Kolik máte sama zahrad a jak vypadají?
Mám dohromady čtyři zahrady a myslím, že vypadají velmi dobře, nedržím se hesla „kovářova kobyla chodí bosa“. Zahrada u mého domu, kde bydlím, překypuje květy a množstvím práce. Možná jsem trochu divná, ale i když přijdu z práce unavená, musím mít dokonalou zahradu a uklizený domov jako na nafocení do časopisu, k tomu samozřejmě vařím a dělám klasické domácí práce. Na zahradě mám i skleník a záhony, takže pěstuji zeleninu, ovoce, dělám marmelády, a vchod a terasy mám plné květináčů přetékajících záplavou květin. Ráda se obklopuji hezkým prostředím, jinak nemohu fungovat. I když by to pro mnoho lidí někdy bylo vysilující, práce s květinami a domovem mě ale nabíjí.
Pak mám zahradu u chalupy, u maminčina domu a ještě jednu další. Dost práce, ale mě prostě nebaví se válet.
V čem vás pobyt venku naplňuje?
Psychiatři v psychiatrických léčebnách léčí duševní nemoci mimo jiné prací na zahradě. Je to nejlepší antidepresivum, možná proto jsem i přes velké vytížení docela v pohodě. Miluji dívat se do krásně upravené zahrady, ale také zahrady tvořit. Když přijdete na zahradu, kde je jen plevel, hromady zeminy a nepořádek po stavbě, a odcházíte z hotové zahrady, kde už něco kvete, je to neuvěřitelný pocit naplnění a radosti, že jsem udělala i radost majitelům a splnila jim sen o krásné zahradě, ve které se budou cítit dobře a relaxovat. Prostě něco za mnou zůstává.
VIDEO: Kutil Pepa Libický: Z příbytku pro slepice postavil letní sídlo
Kutil Pepa Libický: Z příbytku pro slepice postavil letní sídlo.
Trpíte deformací? Koukáte lidem přes plot?
Myslím, že jsem deformovaná zcela, zahradami plně pohlcená. Karel Čapek ve své knize Zahradníkův rok napsal, že jednou se vám nějakou záděrou dostane do těla virus zahradničení a zcela mu podlehnete, to se mi zřejmě stalo už v mládí. Nejenže se dívám do každé zahrady, ale kamkoli přijedu, sleduji výsadbu, fotím si kompozice a objevuji nové nápady. Místo abych se dívala po chlapech, dívám se po zahradách.
Kudy vedla vaše cesta k zahradničení?
Moje cesta k zahradám byla trochu složitá. V 17 jsem vyhrála jako stydlivá holka soutěž Miss a najednou jsem pracovala v rádiu a pak v televizi. Květiny jsem vždy milovala, měla jsem už jako malá holka pokoj plný kytek a tvořila dobrovolně herbáře. Moje mamka byla učitelka biologie, tak mě v tom podporovala. Také jsem vždy malovala domy a rostliny, a dokonce jsem udělala talentovky a přijímačky na Fakultu architektury ČVUT, architektkou jsem ale být nechtěla, chtěla jsem být právničkou. Prostě mladá, hloupá holka, teď toho lituji, ale stejně mě ta architektura pohltila, ráda stavím a rekonstruuji i domy. Na práva jsem se nedostala a skončila jsem na Technické univerzitě, protože mě vždy ještě bavila matika, fyzika, chemie. A při škole jsem pracovala v televizi, moderovala Zpravodajský deník TV Prima. Tam přišlo osudové setkání s Přemkem Podlahou v maskérně. Jel ke mně točit byt plný květin a nabídl mi spolupráci v Receptáři a přesvědčil mě, abych začala studovat druhou vysokou školu, a to Českou zemědělskou univerzitu. A pak přišla Štěpánka Duchková s projektem zahrady, ale stalo se něco, o čem jsem neměla tušení. Najednou jsem přesně věděla, jak tu zahradu udělat v několika variantách, a než jsem se otočila, měla jsem firmu na projekty a realizace. A pak jsem propojila moderování se zahradami. Na TV Seznam jsem měla vlastní pořad o zahradách Mistři zahrad, vytvořila jsem s týmem pořad v ČT Polopatě, kde mám pravidelnou rubriku a snažím se jednoduchou formou lidem vysvětlovat věci týkající se zahrad, vytvořila jsem sociální sítě Zahrady od Dany, kde mám za měsíc více než čtyři miliony zhlédnutí. Letos, protože se mě lidé stále ptají na zahrady, jsem vytvořila nový web Radyzezahrady.cz, kde se snažím všechno více vysvětlovat, a také vytvářím on-line kurzy, jak realizovat a plánovat zahradu, Zahradnikurzy.cz
Je něco, co vás ještě na zahradničení překvapí?
Stále mě překvapuje působení některých rostlin a jejich vzájemné kombinace a někdy mě překvapí, když přijdu na zahradu, kterou jsem realizovala, a majitelé se o ni starají, že i po letech vypadá moc hezky. To mě spíš potěší, než překvapí. A někdy mě i překvapí požadavek bezúdržbové zahrady. Na to, přiznávám, mám trochu alergii, bez údržby není člověk, pes ani auto či dům a ani zahrada.
Když jste na návštěvě, máte tendenci poradit?
Ty tendence samozřejmě mám, ale spíše se mě lidé stále ptají sami, co mají dělat, jak řešit nějaký problém, to se děje v podstatě na každé zahradě. A třeba Štěpánka Duchková mi stále volá, co má jak sázet, a mnoho přátel, když mám přijet na jejich zahradu, tak rychle sekají trávu a dávají zahradu dohromady, abych jim nevynadala. Většinou nic neříkám, jen se divně tvářím. Ale oni mě znají a vědí, že to znamená, že se mi něco nelíbí.
S čím chtějí lidé nejčastěji poradit?
Jak jsem říkala, mám silné sociální sítě, lidé se mě neustále ptají, jak řešit svah, jak řešit celkově zahradu, ale i jak bojovat s krtky, jak se která rostlina jmenuje, kde seženou mlat a jak jej vytvořit.
Jaký tvor vám na zahradě vadí nejvíc?
Mně nevadí ani krtek, je užitečný. Řekla bych, že nejnebezpečnějším tvorem na mé zahradě jsem já, a sama sobě vadím. Pořád něco přesazuji, dolaďuji, měním. Každý rok „ujíždím“ na jiných rostlinách. Když si sednu na zahradu s kávou a tupě se mlčky dívám do prostoru, tak je jasné, že už zase vymýšlím nějakou změnu. Prostě jsem zcela prolezlá Čapkovým virusem zahradničení a myslím, že mi zelenají prsty.
Tip Dany Makrlíkové, proč mít svůj zelený koutek:
Zeleň působí na všechny smysly člověka. Slyšíte šumět trávu, cítíte vůni květin, můžete se jich dotknout, můžete se jí kochat. V zeleni se člověk cítí dobře, může relaxovat a přemýšlet.
Zelený koutek může být i malý balkon nebo terasa plná květin. Prostě místo, kde je člověku dobře a na chvíli přestane myslet na starosti všedních dní.
Článek vyšel v týdeníku Blesk pro ženy.
