S Bricem jsem si povídal na místech natáčení Pokladu na Stříbrném jezeře. Prvního filmu z vinnetouovské série, který před 50 lety natočil německý štáb v bývalé Jugoslávii. Pozval ho sem jeho evropský fanklub. A Briceův honorář za 24 hodin strávených s fanoušky? Deset tisíc eur!
*Vinnetou vás slušně živí i v hereckém důchodu. Máte tu postavu vůbec ještě rád?
„Rád? Co mi zbývá, vždyť já s ním žiju celý život. Od toho roku 1962 jsem vlastně pořád jen Vinnetou.“ (V tu chvíli vstoupila do rozhovoru Briceova manželka Hella. Pierra něžně, ale důrazně okřikla, ať svoje herecké umění nezlehčuje. A statečný Vinnetou poslechl svoji bílou squaw).
„Takhle je to vždycky, když říkám, co si myslím. Ale vždyť nebýt Vinnetoua, ani jsme se s Hellou neseznámili. Je to tak, změnil mi život se vším všudy.“
*Na co tady, u filmové Rio Peko a v místech, kde zemřel váš filmový otec Inčučuna, vzpomínáte nejvíc?
„Určitě na Lexe Barkera. Byl to skvělý kolega. Ten nejlepší, jakého jsem v životě měl. A neříkám to proto, že jsme byli ve filmu bratři. Škoda, že s námi mohl zůstat tak krátce.“
(V Pierrových očích se při první vzpomínce zablesklo a pak se v nich objevily slzy. Stejně jako ve chvílích, kdy na setkání procházel kolem filmových plakátů se svým a Lexovým portrétem. Ten Lexův vždycky pohladil…)
*Oba jste se stali díky Vinnetouovi legendami. Ale říká se, že část úspěchu filmů byla i v tom, v jak krásném prostředí se série natáčela. Souhlasíte s tím?
„Ano, ano. Bylo to tu krásné, ale i hrozné. Kolikrát jsme se nemohli ani dostat na natáčení. Tady u Zrmanje jsme zničili mercedesy a já se svým francouzským autem byl jediný, kdo to zvládnul. No ale my s Lexem jsme taky špatní nebyli.“
(Brice se zjevně chtěl rozpovídat, ale Hella ho znovu jemně napomenula. „Když se budeš takhle unavovat, večer se nebudeš dívat na televizi,“ na oko se zlobila Hella, Briceova manželka i manažerka v jedné osobě).
*Přijde vám vůbec, že od natočení prvního Vinnetoua uplynulo půl století?
„Sice na to nevypadám, ale tak nějak to cítím. Je mi smutno, že už je to taková historie. Ale jsem rád, že jsem tady, kde se narodil filmový Vinnetou, můj Vinnetou, mohl ještě být i po takové době. Snad se sem ještě někdy podívám…“
(Pierre během našeho rozhovoru zamířil ke karavanu, který ho na místa natáčení dovezl. Ve vedru, které nad údolím Zrmanje panovalo, se mu zjevně nešlo právě nejlépe. Když chtěl jeden z organizátorů setkání odstranit kámen, který měl herec v cestě, rozčílil se. „Vy nevidíte, že můžu klidně ještě skákat?“ pronesl a kámen přeskočil. Jeho žena Hella, která všechno pozorovala, v ten okamžik málem omdlela…).
*Skáčete jako mladý náčelník Apačů. Takže se určitě potkáme na tomhle místě zase za deset let. Domluveno?
(Brice zvedl hlavu, úplně stejně jako bych před sebou na filmovém plátně viděl hrdého náčelníka Apačů, a na okamžik se odmlčel. V tu chvíli jen těžko hledala slova i jinak výřečná Hella…)
„Rád bych. To mi věřte. Ale to už asi budu s Inčučunou a Nšo-či…“ (Ta slova pronesl Pierre francouzsky a Hella mi je musela přeložit. Bylo na ní vidět, že to nedělá ráda…)
Když Pierre Brice odcházel zavěšený do svojí ženy z míst, která z něj před půl stoletím udělala legendu a zřejmě navždy nejlepšího filmového Vinnetoua, usmíval se.
Možná se těšil na televizi, kterou mu Hella ten večer nezakáže. Možná… Možná přemýšlel i o indiánských věčných lovištích… Ale určitě vzpomínal na chvíle, které tady prožil s Old Shatterhandem, Nšo-či a Inčučunou.
Byl jsem rád, že jsem tam mohl být chvíli s ním!
Krásný,charismatický muž..dodnes..
