Jako by byl skutečný život ten nejlepší autor! Vladimír Ráž, idol několika generací českých dívek a žen, se během natáčení pohádky Pyšná princezna bezhlavě zamiloval do princezny Krasomily Aleny Vránové. Během pár týdnů tak rozvrátil dvě manželství a přišel i o vlastní klid. V našich kinech (konkrétně v Blaníku, Lucerně a Kyjevu) se Pyšná princezna promítala poprvé 26. září 1952. Dodnes patří k nejoblíbenějším českým pohádkám a neobejdou se bez ní žádné Vánoce.

KRASAVEC

Vladimír Ráž v titulní roli krále Miroslava zapůsobil na divačky takovým způsobem, který se dá přirovnat snad jedině k jeho generačnímu vrstevníkovi Fanfánu Tulipánovi. Kdyby podobnou slávu zažil na západ od našich hranic, stal by se jako Philipe mezinárodní hvězdou. Ostatně tahle francouzská legenda Fanfána Tulipána natočila ve stejném roce, 1951, a navíc se oba slavní herci poznali osobně jen o tři roky později.

ZÁMĚNA

Když v roce 1954 rozvášněné české fanynky čekaly na Gérarda Philipa před karlínským divadlem, kde hostoval, a on stále ne a ne vyjít, vykřikl prý tehdy do davu herec Jiří Sehnal větu, která se stala nesmrtelnou: „Nedáte-li Philipa, dejte aspoň Ráže!“ Pyšná princezna se natáčela v jedné z politicky nejsložitějších poválečných etap, kdy doznívaly politické procesy, noviny byly plné komunistické propagandy a na Barrandově vznikaly budovatelské agitky.

TEROR

Proto ani schvalování scénáře nebylo snadné a autoři museli mnoho scén upravit, některé postavy vyhodit, vyhnout se jinotajům, které by mohly být chápány jako narážky na politickou situaci. Ladem tak údajně zůstala ležet skoro polovina scénáře… Režisér Bořivoj Zeman měl šťastnou ruku nejen při výběru svých spolupracovníků, ale i při volbě protagonistů.

DÍTĚ

Postavu krále Miroslava svěřil Vladimíru Rážovi ve chvíli, kdy tento herec nasbíral již značné zkušenosti při natáčení filmů Revoluční rok 1848 s režisérem Václavem Krškou. Hrál tam mladého buřiče J. V. Friče, a Posla úsvitu, kde měl hlavní roli vynálezce Josefa Božka. Hodně se naučil také u režiséra Jiřího Frejky, který ho angažoval do karlínského divadla a dával mu samé hlavní role. Co se týče soukromí, byl Vladimír Ráž v té době ženatý s herečkou Sašou Myškovou a otcem dvouletého syna Martina. Další dítě bylo právě na cestě…

VZTAH

Roli princezny dostala tehdy teprve devatenáctiletá studentka DAMU Alena Vránová, která ovšem byla už vdaná za básníka a organizátora komunistické mládeže Pavla Kohouta, s nímž se znala od svých dvanácti let. V tu chvíli ještě nikdo z nich netušil, jak moc u nich během natáčení zafunguje »chemie«. Důsledky si nesli statečně a jejich vztah byl tehdy veřejným majetkem. Nejpodrobněji celou situaci líčí sám dramatik a spisovatel Pavel Kohout, který se na dalším průběhu událostí podílel mírou největší. Faktem je, že mezi ním a Alenou v té době došlo k určitému odcizení.

Fotogalerie
8 fotografií
pyšná princezna a utajené dítě s králem Miroslavem
pyšná princezna a utajené dítě s králem Miroslavem
Autor: Archiv Blesku

DOPISY

Poté, co se vrátil se svým souborem Julia Fučíka ze světového festivalu mládeže a studentstva v Berlíně, vypravil se v srpnu 1951 za Alenou na natáčení Pyšné princezny do Jetřichovic.

Tam mu Alena oznámila, že je zamilovaná do Vladimíra Ráže, na což Kohout reagoval hysterickými dopisy a ve své bujné fantazii pak stvořil zápornou postavu politicky labilního Radovana Srba, do nějž se zamiluje Katka, manželka dobrého komunisty Vaška, ale své citové a ideologické selhání vzápětí napraví a zůstane s manželem. Touhle veršovanou divadelní hrou, kterou nazval Dobrá píseň, před celým národem zveřejnil téma své zhrzené svazácké lásky.

