neustálého okopávání nedovedete vůbec představit. Rytím však dochází k nevhodnému promíchání půdních vrstev a k narušení životního prostředí řady užitečných živočichů.

Autor: istock.cz

Zdravá půda plná života je přitom základem úspěšné úrody bez nutnosti nepřirozených zásahů, jako jsou průmyslová hnojiva či chemické postřiky.

Jak se to dělá v permakultuře?

Chce to trpělivost. Dosáhnout optimálního složení půdy sice trvá několik let, ale výsledek bude stát za to. Začněte u nářadí. Rýč v první fázi nahraďte rycími vidlemi, se kterými ale nebudete půdu přehazovat. Vidle zapíchnete do země a kývavým pohybem vpřed a vzad půdu nakypříte. Takto postupujte kousek po kousku na celém záhonu. Až zjistíte, že se obejdete bez rýče, časem možná odložíte i vidle. Půda však nikdy nesmí zůstat holá, to je základní pravidlo. Permakultura čerpá svoji moudrost z přírody a ve fungujících ekosystémech nikde nenajdete půdu odhalenou. Vždy je zakrytá rostlinným porostem nebo nějakou formou mulče. Vrstvu mulče (sláma, tráva, listí, štěpka z listnatých stromů apod.) je třeba ponechat na záhonech trvale. Půda je díky tomu chráněná před vysycháním i zaplevelením. Postupným tlením organického materiálu vzniká navíc na povrchu půdy úrodný humus. Díky mulčování se také v zahradě účelně využijí rostlinné zbytky.

Autor: istock.cz

Složení rostlin pěstovaných na zahradě by mělo být rozmanité a přednost byste měli dávat těm, kterým se na místě daří i bez většího úsilí. V ideální situaci při plošném uplatňování permakulturních principů by si jednotliví zahradníci mezi sebou přebytky úrody vyměňovali, čímž by se každému otevřela možnost získat i takové plodiny, kterým se na jeho vlastní zahradě nedaří.

V permakultuře je také kladen velký důraz na užitkovost. Zahrada by měla člověku přinášet maximum potravy a zvyšovat jeho soběstačnost, to vše bez ničení přírody. Nejméně pracné jsou pak zahrady založené na stromech a keřích nebo trvalkách s jedlými plody. Šetrný přístup je třeba aplikovat i na hospodaření s vodou. Dešťová voda, která odteče do kanalizace, je z pohledu permakultury plýtváním. Výskyt určitého množství škůdců je v permakulturní zahradě normální, jakékoli přemnožení je ale znakem nerovnováhy. Při hospodaření v souladu s přírodou by se měl tento problém za nějaký čas vyřešit sám. Permakultura je zkrátka propracovaný systém, který v důsledku není ani příliš složitý. Především je založená na zdravém úsudku. Nemusíte tedy otrocky plnit veškerá doporučení. Začněte od jednodušších prvků a postupně dál zkoušejte, co vám bude vyhovovat a co bude na konkrétním místě fungovat.

Tipy, jak v zahradě co nejlépe využít a uchovat dešťovou vodu

Autor: istock.cz

Radí Jaroslav Svoboda, ekozahrady.com

Jak se v permakultuře řeší plevel?

Nevnímáme ho jako nepřítele, ale jako snahu přírody vyléčit a ochránit narušenou půdu. Plevel vlastně funguje jako náplast. Ve stabilním ekosystému na humózní půdě pokryté listím a organickou hmotou však plevel neroste.

Co přesně tedy děláte?

Pro pěstování zeleniny využíváme jako ideální povrch záhonů štěpku z větví dřevin. Nikdy nepoužíváme kůru jehličnanů! Důležité je také vyhýbat se rytí. Půda je pak zdravější a nadýchaná. Nesmí se ale po ní šlapat, tím se zhutňuje. I proto děláme záhony úzké a chodíme kolem nich po cestičkách.

Autor: istock.cz

Radí Pavlína Klosová, permakulturní designérka, svetekozahrad.cz

Je možné začlenit permakulturní principy do běžné konvenční zahrady? Ano a jde to celkem jednoduše. Designérka Pavlína Klosová pro začátek doporučuje tyto tři jednoduché kroky:

1. Zadržujte v zahradě vodu

Toho docílíte mulčováním a zlepšováním kvality půdy, která potom lépe udržuje vlhkost. Také vyměňte monokulturní trávník náročný na zálivku za květnatou louku a nezapomeňte sbírat dešťovou vodu.

2. Využívejte bio odpad

Ten ze zahrady, ale i z domácnosti zvyšuje kvalitu půdy. Na zahradě si založte kompost a domů si na organický odpad kupte vermikompostér.

3. Využijte trvalky

Pěstujte trvalkové byliny a trvalkovou zeleninu, kde můžete. Místo vám ušetří vybudování bylinkové spirály v obytné zóně zahrady.

Desatero permakulturního zahradníka:

Úroda v srpnu. Víme, na co nesmíte zapomenout!

Nářadí na grilování a další vychytávky, které vám nesmí chybět