Když se Jean-Paul 9. 4. 1933 narodil, byl už jeho tatínek Paul Belmondo uznávaným pařížským sochařem, ačkoliv sem původně přišel z dalekého Alžíru.
Jean-Paul byl jeho druhým synem a rád by ho býval viděl jako svého pokračovatele. Ačkoliv ve třicátých letech se v Paříži prosazovala avantgarda, Belmondo starší se držel klasiky.
Je proto s podivem, že ze synka odmalička vyrůstal rebel a rošťák. Potíže měl už na základní škole a na gymnáziu je zdvojnásobil, takže ho rodiče museli několikrát přehlašovat z jedné školy do druhé.
Roztržitý
V jeho posudcích se objevovaly charakteristiky učitelů: „Je nestálý, roztržitý a není nadaný intelektuálně, pouze na manuální práci...“
Nástup Belmonda na vysněnou pařížskou konzervatoř nebyl slavný. I když ho přijali, nikdo z učitelů ho nechtěl do svého ročníku.
Učitel, který mu byl nakonec přidělen, herec Dux, mu svěřoval jen roličky komických sluhů.
V té době měl ale Jean-Paul spoustu jiných zájmů. Podle svědků se stal největším donchuanem konzervatoře a s partou kamarádů také v pařížských ulicích metali kozelce, lezli na sloupy a pohoršovali tím, že Belmondo předváděl blbečka.
Jednou prý dokonce na ulici sebral jakéhosi žebráka a přivedl ho do školy, kde ho představil jako svého otce. Páni profesoři byli pochopitelně naštvaní, když se posléze dozvěděli, že jeho otcem je vážený umělec. Všechny tyto své role ale později uplatnil ve filmech.
Láska
I když Belmondo nenechal jednu sukni na pokoji, nakonec žil mnoho let s jednou ženou, Renée Constant, kterou poznal ve svých dvaceti letech. Jak legenda vypráví, přisedl si k ní v restauraci a zaujalo ho, že je to tanečnice.
Oslovoval ji podle jednoho filmu Elodie, a když mu řekla, že se tak nejmenuje, odvětil: „To nevadí, žena mých snů se tak jmenuje.“
A tak se Renée začalo říkat Elodie. Po šesti letech od setkání se vzali a měli spolu tři děti – Patricii, Florence a Paula.
Hvězda
Po konzervatoři a École Beaux-Arts pro Jeana Paula v divadlech zbyly jen roličky a ani film mu nedával žádné větší příležitosti. Až jednoho dne potkal začínajícího režiséra Jeana-Luca Godarda.
Po krátkém filmu mu nabídl hlavní roli ve filmu U konce s dechem. Příběh o mladíkovi, který zabije policajta a je na útěku, až je ve finále u konce s dechem, točil režisér do té doby nevídaným stylem.
Herci nevěděli, co budou hrát, a režisér jim až na place napovídal, co mají říkat.
Belmondo tehdy svému kamarádovi řekl: „Točím s jedním šílencem, nedal mi žádnej scénář. Točíme cokoliv, jenom tak chodím dovnitř a ven...“
Sláva
Jenže tenhle šílenec se později stal jedním z nejslavnějších francouzských režisérů a film U konce s dechem měl nepředstavitelný úspěch. Oba hlavní herci Belmondo a Jean Seberg se stali hvězdami. Belmondo, kterému tehdy bylo 27 let, konečně v roce 1960 okusil, co to znamená sláva. „Málem jsem se musel zabarikádovat, musel jsem si změnit číslo. A od té doby to už nikdy nepřestalo!“ svěřil se.
A tak hvězda Belmonda, kterému se ve Francii začalo říkat Bébel, vyletěla vzhůru. Díky jemu se také změnil ideál mužské krásy. Zatímco dosud byl ve Francii idolem romantický Gérard Philipe, nyní se začali prosazovat muži s osobním šarmem.
Postel
S Godardem natočil Belmondo řadu dalších filmů, např. Bláznivého Petříčka, kterému také chyběl přesný scénář.
V dalších letech hodně natáčel také v Itálii a na plátně se potkal se Sophií Loren (Horalka) i Claudií Cardinale (Statek a Cartouche). Ta později vzpomínala, s jakou bezprostředností s ní před kamerou hupnul do postele.
Herci, kteří s Belmondem hráli, ale většinou vzpomínají na jeho rošťáctví, které si neodpustil ani coby ženatý muž a otec tří dětí.
Při natáčení v Rumunsku vyměňoval hostům v hotelu boty za dveřmi, ve Francii napadl policistu, který ho srazil k zemi.
Soudkyně posléze prohlásila: „Když hrajete ve filmu darebáky, myslíte, že si můžete dovolit takové chování?“ Odpověděl jí na to: „Taky jsem hrál kněze a nemám nejmenší chuť někomu udělovat rozhřešení!“
Při natáčení Muže z Ria se Belmondo obzvlášť vyřádil. Do hotelové klimatizace nasypal pudr a jakmile spustil větrák, všichni hosté měli bílé obličeje. Jindy zase umístil do koupelen mláďata krokodýlů...
Manželství
Manželství Jeana-Paula a Elodie procházelo mnoha krizemi. Už při natáčení Muže z Hongkongu se Belmondo zamiloval do Ursuly Andress. Vztah to byl vzájemný a hluboký. Trval celých sedm let. A následovaly další.
V roce 1968 bylo na žádost Elodie manželství rozvedeno, a tak mohl střídat ženy.
V roce 1980 se seznámil s brazilskou fotomodelkou Carlos Sotto Mayor. Jí bylo devatenáct, jemu 47. Prožili spolu dlouhý vztah, který nakonec vystřídal o deset let později jiný s tanečnicí Nathalií. Té bylo 24 let, po ní přišla Barbara z Belgie, ale i s tou se rozešel.
Mrtvice
Také Belmondovi se nevyhýbala lidská dramata. V roce 1993 uhořela jeho nejstarší dcera Patricie ve svém bytě a o osm let později byl postižen těžkou mrtvicí, která znehybnila půlku jeho obličeje.
To mu ovšem nezabránilo, aby v roce 2008 natočil svůj (zatím) poslední film Muž se psem. Božský rošťák se jen tak nevzdává...