HRA

Dobrá píseň byla uvedena na Nový rok 1952 v rozhlase, posléze měla premiéru v Plzni a pak v Praze v Divadle na Vinohradech (tehdy Ústředním divadle čs. armády) s Jiřinou Švorcovou a Jiřím Valou v hlavních rolích. Kohout dokonce původně vyjednal, že by si Katku zahrála sama Alena Vránová, která to ale odmítla. Hra se stala bestsellerem a v lednu 1955 byla uvedena i v televizi.

TRHÁK

Pavel Kohout s odstupem několika desetiletí k Pyšné princezně a milostnému opojení jejích protagonistů ve své autobiografii To byl můj život?? uvádí: „Nikdo nemohl tušit, že vznikne dílo, které ještě v příštím tisíciletí nepřestane vysílat televize přinejmenším o každých Vánocích, až bude Alena Vránová už dávno poctěna nejvyšší českou hereckou cenou, Thálií. K jejímu štěstí a ke smůle jejího sotva opeřeného muže byl do role mladého krále obsazen jeden z nejlepších i nejlíp vypadajících herců Národního divadla, český Gérard Philipe. Mezi dvaadvacetiletým chlapcem a sedmadvacetiletým mužem leží světy - ví dospělý mladík dnes... Alena by musela být slepá a hluchá, kdyby ji neuchvátil už jeho vzhled a hlas. Oni jsou v té pohádce oba dva tak krásní a něžní, že by se skoro chtělo být jejich panošem.“

Po bouřlivých diskusích a výměnách korespondence bylo manželství Pavla Kohouta a Aleny Vránové v roce 1952 rozvedeno. Kohout se jen několik dní po rozvodu, 25. října 1952, oženil s Annou Cornovou.

ROZVOD

Vladimír Ráž v roce 1952 rozhodně neprožíval snadné období. 19. dubna 1952 Vladimírovi zemřel sedmiměsíční syn David, což byla patrně poslední a velmi smutná tečka za manželstvím se Sašou Myškovou. Jen pár měsíců nato – 19. října – zemřela také Vladimírova milovaná maminka Anna.

O osm dní později se ve své pracovně zastřelil Vladimírův přítel a v té době ještě stále jeho šéf Jiří Frejka a 2. prosince ukončil život skokem z okna Vladimírův oblíbený učitel a vynikající herecký kolega Jiří Plachý. Oba umělci tak učinili zřejmě pod vlivem nesnesitelných politických tlaků.

Možná že právě pod tíhou všech těchto okolností si o to víc přál mít s Alenou Vránovou dítě, ale dlouho se jim nedařilo.

Sám později vzpomínal, že k početí Markéty došlo až po jejich církevním sňatku, který jim uspořádal přítel Zdeněk Štěpánek během dovolené na bývalé faře na Šumavě v Horní Vltavici. Vytoužená dcera Markéta se narodila 4. května 1958.

HÁDKY

Těžko se už dozvíme úplnou pravdu o problémech v manželství Vladimíra Ráže a Aleny Vránové.

Malou Markétu do nich každopádně nezatahovali. Oba byli velmi vytížení, šli z role do role ve filmu, v divadle i v televizi. O dceru se starala paní na hlídání. Povídalo se o tajném Rážově vztahu k jakési baletce i o jeho dalších avantýrách… Žen, které o jeho přízeň stály, byly spousty.

On sám byl k ženám velmi pozorný, rád jim nosil květiny, laškoval, dvořil se. Měl obrovské charisma, okouzlující hlas, vybrané způsoby a také zvláštní smysl pro humor.

A hlavně – stále pro ně byl král Miroslav, to už mu nikdo neodpáral. Každopádně jako manželé spolu Vladimír a Alena zůstali až do Markétiných osmnáctin.

SMRT

Rážovi na dceři vždycky velmi záleželo, a na tom nic nezměnilo ani jeho další manželství – s o 28 let mladší Olgou Hnátkovou. V něm se mu 10. listopadu 1980 narodila další dcera Veronika. Vladimír Ráž měl obavy, jestli ji uvidí vyrůstat. Nakonec se dožil její maturity; zemřel tři dny po svých 77. narozeninách 4. července 2000.