Kdy jste se s Oldřichem Novým setkal poprvé?
„Počátkem roku 1957 v Národním divadle. Já tehdy na zkoušce zpíval Jeníka z Prodané nevěsty a moc mi to nešlo. Tehdejší ředitel mi řekl, ať se nezlobím, ale že Národní není pro začátečníky. Jenže v hledišti seděl i Oldřich Nový, a ten si mě pozval na druhý den na zkoušku. Zazpíval jsem Lukáše ze Dvou vdov a Mistr Nový se optal, zda jsem schopen se do měsíce naučit Bárynku z Cikánského barona. A pak mě přijal.“
Jak dlouho vám šéfoval?
„On byl uměleckým vedoucím operety karlínského divadla, a pokud vím, dělal ho až do roku 1963.“
Jaký byl ve vztahu ke kolegům?
„Gentlemanem každým coulem, takoví se dnes už nerodí. Nikdy na nikoho nezvýšil hlas ani o tón. Dovedl si zjednat respekt tím, co uměl. Nepotřeboval křičet. A pak – on ohromil každého svojí noblesou. Nikdo na něj neměl.“
Můžete popsat, jak vypadal jeho pracovní den?
„V divadle se tehdy začínalo v devět ráno. On začínal kontrolou chodu divadla a v deset hodin už seděl za svým režisérským stolečkem. Všechno měl perfektně připraveno, rozepsané role i party a všechno ovládal.“
Říká se, že někdy působil trochu starosvětsky…
„To bych neřekl. Ale potrpěl si na dobré oblečení, vystupování i chování. A dokázal dodržet dekorum i na stará kolena, znal svoje možnosti.“
Vysvětlíte to?
„S manželkou Věrou Vlkovou jsme měli hostovací pořad Karel a Věra zvou… Jezdili jsme po štacích, hlavně na Kladno, a byl to takový operetní a muzikálový večer s hosty. Chtěli jsme tam v roce 1969 pozvat i Oldřicha Nového. Zavolal jsem mu a on mi povídá, už třaslavým stařeckým hlasem – Karlíčku, kam bych chodil. Vždyť já už ani nevycházím ven, nechci se ukázat ženám… Myslím, že neuměl stárnout, styděl se za stáří.“
O jeho vztahu k ženám se vyprávějí legendy...
„Podle mého byl manželce věrný. Ale je pravda – a všiml jsem si toho nejen já – že v karlínském divadle se mu moc líbila Věruška Macková, hlavně v operetě Polská krev. Ty pohledy, které na sebe vrhaly, byly hodně výmluvné. Víc o tom nevím.“
A záliby, koníčky?
„Nemohu říci, že by nějaké měl. Vždyť on byl samá práce. Ale jednou se vyjádřil, že má nového koníčka, to když na konzervatoři založil operetní a muzikálové oddělení a šéfoval mu. To opravdu byl jeho koníček.“
A osobní libůstky?
„Miloval červené víno, hlavně francouzské beaujolais. Představte si, že někde na hostování, v restauraci třetí cenové skupiny, si o ně řekl. Omluvili se, přinesli bikavér a on vždycky udělal zkroušenou tvář. A co měl ještě rád, to byla svíčková, tu si dokázal, když byla dobrá, vychutnat i v hospodě.“
První filmová role
Poprvé účinkoval v němém středometrážním filmu Přemysla Pražského z roku 1922 Neznámá kráska. Zřejmě se moc nepovedl, protože dnes není možné dohledat, o čem vlastně byl. O jeho kvalitách svědčí i to, že Oldřich Nový nechtěl utratit 200 korun za kopii do svého soukromého archivu.
Doporucuji to omrknout rychle, brzy to uz nebude mozne!
