9°C
Přitom jeho předchozí kariéra byla tak slibná. Začala filmem Marečku, podejte mi pero!. Režisér snímku Oldřich Lipský potřeboval malého chlapce, což náhodou zaslechl opodál stojící barrandovský rekvizitář, strejda Tomáše Holého. „Mohl bych přivést svého synovce,“ navrhl skromně, aniž by si uvědomil, že malému klučinovi právě zadělal na hereckou kariéru, která bude čítat třináct filmů a jeden třináctidílný seriál.
V Marečkovi Holý přišel a předal ocumlaný bonbón chemikáři Františku Filipovskému. To stačilo, aby upoutal. O další roli v Lipského snímku Ať žijí duchové už sice musel usilovat mnohem víc, ale na konkurzu svojí bezprostřední povahou potvrdil, že bude skvěle doplňovat dětskou hereckou partu.
Nejlepší ze 140 dětí
Opravdovou hvězdu z něj udělal film Jak vytrhnout velrybě stoličku. Režisérka Marie Poledňáková si Holého vybrala ze 140 dětí. „Byl nenápadný a stydlivý, ale když odcházel, tak spontánně udělal na pozdrav gesto, které se mi hrozně líbilo. To rozhodlo,“ vzpomíná Poledňáková.
Holý svým herectvím změnil i žánr celého filmu. Samotná režisérka chtěla natočit spíše rodinné drama. Když se ale snímek dostal do kin, tak ji každý chválil, jakou to natočila skvělou rodinnou komedii.
Chtěl být sexuolog
Pokračování v podobě filmu Jak dostat tatínka do polepšovny na sebe nenechalo dlouho čekat. Sláva Holého rostla každým dnem a s ní i zájem novinářů a fanoušků. Ti stávali před jeho domem s památníčky a chtěli, aby se jim podepsal. Když přebíral v Brně cenu Krokodýl za mimořádný herecký výkon, byla tam spousta soudružek, které mu říkali, že z něho jistě vyroste velký herec. „Já budu sexuolog,“ bránil se Holý a soudružky se smály, jak je rozkošný.
Domů mu chodily stovky dopisů, byl zvaný na různé přednášky a všichni hltali jeho slova. Ty se Holý snažil volit opravdu pečlivě. „Všichni lidé nejsou stejní. Třeba herci. Skončí natáčení a jeden druhému říká: Bylo to báječné! A když odejde, povídá jinému: Ten tomu dal. Faleš nemám rád,“ ohromoval Holý svými hlubokými úvahami.
Vyrostl z roztomilosti
Ve svém posledním českém snímku Prázdniny pro psa si zahrál Holý se svým psem Blekem. Jenže čím byl Holý starší, tím byl méně rozkošný. Poslední roli vzal, když mu bylo třináct, v německém seriálu Připoutejme se, letíme nad Atlantidou.
Československá televize mezitím reprízovala jeho filmy, takže si ho diváci stále připomínali tak, jak ho měli nejraději, a když se potom objevil v silvestrovské scénce, kdekdo říkal: „To je ten Tomáš Holý? Vždyť už vůbec není roztomilý.“
O filmech se nechtěl bavit
Z Holého se stal jiný člověk. Po gymnáziu mu každý předvídal, že půjde na DAMU, ale on si vybral práva, protože chtěl bojovat za spravedlnost. Společně s vysokoškolským studiem ovšem přichází i vysokoškolský život plný divokých pijatik, které ho bavily. Náladu mu zkazil jenom ten, kdo se ho ptal na jeho filmy. Bral je jako uzavřenou záležitost a už se k nim nechtěl vracet.
Kamarádi si však kvůli tomu z něho dělali srandu a v pražské hospodě Terebka koncem osmdesátých let nahlas vykřikovali: „Tady sedí Tomáš Holý!“ Okolo sedící návštěvníci se rozhlíželi po malém roztomilém klučinovi. Místo něj však v putice seděla odrostlá herecká hvězda, která by se nejraději propadla do země.
V nemocnici už mu nepomohli
Poslední rok svého života se Holý seznámil se začínající zpěvačkou Lucií Bílou a dali se dohromady. „Tomáš strašně zlobil a rošťačil, ale u něj to bylo milé a veselé. Dokázal ukecávat půl hodiny tramvajáka, aby mu prodal jeho tramvaj,“ vzpomíná Bílá. Rošťačení se mu nevyplatilo 8. března v roce 1990. V noci nasedl Holý opilý s kamarádem do auta a jel si do vedlejší vesnice pro peníze, aby mohl zaplatit útratu.
V zatáčce ale nezvládl řízení a narazil do stromu. Kamarád, který nebyl připoutaný, vyletěl předním sklem z auta, ale nic se mu nestalo. Poté běžel pro pomoc. Tu našel u Romana Stromeckého. „Holý měl zaříznutý bezpečnostní pás v hrudníku a zlomenou nohu. Dali jsme mu na prsa igelit a obvázali to vším, co bylo po ruce, abychom zastavili krvácení,“ vzpomíná Stromecký. Potom přijela sanitka, odvezla ho do nemocnice v Novém Boru, ale tam mu už kvůli špatnému vybavení nedokázali pomoc.
Lucie Bílá se o jeho smrti dozvěděla od domovníka, když se vrátila ze zájezdu. „Co to ten Tomáš zase vyvedl,“ zeptal se jí domovník a ona si myslela, že zas udělal nějakou klukovinu. Bohužel tahle klukovina ho stála život.
