Jenže bylo třeba zasvítit scénu a do bazénu se musel potopit vrchní osvětlovač, aby rozmístil lampy pod vodu. Byla jsem dojatá, s jakou pečlivostí upevňuje světla a schovává kabely. Vůbec nespěchal. Ukázalo se, že taková oběť to zas nebyla. Sáhla jsem si do vody a ta měla 28 stupňů!
V noční Medině byly jiné problémy. Kabely, světla, kamerová a zvuková technika se musela na plac dopravit dvoukolákem. Bylo to už k ránu – kamera byla vtisknutá do pravoúhlého rohu uličky, a do záběru najednou vjede zahalená babka se svým naloženým dvoukolákem. Co teď? Dopředu to nejde, zpátky taky ne. Přestěhovat kameru by sice šlo, ale ulička za kamerou byla ucpaná řadou našich vozíků. Chlapi z marockého štábu vzali babku na ramena, další popadli celý vozík i s jejím nákladem a přenesli ho nad kamerou a nad naší baterií vozíků.
