Svatopluk Beneš (†89) hrál ve filmu od 16 let a stal se filmovou hvězdou v rolíchromantických milovníků. Nezapomenutelný je jako Ríša v Pohádce máje nebo poručík Kala z Nočního motýla. Poválce ustalo jeho obsazování do hlavních rolí a měl přehršle nabídek do rolí vedlejších a převážně komediálních. Pět let ležel v kómatu v LDN.
Vlasta Burian (†70), herec, divadelní ředitel, sportovec. Všimnul si ho Karel Hašler a zajistil mu angažmá v kabaretu Rokoko. Proslul tím, že improvizoval. V roce 1925 založil vlastní divadlo, ve kterém se proslavil jako král komiků. Po válce ho označili za kolaboranta a zemřel takřka v zapomnění.
Věra Ferbasová (†67), herečka. Její strýc jí obstaral místo sekretářky v divadle Vlasty Buriana. Ten ale prohlásil, že je jí na sekretářku škoda. Zanedlouho se už objevila před filmovou kamerou. Jejími kasovními úspěchy byly Mravnost nade vše, Uličnice nebo Panna. Pak už se role nehrnuly, tvůrci na ni zapomněli.
Nataša Gollová (†67), herečka. V prvním filmu Kantor Ideál byla jen komparzistkou. Když Martin Frič oprášil francouzskou divadelní hru Kristián, kde si zahrála manželku Oldřicha Nového, už ji všichni znali. Zahrála si ve snímcích Eva tropí hlouposti a Hotel Modrá hvězda. Před koncem války pracovala jako ošetřovatelka v terezínském ghettu. Nakazila se tyfem. Nejhorší byla ale její láska k alkoholu. Role nebyly, tak utápěla žal v chlastu.Hugo Haas (†67), herec a režisér, člen pražského Národního divadla. Mezi jeho nejznámější fi lmy patří Život je pes a Mravnost nade vše. Jako Žid musel utéct do USA, rodinu, která zde zůstala včetně jeho syna, vyvraždili. Haas se pak prosadil i v Hollywoodu. Domů se vrátil jen na skok a s podlomeným zdravím. Zemřel ve Vídni.
Otomar Korbelář (†77), herec a skvělý muzikant. Nejtěžší chvíle zažíval v dětství. Otec mu zemřel, když mu byly pouhé 4 roky. Matka mu obstarala otčíma, ale ten moc nepřál Otomarově lásce k hudbě. Poslal ho na Obchodní akademii, odkud utekl. Otčím ho pak vyhnal z domu a musel se protloukat sám. Zazářil ve filmech Tulák Macoun a Advokát chudých.
Adina Mandlová (†81) byla veselá a temperamentní. Brzy po vstupu na uměleckou scénu se zamilovala do kolegy Hugo Haase a točili spolu. Po válce byla zatčena a nějaký čas vězněna. Její první manžel spáchal sebevraždu. Podruhé se provdala za homosexuála. Žila na Maltě. Role nepřicházely, začala se věnovat sochařství. Nakonec přijela umřít do Čech.
Jaroslav Marvan (†72) patřil k pilířům Národního divadla. Povahou byl pedant, ale po jeho smrti vyšlo najevo, že to s jeho sucharstvím nebylo tak zlé – herec měl dvě nemanželské dcery. Podle některých zdrojů intrikoval za války proti Burianovi, rozhodně se ho prý nezastal, když byl obviněn za kolaborantství. Přitom spolu hráli ve filmech jako Přednosta stanice a U pokladny stál.
Antonie Nedošinská (†65) byla spojována i v soukromí s kolegou Theodorem Pištěkem. Hráli spolu totiž často ve dvojici, například ve filmech Otec Kondelík a ženich Vejvara a Matka Kráčmerka. Nic spolu ale kromě rolí neměli. Po válce se Nedošinská už typově nehodila, nebyl o ni zájem. Navíc hodně marodila se srdcem a na srdeční problémy taky zemřela.
Oldřich Nový (†83), herec, zpěvák a režisér. Ve svých fi lmových rolích vytvořil typ elegantního světáka. Snad nejznámější je jeho věta z filmu Kristián: „Zavřete oči, odcházím...“ V roce 1928 uvedl jako režisér úplně nový typ představení – muzikál. V polovině 30. let přesídlil do Prahy, kde otevřel svoje Nové divadlo. Pak přišla léta padesátá. Nový hrál v trapných agitkách a ztratil kredit. Za zmínku pak už stojí jen role v komedii Světáci.
Lída Baarová (†86) už ve 30. letech měla na svém kontě přes třicet celovečerních filmů. Hvězdu z ní udělala německá UFA, která si ji vybrala do hlavní role filmu Barkarola. Režiséři ji chtěli pro její krásu a její vzhled také zapříčinil, že ji obdivoval Hitler a zamiloval se do ní Goebbels, což byl začátek jejího konce. Po válce ji označili za zrádkyni. Nemohla hrát, odstěhovala se do Rakouska a propadla alkoholu. Zůstávala zavřená v bytě a stranila se lidí. Zemřela opuštěná.
Jan Pivec (†72) vždycky rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaff a v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímku Poznej svého muže. Patřil k pilířům Národního divadla, ale od 50. let dostával jen trapné čurdy. Vedení ho tak chtělo donutit k odchodu. Povedlo se mu to.
Raoul Schránil (†88) byl zjevem předurčený k rolím movitých filmových milovníků. Taky si jich hodně zahrál. Jenže po válce se někde letmo zmínil o případné emigraci a byl z toho rok natvrdo na Pankráci. Po propuštění pracoval nějaký čas jako stavební dělník. Po letech se sice mohl vrátit před kameru, ale jeho typ už nebyl příliš žádoucí. Naposledy herec točil Šakalí léta.
Čeněk Šlégl (†70) si zahrál s Burianem například v komedii Baron Prášil, ale potom vstoupil do nacistické organizace Vlajka. Po osvobození se herec hájil tím, že jen chránil svou dceru, která byla židovského původu. Nebylo to nic platné, dostal jako jediný český umělec doživotní zákaz činnosti a půl roku v uranových dolech. Pak živořil, prodával po hospodách své obrázky.
Jiřina Štěpničková (†73) byla členkou Národního divadla, ve filmech hrála vesnické dívky, asi nejznámější je její Maryša. Přesto, že na vlastní žádost nehrála v německých filmech, byl její osud nejtragičtější. Ve 40. letech se jí v Londýně narodil syn, když se vrátila domů, nedostávala práci. Proto se v roce 1951 rozhodla k emigraci. Naběhla si na provokaci StB a dostala 15 let natvrdo.