Hlemýžď není nepřítel. Co o něm nejspíš nevíte?
-
hlemýžďV posledních letech nám dělají vrásky plzáci španělští, kteří chodí spásat naši úrodu. Kvůli nim jsme zanevřeli i na tradičního obyvatele našich zahrad, ovšem neprávem.
Učili jsme se o něm říkanky, pozorovali jsme, jak se pomalu šine po cestičce, na zádech svou ulitu… Hlemýžď zahradní nám sice odjakživa trochu ukusoval salát, takže ho někteří zahrádkáři s gustem házeli přes plot k sousedům, ale jinak jsme s tímhle podivuhodným tvorem žili v symbióze. Teprve s invazí plzáků jsme se na něj začali dívat skrz prsty, hodili jsme ho do jednoho pytle s agresivním plzákem. A to je velká škoda, protože hlemýžď do naší přírody, tedy i na naše pozemky patří. Není totiž zdaleka tak nebezpečný a žravý jako plzák, třeba kvůli tomu, že vylézá zejména po dešti. Pár hodin pak vídáme jeho nebo jeho cestičky a vzápětí zase zmizí do svých bezpečných míst. Pojďte se s ním víc seznámit.
- 1.
Má rád vlhko a teplo
Autor: istock.czZe školy si pamatujeme, že hlemýžď zahradní patří do třídy plžů a čeledi hlemýžďovitých. Pohybuje se díky speciální hlenovité látce, kterou umí vylučovat a která je také předmětem zkoumání vědců – prý by mohla prospívat kráse a například potlačovat vrásky. Hlemýždí hlava nese čtvero tykadel, která při ohrožení tvoreček okamžitě zatahuje – na vyšších má orgány zraku, díky kratším čichá a ohmatává terén. Žije v porostech, preferuje vlhko, ale ne chladno. Na zahradě ho můžeme najít „přilepeného“ na bocích vyvýšených záhonů, na sudech nebo stinných stěnách kůlen. Prostě své bezpečné místo si umí najít. Víme také, jak přečkává zimu. Zavíčkuje se v ulitě, kterou běžně používá jako úkryt. Živí se rostlinnou stravou, ale nespotřebuje toho zdaleka tolik jako armáda plzáků. Zbaví nás i rostlin, které považujeme za plevel, třeba listů smetanky. Konzumuje i rozkládající se listy.
- 2.
Hrozí mu dost nebezpečí
Autor: istock.czI když se může schovat do ulity, stejně má velké množství nepřátel. Teď nemluvíme jen o sběračích hlemýžďů, kteří tyto plže vyhledávají kvůli výdělku a prodávají je do restaurací. Hlemýždi jsou totiž lahůdkou nejen ve Francii, ale bývali tradičním pokrmem i u nás, dříve se jedli například o Vánocích. Ovšem sběr hlemýžďů ve volné přírodě má svá velká rizika – kvůli němu totiž těchto plžů ubývá. Například v Německu se hlemýžď zahradní dokonce už dostal na seznam chráněných druhů a nás to možná za pár let také čeká.
Když se majitel ulity ubrání ziskuchtivým sběračům, hrozí mu naštvaní zahrádkáři, mnozí se neštítí proti němu použít tu nejbrutálnější chemii. Chovatelé dokonce nemilosrdně házejí hlemýždě slepicím. Ovšem i ti, kdo mají tyto plže rádi, jim občas nechtěně ublíží – když se po dešti pohybujeme na zahradě, stane se, že omylem na nějakého šlápneme.
Dalším přirozeným nepřítelem jsou někteří ptáci, kteří si snadno poradí i s ulitou, nebo ježci či ropuchy. A opět člověk! Kolik hlemýžďů najdeme přejetých na silnicích? Také je ohrožuje řezání keřů a mýcení porostů, kde přebývají, „umělé“ zahrady s pečlivě střiženými trávníky moc nemusí. Bylo by škoda, kdyby příroda přišla o tak zajímavého živočicha. Pokud ho tedy na zahradě nechcete, šetrně ho odneste dál od domu, do bezpečí.
- 3.
Sympaťák v číslech
Autor: istock.cz- Dožívá se zhruba 5 až 6 let, stáří hlemýždě se pozná podle méně výrazné barvy ulity.
- Denně spotřebuje tolik potravy, kolik sám váží, tedy asi 20 až 40 gramů.
- Je opravdu pomalý, za hodinu „ujde“ asi 5 metrů.
- Po spáření naklade zhruba 30 až 50 vajíček.
-
Související články
